Fagaraš

18.7. Na webu jsou fotky z rumunského Fagaraše. Vyrazili jsme vlakem z Prahy do Budapešti. V našem vagónu nešla klimatizace a bylo tam jak v pralese, tak jsme se někde u Bratislavy přesunuli do vagónu, kde šla. Po pár pivech, vínech a rumech Tesák začal nádherně zpívat a tančit. A že to nebyly zrovna písně o lásce, to je si každýmu jasný. Takový Krušnohorec ani nezná. Během hodiny jsme byli ve vagónu sami a ostatní se s nějakýma průpovídkama  přesunuli do toho neklimatizovanýho dobytčáku. V Budapešti jsme přestoupili do lehátkového vlaku a doplnili střelivo ve stánku. Tesák už o tom ani neví. Zásoby jsme ale podcenili, takže jsme se museli přesunout do jídeláku a tam jsme s Ondrou a nějakou Němkou přečkali skoro celou noc. Lehátka jsme skoro nevyužili, nevím, na co jsme je platili. V Rumunsku jsme vystoupili v Devě, jeli busem do Sibiu, Emil si po cestě odplivnul, jelikož mu neudělaly dobře rumunské silnice v kombinaci se stylem jízdy řidiče a včerejším večírkem.

Další den jsme prošli středověké saské město Sibiu, centrum Sedmihradska, a odpoledne se hodně krutým osobákem přesunuli do vesnice Turnu Rosu na úpatí Fagaraše. Když jsme setřásli žebrající dotírající cikánské děti, vyrazili jsme do hor a první noc bivakovali někde kolem 1000m. Cestou nahoru nás akorát vystrašil nějaký Čech na krosce, že tam jsou medvědi, ale bačové, co na nás přišli ke stanu profesionálně čumět, říkali, že ursu (medvědi) ne-e.

Další dva dny jsme pokračovali po hřebeni na východ, celou dobu ve výšce 2100–2400m. Na konci třetího dne jsme lezli dolů exponovanej hřebínek pod vrcholem Serbota, kterej nebyl s 25kg krosnama na zádech úplně zadarmo:). Další den ráno jsme zdolali 2. nejvyšší horu Rumunska i Fagaraše Negoiu 2535m. Odpoledne nás na hřebeni zastihla ale tak brutální průtrž, že jsme byli totálně promoklí a vyměkle jsme seběhli dolů do2100m k jezeru Lac Balea a nanominovali se tam do jedné z chat na přespání a usušení. Nakonec jsme tam zůstali dva dny, protože se počasí nelepšilo. Další den jsme utvořili vrcholovou skupinu a poklusem se vydali na nejvyšší horu Moldoveanu (o 8m vyšší než Negoiu), ale bylo to moc daleko a hlavně bylo nechutný počasí – mraky, mrholení, vítr. Takže jsme nebláznili, zkušeně pokus o dobytí Moldoveanu vzdali a vrátili se do základního tábora.

Vyhodnotili jsme to, že vzhledem k počasí to nemá cenu zůstávat v horách a další den nás paní domácí hodila autem dolů do města Fagaraš. Odtud následoval dvouhodinový rallye přesun místním linkovým mikrobusem do Sighisoary, po neuvěřitelných silnicích a s řidičem, kterej byl očividně v dobrým rozmaru a chtěl nám asi předvést, jak se tam jezdí. Totálně namol sestřelenýho cikána s kosou v ruce, kterej mu v buse usínal, s hroznou srandou budil tak, že škubal volantem ze strany na stranu a měl z toho ukrutnou prdel. My na zadní pětce skákali až ke koženkou obloženýmu stropu.

Odpoledne jsme prošli Sighisoaru, další středověké německé cechovní město v Sedmihradsku. Jeho opevněné staré město je na seznamu UNESCO. V Penny jsem nakoupili střelivo do vlakudo Budapešti. Po cestě jsme dali pár partií Bangu, vypili ty Heinekeny (rumunský dobroty už jsme radši nekupovali, potom co po nich Tesák jedno dopoledne na chatě v horách šavloval) a byli jsme v Budapešti.

Jelikož byl díky předčasnýmu sestupu z hor čas, ještě jsme zařadili prohlídku Budapešti. Po 6. ráno jsme vyrazili do města a celý ho prošli. Podle Stenovo soustavného a neomylného GPS zaznamenávání jsme tam nachodili asi 23km v třicetistupňovém vedru. Ještě že jsme si v Sighisoaře nakoupili módní slušivé klobouky, které nás v noci chránili proti světlu zářivek ve vlaku a v Budapešti proti slunci. A i procházející japonští spoluturistí naše číslo se synchronizovaným nasazováním klobouku náležitě ocenili. Odpoledne jsme pak skoro nestihli vlak do Prahy, protože jsme leželi v parku u jezera, ve kterém byly místo vytoužené vody bagry. Po cestě do Prahy už se nic zvláštního nestalo, kromě toho, že jsme neměli už žádnou vodu a tak museli jít doplnit tekutiny do jídeláku lahvovým gambáčem za 39,–. Vskutku vydařenej výlet to byl. Soubor do Google Earth s pěkně udělanou celou trasou tripu na Balkán.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *