Dneska je to už 15 let. To to letí.

Úplně živě si pamatuju, jak mě Wavok někdy ve třinácti čtrnácti letech přitáhl z Lokotky do Slávie a přesvědčil mě, že bych se měl naučit lyžovat a ne jenom běhat a plavat. A začít jezdit LOBy. Říkal totiž, že v zimě se neplave, ale lyžuje!  V tý době už Kubíček se Sudem jezdili na JMS a svěťáky, což pro mě bylo nepředstavitelný, a byli to pro mě neskutečný borci.

Stejně tak vidím, jak mě a mladý Čoudy někdy v letech 1997-98 začal trénovat. Jak jsme mezi barákama na Petrohradu jezdili za tmy na kolcích, takovej těch na klásu s malým kolečkem na tykadle vepředu, který vytáhl někde ze sklepa. A jak jsme v Borčáku běhali kopce od viaduktu a nahoře posilovali. A pak, asi někdy v prosinci 1997, prošlapávali stopy kolem Zlatý Studny na moje první LOBy, co jsme pořádali na Zadově.

V pondělí jsem se byl vyklusnout ke Svatební skále na Radyni. Stavím se tam skoro pokaždý, když tam jdu běhat. Jestli budete mít čas, zastavte se u toho pomníčku taky. Vypadalo to, že jsem nebyl první, kdo tam tenhle týden byl. A to je dobře.

Chtěl jsem sem dát fotku, ale žádnou jsem nedohledal. V tý době totiž ještě nebyly digitální foťáky. Ale to nevadí, stejně si ho všichni živě pamatujem.

Závěrem přidávám jednu z reakcí na naše víkendové LOBy v Abertamech:

PS: Jitka Čoudovka poslala fotky, přidávám je sem a děkuju

Byla krátká. Ale byla, což je sám o sobě úspěch po dvou letech bez sněhu. Ještě nás čeká jeden víkendový závod v Abertamech pod naší pořadatelskou taktovkou. A protože to dělaj KOSáci Slávisti, budou to nejlepší LOBy od Perninku 2002. A na pár let dopředu, než nás Přéma zas donutí něco uspořádat. Ale tam už nezávodím, pořádám.
První letošní LOBy se jely ve Vysokém nad Jizerou. Bydleli jsme v rodné roubence mamky od Lucky Richtrů, kousek od centra závodů, luxus to byl. Díky! Vendy se letos obula do lyžování a i když se jí do hančování a soupažátorování moc nechce, nakonec vyráží na svoje druhé LOBování v životě.
První závod se jede hned mistrovksá klasika hromadně. Po startu jdu do čela, pak ale cestou na K4 rozlamuju košík na holi.. Zbytek prvního kola (ze 3), kde navíc vyžírám nejdelší farsty a který mi trvá přes 40’, dost ztrácím. Hůlka se překvapivě celkem boří a nechci jí zlomit. Při průjezdu jdu měnit a ztrácím další 3 minuty. V cíli jsem po víc jak 90’ překvapenej, že dojíždím druhej za mlaďochem v repre Péťou Horvátem. Myslel jsem, že to bude horší. Lauič se Škůdkou ale jeli kanál:-). No tuhle klasiku jsem měl vyhrát. Vendy se s tím pere parádně. Zřejmě přirozenej talent. Finišuje na 4. místě hned za reprezentantkama. Pravda, trochu s odstupem, ale 4. flek na MČR se počítá.
Večer se jede noční sprint do Českého poháru. Vegan to v Parku Básníků najezdil a postavil parádně. Chybuju a Škůdka nás všechny školí rozdílem třídy. Dojíždím druhý. Vendy koučuje a fotí ty blázny v noční mlze s čelovkama.
V neděli se jede middle do ČP, fyzicky to jde dobře, že skoro dojíždím Škůdku o 3 míny. I s minutovou chybou konečně vyhrávám. Vendy tentokrát nejede s nejlepšíma, protože na to nemá licenci, a v D21 dojíždí druhá.
Jak se dařilo ostatním KOSákům, jsem psal na KOS web. A taky je tam pár fotek.

