mlatil's fotoblok

Archiv 2008

25.12. Tady jsou fotky z včerejšího Lobezského botokrosu a výsledky.

18.12. Jsem živej, i když to tak možná nevypadá. Néni čas. Pár fotek z Pradědy z jediného půldne, kdy se ukázalo slunce, je tady na repre stránkách. Jinak to počasí stálo za v**** p****, podobně jako předtím na Božáku i na Mísečkách.

2.11. Fotky z 3x Hradišťskou strání.

28.10. Nové rubriky krosy a GPS v menu nahoře.

19.10. O víkendu proběhlo tradiční lobácké repre testování v Jablonci. Tady jsou výsledky a fotky.

1.10. Kočka dal k sobě na web fotky z nedělního O-duatlonu u Hasáků.

12.9. Mirkův běh na 1500m. Pro nezasvěcený: po pár pivech na kulečníku a poté, co viděl Mirek, jak se Clay plazí na patnáctistovce při desetiboji v Pekingu (5:06), začal tvrdit, že to dá každej. Slovo dalo slovo a vsadili jsme se o dvě šáňa. A čo chýbalo, viď Mirku:).

4.9. Fotky ze ZLK v Poříčí.

4.8. Tady jsou fotky ze stříbrného Bike Adventure z minulého víkendu. Pro zajímavost ještě pár obrázků s daty z GPS - mapa s postupy z neděle, náhled trasy z Google Earth, profil trasy (celkem jsme v neděli nastoupali 2050m na 115km) a .kml soubor do Google Earth  (mezičasy po 1km). A tady je ještě pár fotek z LOBáckého repre soustředění na Zadově a ze sobotního Šumavského MTB maratonu.

23.7. Fotky z večírku u Kami.

23.6. Uplynulý víkend byl, dalo by se říct, celkem náročný. Pro někoho začal už v pátek pozdě večer, když Katka zodpovědně načasovala porod Štěpána den před sobotní oslavy. To dávalo tušit, že to bude velký. A taky bylo.
V sobotu po obědě se konal jubilejní 30. ročník Wavokova paralelního OB o dres mistra světa Bernta Friléna. A byla to opravdu lahůdka, obzvlášť pokud jste si nějakým nedopatřením v očekávání proběhnutí po kempu mezi chatičkami vzali slušivé krátké dedáče. První kolo bylo v céčkovém hustníku. Druhé tamtéž a jako bonus ostružiny. Další v kopřivách. Taky v bažinách. Při dvojité pomstě byla mapa zrcadlově a ještě vzhůru nohama. Kontrola nahoře na posedu 4m nad zemí. A taky vevnitř v chatce. Háša běžel s přezkáčema v baťohu. Jarýk s taškou plnou lahváčů. Finalisti ve společenském.
Potvrdil jsem svoji od béček minulý víkend (na vítěze ztráta 20 minut) přes akádu (ztráta 16 minut) neustále gradující formu. Ukázalo se, že se mi na večírku na akádě podařilo optimálně vyladit a  dostat se do kýžené mapové i běžecké pohody. S přehledem jsem obhájil loňský triumf a na jedno vítězství se přiblížil legendě orientačního běhu Tomáši Prokešovi. Tady asi něco smrdí, có?:). Díky Vodrům za supr závod!
Následoval přesun do nedalekého restauračního zařízení, kde jsme plynule pokračovali v oslavě 10 let od svatby přecedy, 20 hodin Štěpána Vodra na světě, 30. ročníku paralelního, 40 let KOS Plzeň a 50 let OB v Plzni. A že toho bylo tolik k slavení, začíná se mi to nějak všechno plést. Na štěpááána! Rusácí vyklepli Holanďany ve fotbale. na štěpááána!! já jim to tak přeju, těm sympaťákům z Ruska, snad nedostanou ve finále banána od Turků minutu před koncem zápasu, to by mě dost mrzelo. A co dělá vůbec Turecko na Euru? Já myslel, ze jsou z Asie. na štěpáána! Ani jsme nerozdělili hlasy, nebo se pletu? Nevím jak se to stalo, ale najednou jsme tam zůstali jenom 3 s Vodrem a maskotem oddílu a prej protože přijely želvy, vyklidili jsme sál. Způsobně jsem se převlékl do oddílového cyklodresu, abych nedělal ostudu, a vyrazil na 11km přesun do Černic, z kteréhož si pamatuju jenom to, že jsem jel přes Škoda park... Naštěstí jsem racionálně zauvažoval a odolal přesvědčování těch dvou vožralů jít ještě chlastat do města. V neděli ráno mě totiž čekal důležitý trénink na BA. Lochnes teda tvrdí, že jsem byl tak rozstřelenej, že jsem nemohl pochopit, abych dojel k vodrovi na kole, nechal ho tam a pak šel s nima do ulic. Podle mě kecá. Já byl úplně svěží a na pohodu. A ještě že jsem s nima nešel, prej se nekulturně opili a přišli někdy v půl 7. Dobytci. To já bych nemohl takhle porušit životosprávu. Fotky ze soboty jsou tady.
Ráno jsem vstal pln elánu, nabuzený a připravený podat stoprocentní výkon. Měl jsem trošku problém stihnout start v pravé půldne, přeci jenom Letkov není za rohem, ale nakonec jsem vše zvládl na jedničku a dokonce si stihl před startem zahřívacího kola nakreslit i kontroly do mapy. Jenže jsem se asi rozehřál moc, jelikož hned asi po 15 minutách kurevsky svižné jízdy jsem urval šaltr a zdálo se, že závod pro mě skončil. Ale já se nevzdal, rychlým hodinovým během jsem se přesunul zpět do depa, vzal si připravený náhradní stroj, který měl teda také upadlou přehazovačku, ale aspoň ne urvanou, takže tam šla dát. Se servismanem hasákem jsme nainstalovali mapník a košík na bidon a mohl jsem vyrazit. Pak už jsem se jenom soustředil na jízdu a důstojně závod dokončil. Výsledek sice nebyl nijak oslnivý, ale za to přirozeně mohl urvaný šaltr.
Příjemné odpoledne pokračovalo garden party u u Hasáků, kde maminka řádně oslavila svoje narozeniny, co měla před (nebo taky za) půl roku. Tady je pár fotek.

5.4. Fotky z Antybálu.

12.3. A ještě pár fotek z middlu.
11.3. Další část fotek z Kazachstánu.
6.3. Protože už mi to psaní diplomky lezlo na mozek a abychom si taky ještě pořádně zalyžovali, když u nás skončila zima v prosinci, vyrazili jsme s Vodrem na finále letošního SP LOB. A to sice do východního Kazachstánu, nedaleko hranic s Ruskem, Mongolskem a Čínou, do města pod Altajem zvaného hezky vlastenecky po německém zakladateli Ridder City (dříve a pro Rusáky asi pořád Leninogorsk).
Cesta nebyla právě jednoduchá, jelikož jsme letěli přes Moskvu a přátelé Rusové se nám rozhodli zkrátit sedmihodinové čekání na Šereměťjevu různými pasovými (celkem 5 v rychlém sledu následující) a bezpečnostními kontrolami, čekáním tu na pas, tu na letenku, přesuny neustále pod dohledem zřízenců a podobnými dalšími kratochvílemi. Musím říct, že byli celkem úspěšní, 7 hodin i jedna navíc kvůli zpoždění letu do Astany uteklo jako nic. Ale jinak jsou všichni Rusové spolehliví, komunikativní, řeknou člověku, co je potřeba vědět, mají dokonale fungující, propracovaný a počítačem řízený systém a mluví perfektně několika světovými jazyky, takže není problém se dorozumět.
Následoval let do Astany, kde jsme se setkali ještě se závodníky z NOR, SWE, SUI, FIN a RUM a kde nám v klídku pracující a nespěchající úředník udělil víza. Další let do Ust Kamenogorsku na palubě vrtulového Fokkeru 50 proběhl hladce až na drobný detail, že Vodrovi nedorazila taška. Smolařům Norům ani tašky ani lyže. Pak jsme nasedli do busu a s policejní eskortou, která zajišťovala bezproblémový a rychlý průběh cesty, jsme za 3 hodiny proletěli vzdálenost 100km do místa pobytu. Tam pořadatelé vyhodnotili, že ubytování, které máme objednané a zaplacené, by nás na osobu vyšlo zbytečně draho, a tak neváhali a přesunuli nás do ubytování typu "C". A měli recht, proč se nechat zbytečně hýčkat, kvalita za rozumnou cenu to je, dokonce i hajzl máme na pokoji, akorát mu chybí prkýnko a občas se nenapouští. Ale obratným a dobře umístěným hmatem do nádržky se dá rychle spravit. A sprcha pro 20 lidí je jen o tři patra níž ve sklepě, kam když člověk jde, tak se s trochou štěstí ani nepraští do hlavy a nechytne nějakou tu plísničku. A v noci Vodrovi dorazila dokonce i taška. Zato Norům ne. Lyžovali první den v půjčených věcech. Ale večer před prvním závodem to tu měli jako na koni.
Po prvním závodě, sprintu, následovalo odpoledne slavnostní zahájení ve velkém stylu na náměstí Ridder City (cca 60 tisíc), na které se přišlo podívat několik tisíc lidí!!! To jsme ještě nezažili. Program byl taky dost zajímavý, ne nuda jako vždy. Vyvrcholilo to prý tradiční kazašskou hrou, "rugbym" na koních, při kterém se ale místo s míčem hrálo s mršinou zvířete (prej představuje boží tělo) a místo branek byly starý pneumatiky od traktoru. Na to vše z billboardu otcovsky shlížel prezident Nazarbajev. Pak ještě Vodr šel na recepci k místnímu starostovi do jurty. Svěťáky tady celkem dost propagují, u všeho je kazašská televize a u silnic billboardy s reklamou na finále SP. A v cíli se člověk nemůže dostat z hloučku dětí a fanynek, který se chtějí všichni a hlavně po jednom s každým závodníkem vyfotit, i když je třeba 20., a vůbec nechápou, že je člověk po dvouhodinovým longu totálně prošitej a sotva stojí a zle na něj dotírá žaket. Ale co by člověk pro fanoušky neudělal, když při průjezdu stadionem tak pěkně fandili:).
Jídlo tu je výjimečné, takový jáhle nebo jak se to jmenuje jsou vynikající, vůbec nesmrdí a můžu je každému vřele doporučit. K snídani před sprintem nám naservírovali asi tak 250g a 1cm tlustej flák uzenýho masa, no sliny se mi zbíhaly, obzvlášť v kombinaci s tím chlebem s máslem a kaviárem, co byl k tomu, asi jako příloha. Na zapití bylo kakao jedinečné chuti, zřejmě na lepší trávení. Tomu říkám lehká snídaně před závodem. Už jsem živě viděl, jak to všechno pošlu ven do loipy někde před jedničkou:). Taky tu vůbec nemají nože, vidličku dají občas, třeba na jogurt, asi aby se líp jedl. Ono to mleté maso člověk lžičkou zvládne... IOF kontrolor z Estonska Sixten Sild mi to vysvětlil, prej kdybych byl v sovětský armádě, tak bych se tak blbě neptal po noži, tam si totiž každej vystačil s lžící.
Krajina je tu pěkná, ale člověk si spíš všimne rozpadajících se chatrčí ze dřeva, ve kterých tu bydlí, a totálně vybydlených baráků a paneláků ze sovětské éry. Průměrný plat tu je prej 400 USD. Jinak jsou tu v okolí doly na olovo a k tomu nějaký fabriky, takže to vypadá dost nevábně... Za války vyrobili Sověti údajně 7 z 8 střel z olova z místních dolů. No asi jich nebylo málo podle toho, jak to tu vypadá. Poté, co jsme busem projeli touhle průmyslovou parádou, jsme dorazili k visutému dřevěnému mostu, na kterém byla značka nosnost 10 tun. I policejní eskorta zastavila, když řidič našeho 17ti-tunového busu před mostem trošku znejistěl. Váhavej střelec to ale není, dlouho o ničem nešpekuloval, nechal nás vystoupit a přejít most pěšky. Zas tak dalece to asi ale nepromejšlel, páč na most vjel sice prázdnej, ale zrovna když všichni z busu byli uprostřed... Za mostem nás dorazila na náš přechod čekající Lada Niva s místním manželským párem uvnitř, který si vzadu vezl dvě výstavní krávy, z nichž jedna měla hlavinku pěkně vepředu mezi svými majiteli a funěla na přední sklo. Takovej zájem fotografů o sebe asi ještě nezažili.
Tady je první část fotek. A tady první část Vodrovo deníčku.

3.2. Tak zimní státnice mám za sebou, už jsem stihl i vystřízlivět, tak jsem dal na net fotky z ME ve Švýcarsku. Je jich celkem dost, tady jsou..

12.1.2008. Příští týden jsem na ME v LOB ve Švýcarsku, výsledky a všechno o závodech bude tady.