Poslední týdny v Leuvenu jsou nabitý. Společensky i pracovně. V pátek na Valentýna jsme v rámci tradičního Jeneveraflossing uspořádali českou rozlučkovou párty. Jeneverafflosing jsou noční orienťácký štafety dvojic. Šest úseků se běhá na kampusu univerzity v Leuvenu a před každým se pijou dva panáky jeneveru, což je místní kořalka (z Hasseltu). Ale moc nedává. Místňákům jsme dovezli nějaký vzorky plzně, becherovky, zelený, slivovice a lázeňskejch oplatek. To už dávalo víc. Na lázeňský oplatky se tvářili pochybovačně, prej co to je za hostie nebo co se na to maže? Samotný jo? Ne, Becherovka nebo zelená se k tomu maže. Ale nakonec se po nich zaprášilo, stejně jako po zelený z Božkova. Po tý se olizovali. Koho by zajímali nudný opilecký fotky, tak jsou tady… ale varuju, je jich cekem dost a byli určený pro účastníky především.
Go Štyby Go!
(mlatil)
Říkali jsme si, že žít v Belgii a nejít na cyklokros, to je jak kdyby tady člověk nebyl. Nebo tu neochutnal pivo. Dyť oni tu nic kromě silniční cyklistiky, cyklokrosu, fotbalu a občas atletiky neznají. No a když už pojedeme na cyklokros, tak pořádně – rovnou na mistrovství světa zafandit Štybarovi. Štyby tu bydlí, má belgickou přítelku a mluví holandsky, takže ho berou za svýho. Má to ale svoje hranice, jak jsme zjistili.
MS bylo sice v Hoogerheide v Holandsku, ale hned za hranicema u Anverp. Kousek. Už pět hodin před startem chlapů jsme stáli v nekonečný zácpě na jedno z mnoha parkovišť. Prostor závodu byla luxusní bahenní lázeň, tak jak to má na cyklokrosu být. Vetšina místňáků zkušeně vyrazila v holínkách. A zbytek byl tak nakalenej, že jim to bahno bylo jedno. Záhy jsme pochopili, že pro značnou část fanoušků je cyklokros výborná přiležitost parádně se vožrat a zapařit v party stanech. A pak se vymočit na plachtu toho stanu, zvenku nebo zevnitř, jak je libo. Cyklokros probíhá jako kulisa. Nebo spíš záminka.
Odpověd na základní otázky o Belgii, životě místního orienťáka, vesmíru a vůbec
(mlatil)
Ptal se Kade pro ročenku OK 99 Hradec Králové:
Ahoj Vendy, tak nám řekni kam a na jak dlouho jsi zmizela, jak jsi k tomu přišla a co tam děláš?
Zmizela jsem do Belgie na Erasmus. Původně jenom na jeden semestr, pak jsem si studium prodloužila na rok a nakonec jsem ještě v červenci dostala nabídku na stáž ve výzkumu, tak jsem si řekla, že to zkusím. No a hopla, už je rok a půl pryč. V březnu se ale vracíme do Čech, musím tam dodělat školu. No a pak uvidím, co se kde vyvrbí 
A Belgie byla tedy daná tím, že tam byla vyslána Tvoje drahá polovička?
My jsme na škole neměli moc možností kam vyjet a Belgie byla jedna z mála destinací, kde bylo studium v angličtině. No a Jirka chtěl změnit práci a ideálně mít nějakou pracovní zkušenost v zahraničí. Takže hned jak jsme věděli, že mám Erasmus jistej, tak začal hledat práci v Bruselu a okolí. Nevypadalo to moc nadějně, ale nakonec se to povedlo. Takže to bylo super, že jsme mohli jet spolu.
Holý hory Krušný
(mlatil)
Plánovaný slávistický LOBy nezastihly Abertamy v nejlepším sněhovém rozpoložení. I tak jsme ale do hor Krušnejch vyrazili zaběhat, zmapovat les a louky na LOBy a trochu se projít. A hlavně si užít ty kopce a lesy, než se na poslední dva měsíce odebéřeme na belgickou namoklou placku.
S Václavkojc a mladýma Tesákem s Robérem jsme si udělali vlastivědný výlet na Blatenský vrch, Vlčí jámy, podél Blatenskýho příkopu na Rejžovnu, koupit sýry z farmy a přes Hřebečnou zpět. Na maringotce zavřeno, prej „oba máme chřipku“. Jejich chřipka evidentně kopíruje stav sněhu. Robér cestou nafotil každý stavení, co šlo, včetně transformátoru ve tmě. Akorát displej aparátu mu nešel, tak uvidí až v compu, co tam má za parádu. No a na to pivo a luxusní svíci jsme to nakonec vydrželi až do Sportu v Abertamech.
Vánoce pozdě, ale přece
(mlatil)
Dyk říkám, že jsem ve skluzu. Prohlížení fotek z belgickejch a holandskejch vánočních trhů v polovině ledna asi nikoho moc brát nebude, ale co, já se na ně s odstupem času rád podívám. A třeba trhy ve Valkenburgu, což je městeško v Holandsku kousek od Maastrichtu, jsou celý v podzemních jeskynních a tunelech, který tam kutali už od Římanů. A leze se do nich přímo z Caubergu, což je závěrečnej strk na Amstel Gold Race. A trhy v Liege jsou zase zajímavý tím, že tam měli jenom žrádlo a nic než žrádlo. Valoni prostě nejsou takový materialisti jak Vlámové, ale spíš francouzský požitkáři.
Lampioni v Paříži a Fontainebleau
(mlatil)
Za poslední měsíc máme menší sekyru co se týče aktualizace webu. Ne že by se nic nedělo, materiálu je až dost, horší to je s časem. Ale kdo ho dneska má, že. Zas tak špatně na tom nejsme, když sem apoň občas něco dáme.
V polovině prosince jsme s belgickou a italskou bandou vyrazili do Francie na orienťáky – první byl večerní sprint přímo v Paříži mezi turistama na Montmartru. Moc nechápali, co se to děje, když jim tam lampioni s čelovkama zmateně pobíhali mezi stánkama vánočních trhů a cílovali na SI krabičku na schodech baziliky Sacré-Cœur. Paní se mi ptala, co prej je to tady za hru. Asi není fanoušek Thierryho. Tak jsem jí rozšířil obzory. Závod to byl pěknej (mapa s GPS), i s výběhem schodů podél lanovky, a bedna z toho byla. A závěrem veřeře se SLOKem (Student Leuven O-Klub) přímo v jedné z hospůdek Montmartru.
PF 2014
(mlatil)
Všem přejeme vše nejlepší v novém roce.
Minutové ohlédnutí za rokem 2013 pro nás připravil google. Když už si s tím kluci dali tu práci, tak sdílím odkaz.
Podzimní běhání po fáborkách
(mlatil)
Trochu ten blog zanedbáváme. Člověk by si říkal, že při dlouhých podzimních deštivých večerech nebude mít do čeho píchnout, ale ono nějak je. Dva víkendy během října a listopadu jsme vyrazili do Čech, poprvý jen na otočku po návratu z Maroka vyzvednout auto ze servisu. Potom co přijelo od Frankfurtu na korbě odtahovky, potřebovalo vyměnit motůrek. Kdybyste někdo chtěli kupovat forda, tak se na nás obratťe, máme zkušeností na rozdávání. Akorát že si ho pak už možná nekoupíte, až vám to povíme. No ale abych neodbíhal od toho běhání.
Hned pár dní po návratu z Maroka jsem šel Bruselský půlmaraton. Vendy zkušeně vynechala, protože se nestihla přihlásit za Decathlon a zas tak běžet nechtěla, aby za tu asfaltovou onanii dala 30 éček. Očekávaná forma z VT (výcvikový tábor) ve VHP (vysokohorské prostředí) na Atlasu se nějak nedostavila. Běželo se mi dobře asi tak 6 km, pak jsem si musel zvolnit, tak jsem nějak běžel dál kolem 3:40/km (když to bylo zrovna po rovině), pak přišli kopce (jako fakt je to celkem zvlněný), takže mi seklo a do cíle na bruselským Grand Place jsem se dostal silou vůle. Svoje notičky jsem nesplnil cca o 3–4 minuty, šel jsem to 1:21 a byl 60. Stejně mě ale pořád fotili. A tutady se to běží.
Maroko – čtyřtísícový MGoun, středověká města a poušť
(mlatil)
Maroko je země mnoha tváří – moře a letoviska pro turisty, čtyřtisícový Atlas, zapomenuté berberské vesnice v horách, poušť, středověká a moderní města a dokonce i lesy a sjezdovky! Za 11 dní jsme toho v sestavě 15 výborných kumpánů z Plzně, Hradce a Krušnohoří stihli tolik, že se to jen těžko popisuje. Výběr z fotek je tady (i tak je jich 180) a náhled naší trasy tady (soubor je lepší stáhnout a otevřít v Google Earth). Přechod hor nakreslený v turistické mapě tady. Třicetiminutová foto-video prezentace od Kuby je tady. Ale postupně.
Belgický mistrák na klasice
(mlatil)
První polovina září byla ve znamení lampionování. A protože dnes jedem na dva týdny do Maroka, tak jeden federál a mistrovství na klasice pro nás představovaly celou místní podzimní „mistrovskou“ sezonu. Minulý týden se šla devadesátiminutová pohárová klasika v lese plném písečních dun v Limbursku. Já jsem se zalekl pravidla místní federace, že se nesmí běhat s pánem v krabičce, takže nemám GPS záznam. Ale všichni to nerespektovali, takže tady je aspoň mapa jednoho ze soupeřů (1. část a 2. část). Les to byl hezkej, na místní poměry naprosto neskutečnej. Až tak, že jsem na prvních 4 kontrolách nechal 3 minuty. Den předtím jsme si navíc s jedním klukem dali 150km flanderských terénních vln a kočičích hlav za 5 hodin na silničce, takže mi to moc netahlo. Byl jsem 6. a byl jsem rád. Vendy zachraňovala naší pověst bronzem v DE. Taky jsme si pořídili nové orientky. Vendy je ale po týdnu vracela, stejně jako další dvoje boty, co si za posledních tři tejdny koupila. Já vím, není to lehký vybrat správnou velikost:).