Vánoční desítka kolem Boleváku

10km-okolo-bolevaku-2015Sníh nikde, v Plzni pošmourno, tak co při poslední adventní neděli dělat? Nezbejvá než ustoupit z trailovejch běžeckej hodnot a jít si zakroužit na asfaltovej okruh kolem Boleváku. Jdu desítku, to jsou jen tři kola, to se ještě dá. Ale tý další stovce nadšenců, co tam vydrželi kroužit maraton, fakt nerozumím. Než dorazili do cíle, tak my zvládáme vycházku s kočárama, prolejzačky s Tobíkem, vyhlášení desítky v režii zmatenýho Šroubka, nakojení dvojčat, oběd v hospodě na Ostende a rozebrání uprchlický situace na řeckém Kosu. Když odpoledne odjíždíme z parkoviště asi 4,5 hoďky po startu, jeden maratonec zrovna na průběhu hlásí: už jen jedno kolo! Tak to good luck. Tady jsou fotky.

No a co se týče tý desítky, pokračuju v sestupný tendenci výkonů: loni RunTour v Hradci 34:59, letos RunTour v Plzni 35:59 a teď okolo Boleváku 36:59. A to i přesto, že nám asi 10 Janoušků fandilo jak o život! Vypadá to, že tu desítku vždycky stlačím pod celou minutu. Jen jsem zvědav, kde se tenhle výkonností trend zastaví.

Naposledy zakázané brdské ovoce

brdy-2015-12Ještě než nám ten vojenský újezd za 12 dní po dlouhejch 90 letech zruší, vyrážíme naposled okusit zakázaný ovoce. Až to bude od 1. ledna 2016 legální, nebude už to mít to kouzlo. Byl to krásnej podzimní den. Akorát na poslední adventní sobotu. Vyrazili jsme ze Strašic a přes Padrťský rybníky to stočili zpět. Pohodovejch 17km vycházkou s Tesákojc.

Fotky Brdy ze Strašic

Trasa

Přelet nad plzeňským hnízdem

Jak už určitě víte, z Peru jsme se po menších patáliích s British Airways nakonec vrátili. Pozdě, ale přece. Zatímco určitě napjatě čekáte na fotky a hlavně dokument z Perú, máme pro vás něco jinčího. Ještě ve stavu nemanželském jsme si totiž někdy v květnu zajeli vybrat výhru z pivního běhu Plzní:

Slávistí Kosácí na mistráku ve Vracově

Velepočetná výprava KOSáků na mistrovství štafet a družstev ve Vracově se vrátila s medailovými úspěchy nejmladších. Ve štafetách HD12 vyhráli Zápoadočeši s Filipem Š. na prvním úseku a v H14 doběhli druzí Marek H., Šimon K. a Lukáš R.. Mladší dorostenci Ondra a Honza se toho nebáli a ve družstvě dospělích ukázali, co v nich dřímá! Nejmladší veteránky Lenča, Jana a Katka dofinišovaly i se zlomeným čipem pro brambory.  Víkend to byl plný zážitků, jak po sportovní tak kulturní stránce. Jižní Morava, to je kraj zaslíbený. Díky Acháčovi, že si tuhle bandu pustil k sobě do sklípku!

Výsledky a záznam přenosu štafet na ČT. S Vendy jsme oba šli první úseky.

Ale hlavně si pusťte tři KOSklipy!

PřeŠuk po Železné oponě

Javor z PolomuPozdě ale přece přidávám článek o poslední prázdninové víkendovce: PřeŠuku (přechodu Šumavy) na ‘těžko’. V pátek chytáme z Plzně vlak už ve 3 odpoledne a v půl šesté už si to hrneme nahoru sjezdovkou na Samotách. Přes Polom se přehoupneme k plavebnímu kanálu u Laka. V potoce tam dáváme ledovou večerní koupel a nabíráme vodu. Plán je totiž spát na nouzovém nocovišti na Staré Hůrce. Od správy NP dobrej počin, ale ouřadové se asi moc nezamysleli – nejbližší voda je přes kilák daleko.

polednikRáno vyrážíme směr Laka. Pár let jsem tu nebyl a nepoznávám to tu. Les zmizel. Přes odlesněná Ždánidla pokračujem na Frantův most a Poledník. Pořád podél nebo přímo po průseku, kde v 50. a 60. letech stávalo EZOH – eletrické zařízení ochrany státní hranice. Neboli elektrický plot železné opony. Ze starých map a leteckých snímků jsem průběh starého elektrického zátarasu překlikal do mapy. Od začátku 70. let se pak ‘ženijně-technický zátaras’ přesunul víc do vnitrozemí (mapa – překlikáno z map z archivu Ministerva vnitra). V plánu mám tu historii drátů zmapovat trochu víc, až bude chvíle! Tak, konec lekce historie. Na Poledníku si vyjebávám kotník tak, že skončím v koutoulu a pak se až na Modravu belhám. Cestou dáváme koupačku v Javořím potoce a pak ještě Roklanském, je vedro jak řemeň. Večer jdem na jedničku do pivovaru Lyer, už se z toho stává taková příjemná modravská tradice. Nacpané nocoviště na Modravě je o poznání menší romantika než to na Hůrce. Noc nám zpestřuje asi tak deset spolunocležníků, který to v Lyeru nebo v Arnice rozhodně nešetřili. Tak já je zas nešetřím ráno, když mě slunce vyhání ze stanu, a dělám jim budíček. Jsem tady přece se ženou na romantickém vejletu a ne na nějaký přiblblý kalbě! To je ale vůbec nerozhází a naopak nám ještě snídani zpestří cigárem.

na znameníVyrážíme podél Modravského potoka na Ptačí nádrž, Černou horu a prameny Vltavy. Tam půl hoďky diskutujem s pánem z Hnutí Duha, kterej nás důkladně proškolí na kůrovce. Ale taky o pravidlech pohybování a nocování v národním parku. Ty si ale nechám pro sebe. Pokračujeme na Bučinu a Knížecí pláně. Tam měkneme a stáčíme to do Borovky, místo původního plánu dojít až do Horní Vltavice. Do tý dojedem z Borovky busem a pak si ještě dáme kvalitní výstup na ‘nádraží’ na znamení Horní Vltavice. Tam odmávneme motoráčka a valíme si to neskutečnou horskou dráhou přes nejvýš položené nádraží ČR Kubovku dolů do Vimperka a Strakonic. Cestou naštudujem asi 10 brožur od pána Duhy. Vendy už teď umí vystopovat rysa a pozná kočku divokou od tetřeva hlušce. Je fakt dobrá na bižuli. Ze Strakáčů už valíme rychlíkem na Plzéééň.

Jó Šumávka je krásná, mrkni na fotky. A tutady jsme pochodovali těch 63km s 1800m do kopečka.

 

Každá plzeňská desítka není Gambáč

vendyMinulý víkend jsme si v Plzni střihli hladkou desítku. Rantůra, jak tomu familiérně říkal pan bavič moderátor. Trasa vede centrem města a kolem stadionu nejlepších sportovců čutálistů, takže je celkem pěkná. Jen trochu moc zvlněná a točivá na to, aby na ní padaly osobáky. Oba jdeme 10km, nejsme přece MEKKÝ. Nenechávám nic náhodě a jdu si do první řady pro startovní fotku s Keňanem. První kilák za 3:14, druhej za 3:22. A to byla ta část trati se zatáčkama, dlažbou a stoupáním. Asi bych si měl zvolnit, abych to absolvoval se ctí, což taky záhy dělám. Keňan je v pánu, Bystrouš a pár dalšách se vzdaluje po 2 km. Do pátého km to držím kolem 3:30/km, pak si povoluju na cca 3:40. Za mnou nikde nikdo, těch dalších 600 lidí si prohlížím na vracečkách kolem Štruncáků, zdravíme se s Ondrou Kozy, Gi0SC_1514bonem a Vendy. Dost mi to baví. Kluk jeden opálenej se toho nebojí a davem lidí, co je dobíhá o kolo (5km!), se prodere k času 29:57. Slušnej kalup. Já na devátým místě dostávám 6 minut. O minutu hůř než loni v Hradci. Už to holt není, co to bejvalo.

