mlatil's fotoblok

Zážitky ze semestrálního pobytu na University of Richmond, Virginia, USA
Spring Semester 2006

 

 

7.5.2006. Odlet domů.

Fotky z posledního týdne na UR.

16.4. Včera jsem po dlouhé době vyrazil 'out'. Na programu byl formal (jako že formální) večírek mezinárodního klubu, asi poslední větší akce, pak už se všichni budou jen učit... Tady jsou nějaký fotky. No nic, já jdu zas makat, je to fakt peklo, co po nás teď v těch posledních dvou týdnech chtěj. Nedělam nic jinýho, než píšu. Ale aspoň už jsem dopsal bakalářku. Tenhle týden mě ještě k tomu čekají dvě prezentace, tak to bude asi taky docela zajímavý... Čest!

 

Ranař Joe (můj roommate)
To jsem takhle šel včera ve 3 ráno hodně zeširoka domů a koho nepotkám na chodbě. Můj spolubydlič se zvonem. Pak ještě Joe ve volný chvilce narval jednoho kluka do odpadkáče a bylo sklizeno...
 

10.4. V sobotu jsem byl pomáhat Timovi (plukovník Gilbert) pořádat orienťák na celodenním utkání armádních středních škol. Měli tam spoustu disciplin, OB byl jen jedna z nich. Roznášel jsem to a docela je obdivuju, že to byli podle tý nemapy schopný najít. Dělali taky kliky (1 minuta) a vítěz kluků jich dal 96 a nejlepší holka 84! To jsem docela valil bulvy. Bylo to na armádní základně Fort Pickett, tak jsem aspoň omrkl nějakou techniku... Jinak byla pěkná kosa, až jsem z toho teď nějakej krank. Přidal jsem odtamtud pár fotek + ještě pár dalších fotek ze života tady...

3.4. Včera jsem byl zase na závodech v Manassas Battlefield National Park, už to nebylo tak jednoznačný jak minule, asi potrénovali:). Ale zlý to nebylo (výsledky). Pod tím RouteGadget je mapa i postupy. Bylo to pekelně rychlý.

24.3. Zprávy z Plzně:... v modré košili a s rudým šátkem na krku. Toť správný pionýr.
21. dubna ve 20,00 začíná další díl seriálu Antybál. Letos se po dlouhých letech vracíme do sokolovny v Hradišti, tak to rozhlašujte všude možně. Start ve 20,00, dostavte se v čas a řádném pionýrském kroji...
Cena jako loni - 250 pro pár. Vodr

Já tam sice nebudu, páč se flákám za velkou louží,  ale to neznamená, že vy nepůjdete. Stejně jsem tam byl loni od 10 zbytečnej, žejo Tomčo:).

21.3. V neděli jsem konečně vyrazil na závody v orienťáku. Domluvil jsem s místníma orieťákama, jeli jsme do Baltimoru v Marylandu, což je asi 200 km na sever. Tim, to je chlápek, co řídíl, je bývalej profesionální voják, plukovník. Teď je mu 62, pracuje jako učitel na střední škole a bere každou neděli děti na závody, tak jsem se přidal. Jeli jsme armádní dodávkou s nápisem Vláda Spojených států na SPZ, armáda platila benzín a v kufru jsme měli vojenský příděly potravin. Tim mi toho dost vyprávěl o armádě, byl i ve Vietnamu a pak v 80. letech 3 roky v Německu. To mě samozřejmě  všechno zajímalo, takže jsem se pořád vyptával... Byl i u paragánů, 82. výsadková divize.
Závody byly něco jako náš oblasťák, řekl bych tak 150 lidí, tratě rozdělený podle obtížnosti. Tak jsem se přihlásil na nejobtížnější a nejdelší modrou (9.1km, 250m, 21k) a vyrazil. Přeci jenom bez svý palcovky a orientek jsem nebyl úplně ve svý kůži, ale v druhým kole už jsem se do toho dostal. Terén byl docela těžkej, cest tam moc nebylo, listanetej les zatím bez listů. Mapa byla 10 let stará, měřítko 1:7 500, ekvidistance 20 stop:). Ukázalo se, že to jsou to hrozný lamy, nechal jsem tam tak 6 minut a vyhrál jsem o 20 minut... (výsledky a tady je animace závodu, dá se tam přehrát závod, vyplnil jsem tam postupy - trať Blue). Ale Tim říkal, že neběžel John Torrance, kterej je reprezentant USA a loni byl dokonce na MS v Japonsku. Jestli se mi podaří vyléčit puchýře, tak teď v neděli pojedu zas. A třeba "national level" John poběží... Na závěr jsme si dali každej jeden balíček armádních přídělů, nebylo to špatný, dokonce i teplý (jenom se to zaleje vodou a ono to začne samo vařit, nechápeš...)

14.3. Tak už jsme zas v Richmondu, ale nějak není čas něco vyplodit, bylo to super, jsem o 500 babek lehčí a teď musím napsat bakalářku. V sekci fotky jsou fotky z Floridy.

1.3. Tenhle týden máme ve škole docela honičku, jsou tu zkoušky v polovině semestru. Příští týden je ale Spring break, takže to tady balíme a jedem na Floridu, Panama City Beach. Máme zarezervovanej apartmán pro 6 lidí v hotelu na pláži a jede nás 7 - 4 kluci a 3 holky. Pronajímáme si malou dodávku a v sobotu vyrážíme. Teď je tam asi 23°C, což není zrovna moc... Tak jsem na to zvědav. Snad tam nebude kláda.
 Jinak se tu nic moc neděje, všichni se hrozně učí, já to zas tak neprožívám, ale aspoň jsem začal dělat na bakalářce.
Jo a udělali jsme International team ve fotbale a hrajem tady takovou univerzitní soutěž... Už máme jedno vítězství, to když se ten druhej tým neukázal:). Dneska jsme je měli na lopatě, ale během 3 minut na konci jsme koupili 3 fíky a náš golman, kterej je mimochodem hrozná díra, 2 minuty před koncem předvedl jeden ze svejch neuvěřitelných zákroků, míč minul, dostali jsme gól na 6:7 a ještě si zvládnul vyhodit rameno. Ležel tam a rozhodčí nám vysvětlil, že se nesmí pohnout a že na něj nesmíme sahat... Tak tam ležel asi 10 minut (bylo tak 5°C, docela kláda) než přijel polda (policejní stanice je asi 50m od hřiště, ale radši si to objel autem), kterej přes něj hodil prostěradlo a oznámil nám, že pro něj nemůže nic udělat, že musíme počkat na sanitku. Takže za dalších 15 minut přijela sanitka, to už Ray docela tuhnul, ono ležet tam v mrazu v kraťasech na zemi není žádná prdel. Jenže v sanitce nebyl žádnej doktor a že prej ho musí vzít do nemocnice. No nekecam, ležel tam dalších minimálně 20 minut něž ho naložili, to už se třás... Museli mu rozstřihnout triko, aby se podívali, že to má fakt vyhozený. To se mu taky moc nelíbilo, protože si ho prej tenhle týden koupil, ale nenaděláš nic. Říkal, že ho to bolí, tak se ty experti rozhodli, že mu dají morfium. Ale ne injekcí ale rovnou transfůzi do žíly. Takže tam ležel, já stál nad nim a držel pytlík s tou transfůzí a ty policajti na něj, jestli to působí, jestli se prej cítí jako kdyby vypil pár piv. Jenže ono mu je 20 a nesmí pít, tak nechtěl přiznat, že ví, jak se cítí, když má nakoupeno.  Tak se ho pak museli zeptat, jestli se cítí tak, jako si myslí, že by se cítil, kdyby měl pár piv... Amerika... Pak mu dali pro jistotu ještě jednu dávku morfia a po 45 minutách ho naložili a odvezli. A rozhodčí to završil tím, že zápas je předčasně ukončenej a že už to nedohrajeme. Poprvý za celej zápas jsme prohrávali, pešek. Tak nás trošku vytočil. Michaelovi, to je hooligan Rapidu Vídeň, to docela zvedlo mandle, tak tam hulákal fuck this sonofabitch.. no sranda.

23.2. Přidány nové fotky.
12.2. Fotky z Washingtonu od Sama a ode mě. Tohle je Phil, můj druhej spolubydlo, je z Nového Zélandu:

11.2. Včera jsme byli lyžovat ve Wintergreen Resort, je to asi 2 hodiny cesty z Richmondu. Jeli nás 2 autobusy, vyrazili jsme ve 3 odpoledne a lyžovali od 6 do 11 večer při umělém osvětlení. Když jsme tam přijížděli, tak jsme trochu nechápali, kde že to budeme lyžovat, protože všude bylo úplně zeleno. Všechny sjezdovky byly jen nastříkaný umělým sněhem a jinak všude hlína. Ale bylo toho tma celkem dost, 3 sedačky a dost sjezdovek. Měli jsme prkna z půjčovny, který stály za prd. Když jsme se zeptali, jestli nám nemůžou dát nějaký s nabroušenýma hranama, tak jsem se dozvědeli, že to nebrousí, aby jim ty prkna vydržely dýl... Docela dobře jsme pojezdili, hlavně s Pablem, ten je ze Španělska a taky jezdí na boardu. Femke (Holandsko) upadla a udělala si něco s vazama v koleni, takže jsme museli volat pomoc. Naložili jí na nosítka a pak jela do nemocnice. Teď má ortézu a berličky a nemůže chodit na tancování (to je její předmět).