Další víkend vyrážím na LOBy do Studence. Vendy tentokrát dává přednost hladký patnáctce skatem na Hojsovce. V sobotu dopoledne na MČR ve sprintu hned za K3 ztrácím košík, kterej jsem si minulý týden blbě přilepil. Chvíli mi šrotuje, co jsem to za kikota, ale snažím se dál. Sněhu není zas tolik, takže se dá i bez košíku. Akorát ty kravský hovna jsem pak z tubusu hůlky doloval celou polední pauzu. Škůdka dokazuje, že je na sprintu neporazirelnej a opět nás deklasuje. Jsem druhej. Odpoledne se jede MČR štafet. Protože na mě ale Sud a ostatní KOSácí hodili bobek a i strejda Lochnes odmítl loženej mistrovskej titul, tak jsem nakoupil do štafety pana Frantu z Litvínova a Janu Bartošů z Mariánek. Abych si zazávodil, tak jedu první úsek. Frantovi to po půl hoďce vydařenýho závodu přivážím se 3 minutama náskoku. Asi to nečekal. A to jsem mu to předem říkal. Ani nebyl připravenej na předávce. K mapám vyrazil s rozvahou veterána. A pak už nevím, jak to bylo. Ve výsledkách stojí, že to Franta disknul.

KOSácké naděje Lukáš Richtr, Ondra Hasák a Honza Hašan vyhráli mistrovský titul v dorostu! V neděli už závod nejedeme, odlétáme na MS do Norska.

V lednu jsem se jel po tříleté LOBovací pauze rozzávodit na Mistrovství Evropy do švýcarského Lenzerheide. Mají to tam Švajcaří pěkné, první pořádná biatlonová aréne země helvétského kříže. A taky se tam příští leden jede Tour de Ski. Okolo Alpy, slunce, trochu prašanu – prostě konečně letos pěkná zima.
Dovolenou jsem neměl, takže jsem po odpolednech a večerech dřel, když zbytek mančaftu chrápal nebo šounil na fejsíčku. Hlavně mládí v lobácký repre je v tom profi, to se musí nechat. Ale je to trochu na palici.
Poslední LOB jsem jel na ME na Ukrajině v únoru 2012. Bylo to znát. První závod ve Švýcarsku byl sprint. A sprintoval jsem jak Alenka v říši divů. Jel jsem radši s rozvahou, abych nechyboval a jel plynule. Ale neklaplo to. Hned na začátku špatný volby a na K2 ztráta už minutu. Výsledek na konci 4. desítky. Prostě kanál. Od Škodíka jsem dostal kotel, od nejlepších ani nemluvím.
Další závod long hromadně. Je teda dost zkrácenej, protože je málo sněhu. Fyzicky se cejtím dobře. Na začátku mám delší farsty, takže se propadám. Pak se ale zas posouvám. Mapově to těžký nebylo, spíš fyzicky. A taky to bylo o tom, jestli ti není líto prasit si lyže na šutrech a hlíně. V lesních pasážích sněhu moc nebylo a všechno se nedá odpružit. I když jsem chtěl do posledního kola měnit lyže, tak si to rozmejšlím – další kameňačky se mi nechce vyrábět. V posledním kole už to fyzicky moc netáhne a navíc dělám paralelní chybu cca na 40″. Předjíždí mě starej Bělorus. Finišuju na konci třetí desítky. Myslel jsem, že to bude lepší. Aspoň dojíždím nejlepší z českejch kluků a ztráta na vítěze není o moc větší, než na sprintu. Ale nic to nemění na tom, že to je další průměrnej závod. KLádin tam dneska prej skoro zdechnul a zajíždí největší kanál ME. Zřejmě mu došel kyslík. Ještě, že nás zachraňuje Hanka – dneska vyválčila stříbro.
Sprintové štafety jedu český béčko se Simčou. Jedu čistě mapově i fyzicky, ale i tak dostávám kolem půl míny na úseku. Simča ještě trochu víc. Takže si udržujem odstup od nejlepších. Škůdka s Hankou, český áčko, jsou na umístění hned před náma, i když časově je tam díra asi 2 minuty. Dneska není ani velká bedna. A navíc mi Kládin při obouvání šlápnul na hůlku a udělal mi z ní dvě tyčky k rajčatům. 100% karbonový. Kokot.
Middle se mi jede fyzicky dobře. Na začátku opět dvě špatný volby postupu v čárkách – chyba na minutu. Ale pak už to jde. V závěru je trochu potíž v kyslíku ukočírovat namotanou a několikrát kříženou trať. Ale celkem se daří. Je z toho 25. místo, půl míny za Škoďákem. TOP15 dneska byla v našich silách.
Štafety super rozjíždí Škodík – v kontaktu asi minutu za čelem, se Švýcarem a s 2-3 minutama náskoku na EST a LAT. KLádin ale jede opět kanál. Ještě větší, než na longu. Oba páni z Pobaltí kolem něj profičí jak na motorce a mě to předává se 2-3 minutama ztráty na šestýho Estonce. Švýcar je nadobro v pánu. Jede se mi dobře fyzicky, mapově čistě a i přes delší farsty v půlce předjíždím Estonce. Lotyše sice stahuju, ale málo. Už ho jen zahlídnu v cílovém pytli minutu před sebou. Takže jsme v redukovaným pořadí 7. Je co zlepšovat.
Výsledky jsem čekal lepší, ale zas na druhou stranu jsem rád, že jsem jel. Doufám, že ty úvodní mapový šoky už nebudu prožívat v Norsku na MS!

