Severní moře, Cirque du Soleil a běhání po fáborkách

plaz-cadzand-nahled Dva víkendy na přelomu července a srpna jsme trávili u moře. Severního. Není zas tak studené, jak by se Jadranem zhejčkanej našinec obával. Zřejmě Golfskej proud (maturant ze zeměpisu). Ale občas tam docela fouká. Takže jsme neváhali, v Dekáči pořídili pořádnýho draka a na pláži děsili ostatní plážové povaleče tréninkem leteckých fint a rotací. Teda spíš tím, jak se nám dráček dycky zaryl do písku. Po moři tam taky jezdí hodně velkejch lodiček, který vozí tisíce kontejnerů z Číny do Antverp. Nejvíc nás ale dostal odliv, respektive příliv. Že se pláž rozšíří o víc jak 100m jsme nečekali. A to že to stoupne asi během 5 minut tak, že si ani nebudu stíhat dočíst stránku Harryho a zdrhnout, to už vůbec ne. Pokračování pod odkazem a fotky tady.

Dva pátky po sobě jsme šli místní pobřežní běžeckou ligu. První závod vedl úvodní 4 km v písku po pláži (Wenduine 6 miles (10km). A pak v dunách podél pláže zpět. Minutu před startem jsme si všimli, že to, co mají všichni na noze, jsou asi čipy a že bychom si je asi taky měli obstarat. Tak jsme jim dali pár vteřin náskoku hned na startu. Docela pěkný běhy, i když ten druhej další pátek byl celej lízání asfaltu nebo dlažby (Zomerloop Bredene 10km) a hoší ze začátku byli nějaký rozvášněný. Pak je to ale přešlo. Vendy si v Brende pochroumala nožičku, takže poslední 2km šla indiánským během. Ale uměla dobře zvolit katagorii. Všechny baby, co byly před ní, jsou vetošky, takže Vendelín dostal slavně kytku a pohár za bronz.

Taky jsme byli na Cirque du Soleil. Kvůli tomu jsme vlastně k moři jeli. Nu, nebojí se toho, to musím říct. Slečna na visuté hrazdě dokonce tak, že z toho kousek pod stropem odletěla jak hadrovej panák. Asi ví, proč jsou jištěný…

Belgický pobřeží je jedno velký letovisko. Samá promenáda, hotel, nebo aspoň panelák s bytama přímo podél pláže. A za silnicí s pobřežní tramvají pak karavanový megakempy. Byly buď hnusný, plný, nebo s lidma se stanem ani nepočítali (v kempu, WTF?). Nebo všechno dohromady. Kdo by jezdil do kempu se stanem, to by musel bejt nějakej exot. Takže jsme zajeli přes hranici do Holandska a tam rozhodili dvou(se)kunďáka v malém kempu na zahradě u pana farmáře.

Kromě dvou víkendů válení na pláži a barefoot běhů v písku jsme taky zvládli lehkej průzkum terénu na kole. I přes bolavou pacičku Vendelína.

Minulý víkend už jsme k moři nejeli, ale běhat po fáborkách jsme byli zas. Tentokrát jsme to měli hned za barákem a navíc s cílem v pivním stanu (pivní běh Bierloop Holsbeek 7,2km). Tam jsme nemohli chybět. Pěknej běh, v lese a trochu kopcovatej. Takže jsme prodali svojí lampionovou silovou průpravu a připravili místní atlety o pár sedmiček místních silnejch piv za bednu pro Vendelína i mně. Tady je pár fotek z pivního běhu.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *