2.11. V posváteční sobotu jsme se vydali ze zasmogované Plzně na prosluněnou Šumavu. Aby měl výlet náboj a správnou atmošku, jeli jsme vlakem. A náboj to teda mělo, hlavně tou nelidskou ranní hodinou a nádražím Plzeň zastávka a la Alois Nebel. Pak ale šlofík ve vlaku, výsadek na Hojsovce a hurá nad inverzi na prosluněné podzimní šumavské kopce. Vyrazili jsme sKočíkama v zádech po žluté na Stateček, pak na Ostrý a dál po hřebeni Královského hvozdu. Chvíli jsme lezli, protože jsme důsledně drželi hranici a netušili, že kousek pod náma je vydupaná cesta. Naivně jsme si mysleli, že když tam není značka, že tam nebude cesta. Všude parádní výhledy (Kyrril tomu hřebenu celkem prospěl), oběd na Kokrháči, pak Svaroh, Juránkova chata a šup do rezervace na Jezerní horu. Na to, že se tam nesmí, tam byl celkem provoz. A na vrcholu Jezerní hory jsme se srazili s Kurcíkem s rodinou. Pak se vloudila chybička, trefil jsem špatnej hřeben, takže místo na Rozvodí jsme sešli do sedla na druhé straně Čertova jezera. Takže jsme to napřímili kolmo dolů jezerní stěnou a zavřenou Lávkovou cestu si dali v opačném směru směrem na Rozvodí. Tetřevy hlušce jsme asi chudáky všechny vyplašili, žádnýho jsme nepotkali. Pak už jen romantická sváča na jezeře, dolů na Špičák, luxusní pardál na Blažence a na železnici domů. Dráhy nezklamaly, u Chlumčan zajel mašinfíra asi na vlečku vyzvednout dlaždice do keramičky a nejspíš ho zastavily vrata, takže jsme tam museli hodit zpátečku, kilák si couvnout, přehodit to na správnou kolej a potřetí projet ten samej přejezd. Ty asi čuměly ty auta. Dráhy taky mají skvělej eshop, kde se dají koupit lupeny kartou a navíc vám dají 3% slevu, doporučuju. Jenže z toho nevyleze lupen, ale jen poukázka s kódem a lupen je třeba vyzvednout na nádraží. Jenže Plzeň zastávka před 7 noční fakt nepremává a Špičák po 16. hodině taky ne. Takže všichni 4 průvodčí (ne nepřestupovali jsme, jen oni se v Klatovech střídali) si lupen odnesli, 10 minut předstírali, že kód ověřují a pak s kamenným facem přišli s tím, že to je OK. Ani jeden to podle mě na tom svým udělátku neměl nárok ověřit.

Ke Královskému hvozdu mám jeden stručnej postřeh – ochranáři jsou hovada zelený. Nejen, že to tam je fakt hezký a nesmí se tam, ale navíc se nedá ze Svarohu projít nikam na naší stranu. Přitom by se nabízel krásnej přechod z Kleiner a Grosser Arber přes Brennes na Šajby, Svaroh a pak buď po hřebeni na Ostrý, nebo dolů na Bílou strž, nebo na druhou stranu přes Jezerní horu na Špičácké sedlo apod. Škoda slov. Přitom na německý straně Královskýho hvozdu, kde je taky NP a CHKO, jsou všude turistický cesty a v království českém nikde nic. Lávková cesta je kapitola sama pro sebe. Krásná cesta v jezerní stěně z 19. století, kde byla turistická trasa i za 1. republiky a za komouše ji udržovali a využívali pohraničníci (jsou tam na stromech ještě zbytky vedení), je od začátku 90. let zavřená kvůli tetřevovi  hlušcovi! Když ten pták potřebuje pro život takovej klid, tak proč chodí na sváču na Horskou Kvildu? Aby na Lávkovou cestu nikdo nelez, tak začátkem 90. let někdo (kdo asi?!) podřezal všechny lávky. I teď, skoro po 20 letech, tam pořád leží a nejsou ani shnilý. Železná Ruda vloni dokonce dostala dotaci na opravu téhle cesty, ale bohužel, tetřev rulez. Sdružení Otevřená Šumava se správou NP bojuje o (aspoň částečné) zpřístupnění těchhle cest, ale nezmůže toho o moc víc, než psát dopisy na NP, politikům, do respektu apod. nebo vylepovat letáčky třeba na bývalé Juránkovu chatě. Smrt zelenejm extrémistům! To jsem se tak rozvášnil, že jsem skoro zapomněl na fotky z výletu a taky trasu vyexportovanou z digitální vychny.