Fotky a mapy (od Johanky, Simči, Kládina a mě)

Snad se toho sněhu tuhle zimu dočkáme!

Krásný hory. Chudý špinavý města tak typický pro postsovětskej region. Hezký moře a oblázkový pláže. Rozpadající se sovětské paneláky. Nádherný církevní památky z počátku našeho letopočtu. Miliony toulavejch psů. Monumetnální pětitisícovej hlavní hřeben Kavkazu.  Silnice a ulice bez asfaltu. Země, co přijala křesťanství už ve 4. století. Supermoderní stavby, který jsou už hodně let nedostavěný a/nebo zavřený. Termální prameny, vřídla a sirné lázně. Přezaměstnanost a nulová produktivita. Potěmkinovo vesnice Batumi. Dvě pěkný lyžařský střediska s pár vlekama. Řidiči magoři. Bohatá smetánka v Tbilisi. Země, kterou začínají objevovat turisti. Auta, co by v EU na silnici nikdo nepustil. 150km vlakem za 12 korun. Pivo třebas i za 80 korun. Ale taky za 20.  Vybydlené sovětské lázeňské komplexy. Orlí nosy Gruzínců.  Snaha na turistech vydělat, co to jde, aniž by tomu služby odpovídaly. Nebo se nedejbože investovalo do zlepšování jejich kvality. Asijskej stát, kterej o sobě zásadně tvrdí, že je v Evropě. Čača (brandy) a vodka. Levně a všude. Země, co si ještě neuvědomila, jak krásnou přírodu má, a podle toho se chová. Snad na to přijdou dřív, než to zplundrujou. Země sv. Jiří. Země kontrastů. Prostě Gruzie.

Obsáhlý report je pod odkazem níže, tady je rovnou sakumprdum dokumentace:

Fotky

Mapy: trasa na mapě Gruzie, trek ve Svanetii, výstup na Kazbek a Google Earth soubor s GPS trackingem.

