Čekáme na sníh. Zima na sebe letos nechává opět čekat. Už nám to věčné šero pod poklicí mraků leze na palici. Když o tom tak přemýšlím, tak v Plzni jsem viděl slunce naposled tak před třemi týdny. Paradoxně jsem musel zaletět do Bruselu, abych ho viděl – a lítat za sluncem do Belgie, to není zrovna normální.

Lyžovat se sice pořád nedá, ale i tak na konci listopadu vyrážíme na víkendovku na Šumavu. Kamery slibují hřebeny nad mraky a penzion Arnika na Modravě ubytování za 150,-. A jsme sami na baráku. Luxus!

V sobotu parkujeme v Prášilech a běžíme na Poledník. V 1100m mlha končí, teplota prudce stoupá a najednou azuro. Na Poledníku se divím, kam zmizel ten les, co tu před pár lety byl. Že by Kiril? Nebo kůrovec? Vendy z Poledníku běží zpět pro auto, já pokračuju nad tím mlíkem pode mnou na Oblík, Javoří pilu, Tříjezerní slať a Modravu, která je akorát na hranici mraku. Trasa.

Večer při měsíci dávám výklus na Rybárnu, 20′ gumy a pak pivo a výpečky v novém pivovaru na Modravě. Fakt dobrý. Ráno při rozcvičce stíhám východ slunce a fotím tu parádu. Dopoledne sázíme další fázi, tenktokrát na bruslích/kolcích. Na Rybárnu a Tříjezerní slať je nádhernej asfalt, pak na Javoří pilu je to trochu boj, ale nahoru na Oblík je to zas dobré. Sjezd dolů je kvalitní! A hlavně mraky jsou zas pod náma. Trasa.

Odpoledne ještě stíháme pěší výlet na Modravskou horu a Cikánskou slať, sedáme do auta a hned 50m za cedulí Modrava se noříme do mraku. Jsem zvědav, kdy se tahle deka zvedne…

Bylo tam hezky. Podívejte se na fotky.