Sníh nikde, v Plzni pošmourno, tak co při poslední adventní neděli dělat? Nezbejvá než ustoupit z trailovejch běžeckej hodnot a jít si zakroužit na asfaltovej okruh kolem Boleváku. Jdu desítku, to jsou jen tři kola, to se ještě dá. Ale tý další stovce nadšenců, co tam vydrželi kroužit maraton, fakt nerozumím. Než dorazili do cíle, tak my zvládáme vycházku s kočárama, prolejzačky s Tobíkem, vyhlášení desítky v režii zmatenýho Šroubka, nakojení dvojčat, oběd v hospodě na Ostende a rozebrání uprchlický situace na řeckém Kosu. Když odpoledne odjíždíme z parkoviště asi 4,5 hoďky po startu, jeden maratonec zrovna na průběhu hlásí: už jen jedno kolo! Tak to good luck. Tady jsou fotky.

No a co se týče tý desítky, pokračuju v sestupný tendenci výkonů: loni RunTour v Hradci 34:59, letos RunTour v Plzni 35:59 a teď okolo Boleváku 36:59. A to i přesto, že nám asi 10 Janoušků fandilo jak o život! Vypadá to, že tu desítku vždycky stlačím pod celou minutu. Jen jsem zvědav, kde se tenhle výkonností trend zastaví.