Minulý víkend jsme si v Plzni střihli hladkou desítku. Rantůra, jak tomu familiérně říkal pan bavič moderátor. Trasa vede centrem města a kolem stadionu nejlepších sportovců čutálistů, takže je celkem pěkná. Jen trochu moc zvlněná a točivá na to, aby na ní padaly osobáky. Oba jdeme 10km, nejsme přece MEKKÝ. Nenechávám nic náhodě a jdu si do první řady pro startovní fotku s Keňanem. První kilák za 3:14, druhej za 3:22. A to byla ta část trati se zatáčkama, dlažbou a stoupáním. Asi bych si měl zvolnit, abych to absolvoval se ctí, což taky záhy dělám. Keňan je v pánu, Bystrouš a pár dalšách se vzdaluje po 2 km. Do pátého km to držím kolem 3:30/km, pak si povoluju na cca 3:40. Za mnou nikde nikdo, těch dalších 600 lidí si prohlížím na vracečkách kolem Štruncáků, zdravíme se s Ondrou Kozy, Gibonem a Vendy. Dost mi to baví. Kluk jeden opálenej se toho nebojí a davem lidí, co je dobíhá o kolo (5km!), se prodere k času 29:57. Slušnej kalup. Já na devátým místě dostávám 6 minut. O minutu hůř než loni v Hradci. Už to holt není, co to bejvalo.
Žena prohání Gibona a Ondru, ale nakonec jim dává šanci. Aby nesekli s běháním. Jde to za 44:23 a drží rodinej standard – 9. místo v babách. Jen jí to stojí asi tak 10procentní úsilí v treninku oproti mně. Holt talent od přirození. Akorát druhej den nemůže chodit, jak jí bolej lýtka. Takže se válí a já jdu výklus na Radyni. A zas tam potkám Gibona na výběhu. Ten dře na Spartana!
Rodinného úspěchu si patřičně všímají i média. Pan pisálek je asi velkej znalec plzeňských běhů. Jedině by se mu snad dalo vytknout, že mu nějak z Plzeňáků vypadla druhá Pája Zahálková a šestej Bystrouš. Zřejmě špatnej oddíl, nějaký Salomony a Enervity. Jó KOS Slavia Plzeň, to je jiná liga! Všimněte si učebnicového píďákovského startu čísla 610 na fotku v novinách.