6.2. Od pátku do neděle jsme se byli podívat ve Washingtonu, bylo nás tam kolem 15. Bydleli jsme za 22 USD/noc v hostelu kousek od Bílého domu. V pátek jsme jeli Amtrakem (to je US železnice) z Richmondu do DC. Myslel jsem, že zpoždění hodinu a půl je možný jen u Českých drah, ale to jsem se šeredně mejlil. Ještě že jsem si nekoupil dopředu lupen na NHL: Washington Capitals vs. Toronto Maple Leaves. Ti, co jeli dřív, zápas stihli a říkali, že to bylo výborný, 4 bitky... Večer jsme šli do místního nejvyhlášenějšího klubu Five (protože jedinej zavírá v 5, jinak všechno ve 2). Musel jsem skousnout vstup 10 babek a pivo za 6, ale jinak to bylo dobrý, dokonce jsem i pařil:). Asi ve 4 jsme jeli tágem domu.
V sobotu pěkně chcalo, tak jsme se vyspali a pak šli nakupovat a zevlovat po městě. Večer pak někdo šel na NBA, já ne, nechtělo se mi do toho vrážet 50 dolarů... My ostatní jsme šli na večeři k Číňanům do Chinatownu. Večer jsem šli do hospody, jenže tady všechno brzo zavírá, takže po 1 v noci jsme se museli přesunout jinam. Našli jsme Irskou hospodu, která měla na dveřích, že zavírá v půl 6, takže jasná volba. Sice tam nepustili ani na minerálku ty, co byli pod 21 let, ale jinak ok. Akorát že po 2 a.m. řekli, že si můžem naposled objednat. Nevím jak jsme na to přišli, ale někdo vymyslel, že si musíme hodně nakoupit, aby jsme do těch půl 6 měli co pít. Takže si většina koupila další 2 drinky, jenže to byla chyba. 10 minut nato nám totiž  řekli, že zavírají a ať dopijem. Ten nápis na dveřích že prej neplatí, pešek. Takže to dopadlo tak, že jsme to vyexovali, přece to tam nenecháme ne.. Pak jsme jí docela měli a cestou na hostel jsme se v dobrý náladě stavili u Bílýho domu vyčůrat se Georgovi do zahrady nebo přinést ceduli Pennsylvania Avenue 1600. Nakonec z toho ale sešlo, protože opodál stála dodávka Security service a když si holky stouply na podezdívku plotu, aby se vyfotily, tak jenom rozsvítili světla u auta, asi aby nám ukázali, kdo že je tady pánem. Tak jsme si to rozmysleli a vyrazili bydlet.
V neděli jsme se pak věnovali kultuře a prošli pár památek. Zpátky už jsem nemusel vlakem, protože tam za námi autem přijel jeden můj spolužák a vzal 4 z nás zpátky. Bylo to teda trošku nebezpečný, protože vždycky když mluvil s někým vzadu, tak se otočil a mě pak párkrát vzbudila ta postranní lajna co houká, když se přejede. Večer jsme pak šli koukat na Superbowl, finále sezóny americkýho fotbalu, všichni tady tím žili už 2 týdny předem. Pittsburg Steelers porazili Seattle Seahawks 21:10, jestli to někomu z vás náhodou uniklo. Dali 3 touchdowny. Přenos trval 4 hodiny, ale čistýho času se hrálo 60 minut... Zbytek byly reklamy... Takže velká zábava, obzvlášť když neznáš pravidla. Ale už mi to vysvětlili.

31.1. Včera jsme byli na exkurzi ve Virginia Holocaust museum. Bylo to celkem zajímavý, protože průvodce nám dělali oběti holocaustu, Židi co po válce nebo během ní utekli do USA a teď žijou tady v Richmondu. Po prohlídce následovala večere a u každého stolu s náma vždycky seděl jeden ze "survivors" a vyprávěl nám svůj příběh. Moje skupina měla Polku z Lodže, které na začátku války bylo 15 a vyprávěla, jak se schovávali, jak bylo strašný, když se musela rozloučit s rodiči, když věděla, že už je nikdy neuvidí... No místama to bylo docela smutný, některý holky už měly na krajíčku. Taky ta večere byla trošku divná, vzhledem k tomu, že jsme ještě 5 minut předtím stáli v plynový komoře a prohlíželi si pece krematoria v Osvětimi.
Když jsem pak té Polce říkal, že jsem z ČR a že jsem tady jen na semestr, tak se vyděsila, strašně se divila a litovala mě, že musím zpátky a že v tady v tý skvělý zemi nemůžu zůstat... No asi to pořád vidí trošku jinak. To bylo pořád Díky Ameriko! a Bůh žehnej Americe! ze strany těch přeživších. Tady je pár fotek z večere.

29.1. Paparazzi mlatil zachytil Josepha při výkonu jeho oblíbené činnosti. Byli mezi váma tací, co chtěli vidět, jak ten můj spolubydlo vypadá. Tak tady je. Pod tou dekou teda nevynikne v plný parádě, ale aspoň něco.

26.1.Joseph dneska dokončil výzdobu zdi nad postelí ve svém koutku. Za pozornost stojí hlavně to poděkování vlevo dole.
No řekněte, neusínalo by se vám pod tím nádherně?

25.1. Tak o víkendu jsme absolvovali 2 party.. V pátek jsem si jí pěkně lupnul a v sobotu už jsem pak neměl moc slinu. Obešli jsme tady pár apartmánů, ten poslední už mi trošku vypadává:). Přes týden se tady nic moc neděje, tak si musíme s ostatníma internationals vystačit sami a občas zajít po večeři na jedno do Cellaru. Ale většinou fakt jen na jedno, protože všichni mají hrozně moc čtení nebo psaní nějakejch paperů, takže se pak jde hromadně do knihovny. Ty Amíci tady mají ňákou úchylku, že se všichni učí v knihovně, která je otevřená nonstop. Prostě přijdeš ve 12 v noci do knihovny a ta je úplně narvaná, že si skoro není kam sednout. A je tam hroznej bordel, takže se tam stejně nedá nic studovat.
V sobotu jsme se byli podívat v Richmondu, problém byl už najít autobus, kterej tam jede. To město je hrozný, je to velké jak Plzeň, ale v sobotu odpoledne jsme tam nepotkali ani nohu, natož nějakej otevřenej obchod. Prostě úplně mrtvý, nemá to žádný centrum a ještě je to tam hnusný. Proti campusu úplnej opak. Tak jsme se rozhodli, že musíme začít pořádat nějaký akce. Příští pátek až do neděle jedem vlakem do Washingtonu, pak se chystáme ještě do NY. První týden v březnu jsou jarní prázdniny, takže se teď dohadujeme, kam pojedeme. Zatím to vypadá na Floridu, ale ještě je ve hře Mexico a Kalifornie. 10. února je výlet na lyže nebo na snowboard někam do hor, pořádá to škola, tak to určitě taky jedu.
Tenhle víkend slaví 3 lidi narozeniny, takže to bude asi zase velký. Dvěma z nich totiž bude 21...
Tady je moje adresa, už mám klíče od schránky, tak kdybyste mi chtěl někdo něco pěknýho poslat:):
J*** B*****
UR 6242
28 Westhampton Way
Univ. of Richmond
VA 23173

23.1. přidáno pár fotek z páteční párty, o kterých jsem jaksi nevěděl, že jsem je vyfotil, a teď jsem je náhodně objevil ve foťáku:). Ale vypadám tam celkem střízlivě ne.

22.1. Pár nových fotek od Sama. Sam je z Honkongu. Je tam něco z party a z výletu do Richmondu, kde teda mimochodem není vůbec nic k vidění...

20.1. Tak dneska už jsem si snad definitivně dodělal rozvrh. Mám 4 předměty: Studená válka, Moderní Německo, Komparace: Velká Británie/Francie/Německo a socioekonomickou geografii. Jenže to není jak u nás. Každý předmět je třikrát týdně, takže mám každý den něco. Hlavně ale na každou hodinu musíme něco přečíst, takže třeba z pondělí na středu musím přečíst po 30 stránkách na 3 předměty... A do toho ještě psaní esejí. Říkají tomu paper a na předmět jsou průměrně tak 4 za semestr, přičemž jeden je hlavní, research paper. No nevím kdy to budu všechno psát, je to tady na můj vkus nějak moc časově náročný:). Přednášky jsou tady spíš formou seminářů, je nás tak průměrně 15 na každý předmět a vyžadujou aktivní zapojení... Ale vzhledem k tomu, jaký mam předměty, je to docela v pohodě, protože většinou to je o Evropě a o tom vím trošku víc než tady ty americký exoti, takže tam můžu hrozně machrovat:). Třeba dneska při Cold war nikdo nevěděl, co je to Bajkonur, natož že je v Kazachstánu...lamy:). Takže předměty mě docela baví, hlavně to Německo a studená válka, protože na to máme takovýho super učitele, kterej když zjistil, že jsem z ČR, tak byl úplně nadšenej, že máme nejlepší pivo a že Praha je super.
Chtěl jsem tady napsat bakalářku, ale moc růžově to teda nevidím, asi na to nebude moc čas. Škola a ještě do toho občas nějakej večírek... Přece se tady nebudu od rána do večera jen učit, že jo.
Je nás tady asi 20 mezinárodních studentů z celého světa, Rakousko, Austrálie, Holandsko, Jižní Korea, Hongkong, Argentina, Mexiko, Španělsko, a docela spolu pečem, takže po večeři většinou zajdem na jedno do Cellaru nebo je nějaká party, jako třeba dneska. Amíci totiž celý týden po večerech studujou a v pátek a v sobotu pořádají party. Takže dneska se zrovna jedna taková koná, tak jsem na to zvědav.
Na pokoji bydlím s Philem, to je Novozélanďan, a s Josephem, to je takový obtloustlý obrýlený amík. Obtloustlý je možná slabý slovo, spíš je pěkně vyžranej, celej den tady jen leží na gauči, čumí na bednu nebo do notebooku a žere při tom. Jak to vypadá u nás v pokoji se můžete podívat do fotek, je tu trošku bordel, ale vyhodnotili jsme to s Philem, že jelikož je Joseph takový prase, tak tady nemá cenu nějak uklízet. Ale je to asi vlastenec a kovboj, visí nám tady  od stropu vlajka USA a Virginie, má tu klobouky a dneska si tady pouštěl country. Ale jinak je normální:). Mám s ním jeden předmět, studuje historii, mluvit se s nim dá, zas tak hroznej není.
Campus je pěknej, všechny budovy jsou ve stejném stylu, staré z červených cihel. Je tady sportovní areál s bazénem, posilovnama, squashem, spinningem a všechno je zadarmo, i půjčení třeba raket na squash, takže celkem pohoda. V menze je to tak, že u dveří ti z karty odečtou jedno jídlo a pak si můžeš brát všeho kolik chceš a je celkem velký výběr. Takže odsud asi pojedem pěkně vypasený, protože tam vždycky sedíme hodinu a půl a cpeme to do sebe, co to dá. Máme 3 jídla denně, takže sám si vařit naštěstí nemusím nic.
Když kouknete na fotky, tak bydlím v tom baráku, před kterým pózuju:).

19.1. Fotky! Zítra snad sesmolím něco o škole. Pro dnešek to stačilo, jdem na international party do místní hospůdky zvané Cellar.
19.1.2006. Tak jsem konečně něco vyplodil. Není to zrovna dokonalý, ale lepší než drátem do oka, že jo.
Včera večer jsme byli mrknout na zápas místních Richmond Spiders v basketu. Halu maj pěknou a dokonce i vyhráli, porazili St. Louis. Poprvý jsem viděl někoho pořádně zavěsit:). Nejvíc ale byli cheerleaders, ty co tam předváděly za kousky, to nebylo möglich. Normálně tři holky drželi jednu za jeden její kotník, zvedly jí nad hlavu, ta nahoře si dala druhou nohu až nad hlavu, držela rovnováhu a ješte mávala. A cestou dolů ji ještě cvičně dvakrát protočili.
Pak jsme museli spěchat domů, protože jsme měli povinnou schůzi Keller Hall (tam bydlim), kterou organizovala naše housing asistentka Stephanie. Tak jsme se pěkně všichni představili, vyplnili další 3 zbytečný formuláře typu jestli potřebuju spát 7 nebo 8 hodin, co si představuju pod pojmem ticho, jestli studuju radši v knihovně nebo na pokoji, kdo u nás v pokoji vynáší odpadky atd. Nakonec to ukončila super hrou, kdy jsme všichni seděli dokolečka, plácali rukama o kolena a tleskali a přitom museli dokola řikat každej jedno slovo, aby z toho vznikla věta. Kdo řekl slovo, který nedávalo smysl, tak vypadl. No super hra co, hned v druhym kole jsem to ukončil:). A úplně na závěr přišla vlastně další soutěž, museli jsme si podržet tužku mezi očima a točit se co nejrychlejš dokola a ten, kterýmu se zamotala palice jako poslednímu, když ty ostatní už se váleli ne zemi, vyhrál. No sranda co:). Crazy Americans!
Jdem teď nakoupit naky piva na zítřejší party, čest!