Read more →

foto Kade http://kade.cz/

Po belgický pauze jsem zase po pár letech zavítal na mistrovství na klasice. Vendy dala přednost feratám v Rakousku, tak jsme s Karýkem vyrazili na závody s našima nadějnýma kosíma dorostenkama. Na jaře mi to v elitě na áčkách překvapivě běhalo do desítky, tak jsem byl sám zvědav, co na to podzim. Pořadatelé z Nového Boru slibovali, že to zadarmo nebude. A taky že nebylo: A finále 15,2km vzdušně, 750m převýšení a že prej jen Bet a Šéďa to dají pod 100′. No nedali. Ale abych nepředbíhal.

Příprava proběhla netradičně. Dva týdny ze září jsme strávili v Gruzii, většinou někde na pěším treku v horách (o tom příště). Takže jsem se dostal na svojí juniorskou závodní váhu (aspoň myslím, váhu nemáme). To i díky střevním příhodám, který jsem si z Gruzie dovezl až domů. Deset dní před MČR jsme stáli na vrcholu Kazbeku v 5000m, totálně zmrzlý a hotový po 9 hodinách prošlapávání cesty hlubočákem nahoru. Takže týden před mistrovstvím jsem jen odpočíval a ladil formu na úterní rychlovce.

Formu jsem sice moc nevyladil, běžecky to moc netáhlo, ale síla v nohou byla kurevská. Asi to bude tím, že jsem neměl na zádech 23kg krosnu. Takže s kopcema nebyl problém. Jen jsem byl trochu pomalej. V semifinále dělám 3 minuty chyb, ale i tak s přehledem postupuju z třetího místa za pány Nykodým a dlabaja.com. V nedělním finále za sobotní zásluhy na startu fasuju GPS. Paní pořadatelka s extra úzkou izolepou, vytrénovaná lepením popisů pro janmrazek.blogspot.cz, v mém případě popisy zalepuje za minutu. Na K1 hned nerozvážně nechávám minutu a půl na dohledávce a dávám soupeřům šanci. Pak už to jde jak po másle a až asi na dvě minutový ztráty na volbách to probíhá celkem bez problémů. Křeče se standardně dostavují v posledních 15 minutách, ale to už je takovej folklor, na kterej jsem zvyklej. Jen jsem do sebe za ty dva dny musel dostat asi 8-násobek doporučené denní dávky magnesia… Do cíle jsem to dotlačil pod 110 minut na 10. místě, 9′ za vítězem Šéďou. A to mě ještě porážejí dva závoďácí z rovin od Balatonu. V chlapech jsem v desítce na klasice ještě nebyl, takže spokojenost! V cíli jsem jim to všechno sdělil do kamery, tak ve čtvrtek uvidíme, jestli kluci z ČT ty moudra z mojí vypařený hlavy celý vystříhaj.

GPS tracking závodu (s GPS šlo 15 chlapů)

Rozbor postupů H21 – přehlednější než GPS tracking (tady hlavně vynikám svým postupem na K1 a sběrku, kde mám sám svoje unikátní čáry:-))

Letošní svatební léto pokračuje. Píďák Janče po chvilce napínání řekl svoje ‘ano’ uplynulou sobotu na Hojsovce a celodenní (nebo spíš 3-denní) mejdan na Zámečku mohl pokračovat. Další super akce s výbornou bandou, kterou se nepovedlo pokazit ani tomu nahoře, kterej nás pravidelně osvěžoval, ani hovínkům ze zámecké žumpy, který se uprostřed dne prodraly ven (teda vlastně dovnitř:-)). Jídla a pití bylo neskutečně. Aby ne, taky se do pečení zapojila celá Janouškovic a Malimánků rodina. A že Janoušků není málo, to nemusím zdůrazňovat. Navíc je podpořila svědomitá pracovnice stavebního úřadu Meruňkovice-Mandlovice-Víno-Burčák. Zbytky se dojídaly a dopíjely ještě včera po úterní rychlovce na Radyni.

Vybraná stovečka fotek. A k tomu cyklo cesta tam a zpět, aby to bylo taky trochu o sportu!