Podzimní běhání po fáborkách

Trochu ten blog zanedbáváme. Člověk by si říkal, že při dlouhých podzimních deštivých večerech nebude mít do čeho píchnout, ale ono nějak je. Dva víkendy během října a listopadu jsme vyrazili do Čech, poprvý jen na otočku po návratu z Maroka vyzvednout auto ze servisu. Potom co přijelo od Frankfurtu na korbě odtahovky, potřebovalo vyměnit motůrek. Kdybyste někdo chtěli kupovat forda, tak se na nás obratťe, máme zkušeností na rozdávání. Akorát že si ho pak už možná nekoupíte, až vám to povíme. No ale abych neodbíhal od toho běhání.

brussels-marathonHned pár dní po návratu z Maroka jsem šel Bruselský půlmaraton. Vendy zkušeně vynechala, protože se nestihla přihlásit za Decathlon a zas tak běžet nechtěla, aby za tu asfaltovou onanii dala 30 éček. Očekávaná forma z VT (výcvikový tábor) ve VHP (vysokohorské prostředí) na Atlasu se nějak nedostavila. Běželo se mi dobře asi tak 6 km, pak jsem si musel zvolnit, tak jsem nějak běžel dál kolem 3:40/km (když to bylo zrovna po rovině), pak přišli kopce (jako fakt je to celkem zvlněný), takže mi seklo a do cíle na bruselským Grand Place jsem se dostal silou vůle. Svoje notičky jsem nesplnil cca o 3–4 minuty, šel jsem to 1:21 a byl 60. Stejně mě ale pořád fotili. A tutady se to běží.

Další víkend jsme si ráno po noční jízdě z Belgie střihli Běh Borským Parkem. Snad 10 let jsem to neběžel, vždycky jsme toudle dobou mívali lobácký testování. Takže jsem si nemohl porovnat, jak moc pomalu jsem běžel. Žádnej extra výkon to nebyl, ale aspoň už to nebolelo jak před týdnem v Bruselu. A protože jsem se v prním kole nikam nehnal, tak jsem v druhým kole zas tak nezpomalil. Takhle to probíhalo. Do cíle jsem dorazil 5. a vůbec mi nenapadlo, že budu ve svý kategorii 3. Byli tam nějaký mladý kloučci vepředu. Nebo že už bych dospěl do správný kategorie? To až za rok… Cena se ke mně dostala až v Hradišti a bylo v ní dokonce 200,– kapříků. Slušný. Vendy se po Maroku rozhodla formu vyležet, ale někde se asi stala chyba, protože na nejlepší to nestačilo. Výsledky.

hradiste-vendy-nahled Za tři neděle strávené zažívacíma potížema (že by nějaká breberka z Maroka?) jsme byli v Česku zas, v mém případě o pár kilo lehčí. Na takový velký závody jako 3× Hradišťskou strání se přirozeně musí i z Belgie. Naše autíčko navíc opět potřebovalo menší údržbu, nějak si na dálnici pohvizdovalo a taky z něj dole trošku kapalo. Vendy Hradiště zahájila s rozvahou, aby to pak mohla rozbalit a přejet tam tu mládež a vetoše:-). Na startu chlapů Píďák nenenechal nikoho na pochybách, že opět chce bejt na fotce v novinách a po 30 metrech vedl o 10. Jenže tentokrát se přepočítal, byl moc rychlej i na pána s foťákem. Tak aspoň diváky na stráni pobavil jeleníma skokama. Já jsem začal pomalu, ale překvapivě se mi šlo pořád dobře a pak i líp, tak jsme postupně z naší skupiny s Láslem a Kubou J. odpárali ostatní a já pak i je. Jen ty první dva nám zdrhli, běželi si od startu svůj závod. Čas nic moc, ale na tu bídu poslední dobou…

Deníček

Výsledky

Fotky

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *