mlatil's fotoblok

Archiv 2009

3.9.2009. První fotky z Grenoblu, pro začátek jenom ubytování, který mi poskytlo hned první den dost silnej zážitek...
3.9. Fotky z tradičně kvalitního Základního letního kurzu ZČU v Horním Poříčí.

17.8. Tady jsou fotky z vydařené pánské cyklo-jízdy do Olbramkostela a Hustopečí na jižní Moravě.

16.8. Sten dal k sobě na web fotky, mapy a deník z červencového putování po bulharském Pirinu a Řecku.

11.8. Minulý týden absolvovala skoro třicítka KOSů orienťácké 5denní v Novém Boru - fotky. Mapy H21E s GPS postupy: E1, E2, E3, E4, E5.

 

15.7. Bike Adventure. Místo Váníse, kterej si jel válet šunky do Ameriky, jsem letos Bike Adventure absoloval s Tomášem Peškem. Po sobotě už to vypadalo, že to letos necinkne, jelikož se vloudily dvě tak sedmiminutový mapový chyby (protože v Říši na tý mapě byly úplně jinak silnice) a  defekt. Navíc jsem trochu podcenil, co můžeme objet, a poslední hodinu už jsme neměli moc co sbírat. Takže v sobotu najeto v tom bahně přes 120km a 5. místo průběžně. V neděli už jsme to ale nepodcenili, mapově tentokrát čistě, sázeli to tam co to šlo (85km), zase sice defekt a příjezd 15 minut po limitu, ale celkově to s rezervou stačilo na 3. místo. Mapa ze soboty s postupama (jeli jsme to od JZ směrem na SV) a z neděle  (směrem SV a pak na Z). Kočík vypsal výsledky všech dvojic Plzeňské smršti (3. místo v týmech). V záložce GPS jsou exporty závodu ze SportTracks.

15.7. "Takhle to vypadá, když lidi nemají co dělat a vymejšlí píčoviny." Tak pravil pan traktorista, kterej po tom, co na nás hodilo bobek asi 10 spolehlivejch kokotů zemědělců,  sedl na svého Zetora a dojel z Rokycan do Lobez, aby nám vysekal cestičky na třetí etapu 5denních. Chudák vůbec asi nechápal, na co to chci a co tam ti blázni na biku v tý šílený zarostlý louce budou dělat. Nadával jak špaček, když jsme tam furt někde zapadali. Vrchol byl, když jsme pak traktor uvařili. Petka a voda z řeky mu udělaly líp. Každopádně, tohle never more. Pro zajímavost GPS záznam jízdy na zetoru v jižní části louky a jak to pak vypadalo překreslené na mapě.

15.7. Konečně jsem se dostal k tomu aktualizovat web. Asi před měsícem jsme postavili štafetu na Extrem Cupu v Malé Skále, já běžel do vrchu (13km, 700m převýšení, 2 kola), pak jel Kozi bika, Ježíšek letěl na padáku a Karel jel kajak. No a nebylo to špatný, 8. místo, a to ještě když Ježíšek nedokáže trefit terč a běhá trestný kola a Karel si vezme krátkýho plasťáka na klidnou vodu... Já dostal na hodině jenom 6 minut od takovejch letců jako Krupička a Skalský a 3 míny od Kořiho. Kozi jel šrot - 2. místo mezi bikerama. Tady jsou fotky stažený z pořadatelskýho webu, trasa běhu na orienťácký mapě a na googlu a tady výsledky.

27.5. Letos jsem si řekl, že když už jsem si loni na těch bikách vyjel to áčko, tak si ho udržím. Né že by to teda byl takovej problém, to není, ale člověk musí jet na nějaký ty biky. A protože mě v podzimním semestru čeká výlet k žabožroutům a nechtěl jsem ty áčka vyhrát na 5denních v Plzni, aby zas někdo nehudroval, že to tu znám, tak jsem se vydal na jediný vzdálenostně přijatelný bajky. Pokud jsem teda nechtěl jet na Balkán, do Zvracova, Šukperku, Horních Uher nebo do Bruntále. Samá lepší destinace. Tak jsem se teda rozhodl pro Dobříš. Nic jsem neponechal náhodě a zainvestoval do kola, které mých několik loňských MTBO závodů špatně snášelo. Takže jsem od loňska vyměnil, co se dalo - převodníky s klikama, kazetu, zlomenou patku, ohnutej šaltr a taky jsem si pořídil nový kola. Ale každý ví, že bez tréninku to nejde, tak i já jsem si uvědomil, že bych ty áčka nemusel vyhrát, když si na to kolo předtím nesednu. Takže jsem ve středu před závodem vyrazil na švih. Nevyvíjelo se to ale zcela dle mých představ, jelikož jsem asi tak po 10 minutách ztratil tachometr (mimochodem taky novej), ale zjistil to až po značné chvilce, neboť jsem na něj na těch posranejch kořenech neměl čas čumět. Takže asi tak 20 minut z plánovaných 2 hodin na trénink jsem strávil hledáním computeru. Ten jsem šťastně nalezl, tentokrát ho tam zacvak pořádně a vyrazil vzhůru po žluté na Radyni. Na vrcholku jsem si říkal, jak si to pěkně dávám, na to že jsem na tom letos pořádně ještě neseděl, a že to bude o víkendu na klidno. V tý euforii jsem se rozhodl dát si ten luxusní sjezdík po červený směrem do Plzence. Schody jsem sjel radši opatrně, to já se o sebe zase bojím, ale pod nima jsem to už pořádně rozbalil. Nějak jsem tam ty kořeny ale podcenil a pěkně se rozsekal. Přes řidítka. Chvíli jsem se vzpamatovával z toho šoku a pak začal zkoumat škody. Kromě pár oděrek na zádech, rameni, boku, holeni a roztrženýho dresu celkem nic. Řidítka jsem srovnal, osma na novém  předním kole jenom zkazila náladu, a tak si říkám, jedeme dál. To bych já kokot nesměl ale spadnout na pravou stranu a ohnout  fungl novej šaltr až k výpletu. A patka taky nebyla v úplně přirozený poloze. Tak jsem si decentně zaklel pod vousy, vyšťoural z toho to jehličí a hlínu a po ruční opravě vyrazil s polovinou převodů a automatickým řazením domů. V pátek jsem si pak zpříjemnil odpoledne tříhodinovým seřizováním přehazovačky jenom proto, abych zjistil, že ta patka prostě narovnat nejde a řadí to jak chce.
V sobotu při závodě to překvapivě celkem řadilo, to asi tím blátíčkem, volba postupu byla taky dobrá, tempo vynikající, tak už jsem si říkal, že to bude piánko. To jsem se ale šeredně zmejlil, protože těsně před výměnou mapy mě zničehonic ošklivě zastavil zadní kolo klacek ve výpletu. A nejenže mi ohnul drát a udělal osmu už i na novém zadním kole, ještě mi zohýbal brzdu. Kdybych dal na rady béčkaře Globuse, že multiklíč je zbytečná zátěž, tak bych šel do cíle pěšky. Takhle jsem to po 7(!) minutách dal do kupy, aby se to aspoň točilo a vydal se znova předjíždět ty 3 lály, co startovali přede mnou a který mě mezitím zase předjeli. Do cíle jsem dorazil na 4. místě se ztrátou 5 minut na vítěze. No co, vyhraju si jinej závod.
V neděli jsem za to vzal hned od začátku, jelikož to bylo dost krátký. Před koncem jsem ale bohužel neudržel koncentraci a vyrobil 3 menší zaváhání, nicméně na druhej flek to stačilo. A hlavně kolo to tentokrát přežilo. Stříbro sice nikoho nezajímá, ale to áčko na příští rok snad mám i tak. Pak jsem si přes poledne dal 5 piv na sluníčku a hodil se do náramný pohody. No a když jsem pak přišel dát kolo na auto, tak jsem měl prázdný zadní kolo... No není lepší běhat??? Jo a tady je mapa s gps postupy z neděle, kvůli které jsem to vlastně psal.

11.5. Jen tak pro zajímavost mapa s postupy ze sobotního závodu v Lazech u Konstantinek, E1 na Jarním trojúhelníku v Mariánkách minulý víkend. Barevná čára jsou postupy vyčtené z gps, ta červená pod tím je postup nakreslený po závodě fixou. To by se člověk občas divil, kudy ve skutečnosti běžel. Jinak hodně pěknej terén i výborná stavba, akorát těch 9 minut chyb nebylo úplně ideální... A ještě nedělní běžák u Mariánek.

23.4. Jelikož se můj foťák na Silvestra odebral do věčných lovišť, nemohl jsem zdokumentovat Antybál. A že bych to potřeboval, pro osvěžení paměti... Pěkný fotky dal na web Tomáš K., jeden ze skupiny studentů Mgr. Vodrážky.
Týden předtím na velikonočním soustředění v Jesenici nás bylo nevídaných 80, fotky od Jarýka jsou tu.

11.3. Tak už jsem od šikmookejch kamarádů zase doma. Ale jelikož mám ještě pořád jejich čas, tak jsem ráno mimořádně čilej a od 5 se probírám kvantama fotek. A tady je co jsem vybral, obzvlášť na banket bych si dovolil upozornit. Na webu repre je něco i o závodech, baby byly celkem v laufu. A tady jsou ještě trochu oficiálnější repre fotky.

3.2. Posledních 10 dní bylo celkem nabito - o víkendu 3 LOBy v Novém Městě, pak přes tejden lyžařská akáda  a teď o víkendu další LOBy na Šumavě v Rakousku. No a výsledkově ani společensky to nebylo vůbec zlý;-). Tady jsou fotky z akády, výsledky štafet a skatu (na klásu jsem pro celkovou únavu organismu nenastoupil:-) a ještě pár fotek z LOBů.

20.1. Minulý týden jsme si dali eurotrip na Ski-O Tour, 6 závodů za týden, po 2 v Rakousku, Itálii a Švýcarsku. A kde jsou největší kokoti? No překvapivě v Itálii... Taková koupel při závodě, v minus deseti, po kolena v alpské říčce, hmm no neznám nic příjemnějšího. Nebo třeba taková vytopená kamenná horská chata s přijatelnýma deseti  stupněma na pokoji, na rozehřátí po tý koupeli perfektní. Výsledky jsou na webu repre, nějaký fotky tady.

18.1. Pár ponaučení do nového roku.