Žena prohání Gibona a Ondru, ale nakonec jim dává šanci. Aby nesekli s běháním. Jde to za 44:23 a drží rodinej standard – 9. místo v babách. Jen jí to stojí asi tak 10procentní úsilí v treninku oproti mně. Holt talent od přirození. Akorát druhej den nemůže chodit, jak jí bolej lýtka. Takže se válí a já jdu výklus na Radyni. A zas tam potkám Gibona na výběhu. Ten dře na Spartana!

Rodinného úspěchu si patřičně všímají i média. Pan pisálek je asi velkej znalec plzeňských běhů. Jedině by se mu snad dalo vytknout, že mu nějak z Plzeňáků vypadla druhá Pája Zahálková a šestej Bystrouš. Zřejmě špatnej oddíl, nějaký Salomony a Enervity. Jó KOS Slavia Plzeň, to je jiná liga! Všimněte si učebnicového píďákovského startu čísla 610 na fotku v novinách.

DSCN2204

Fotky
GPS (naměřilo mi to 10,2km)
Výsledky

Bike Music Fest po Krkonoších a Jizerkách

bike-music-fest-15Začátkem srpna po čtyřech letech opět vyrážíme na Bike Music Fest – pohodovej bike adventure spojenej s fesťákem na sjezdovce v Pasekách nad Jizerou. Co čert nechtěl, byl to zrovna nejteplejší den roku, lezlo to ke čtyřicítce. Žena si při závodě celkem dávala, až jsem se o ní ke konci skoro bál, aby se mi nepřehřála! Za pětihodinovej limit jsme stihli 87km s 2500m převýšením po Krkonoších kolem Vysokého n. Jizerou, Rokytnice, Harrachova a polských Jakuszyc. Bike adventure jsme v mixech vyhráli, ale při následné druhé disciplíně, výjezdu sjezdovky, zrovna nezáříme. Takže na nás v součtu zůstaly brambory. Na večerním fesťáku nás nejvíc dostává uskupení Ovčie Kiahne (a ještě jeden klip pro punkáče), nejslavnější kapela z Kacanov. Zpěvák je naprostej střelec. Oslovil nás už svým osobitým pobídnutím k tanci: ‘Co je to tu za buzna večírek, vy nevíte, co to je agro punk?! Trika dolů a skákat!’ A 14 dní na to ho navíc potkáváme u stánku na PéPéčkách v Kacanovech! Jakoby věděl, jak lampioni tančí na Du Hast..

V neděli dáváme lehce výlet po Jizerkách s beach koupacím odpolednem v Jizeře u polské osady Orly. Teplá byla moc.

Fotky

Trasa

Pánská jízda Hlavatice

hlavatice-zbirohJako již tradičně, pánská jízda nechyběla ani letos, tentokrát na Křivoklátsku, aby to kojící otcové z Prahy i Plzně měli v případě emergency kousek domů. Hlavatice, Radošov, Chlupatice, to jsou destinace za poslední roky. O kvalitní zážitky je postaráno vždy. Jen ten tým volejbalistek ještě žádnej rok nedorazil! Letos jsme se v pátek marně pokoušeli rozpařit místňáky na country bále ve Zbirohu. Nedali se, tak jsme si aspoň zabékali. Zato na sobotní neckyjádě v Líšné na nás měli místňáci náskok. Ale zapadli jsme, a když jsme překonali rybník po jejich divoký lávce, tak nám dali snad půl prasete, co tam rožnili. Z cyklovýletů stojí za zaznamenání asi 10 Stenovo defektů, dalších minimálně 20 defektů ostatních, klacek, co vyčesal dráty na 70% Honzova ráfku (prej byl čerstvě vypletenej), urvanej šaltr, zlomená sedlovka a ruka v sádře. Prostě kola (a jezdci) v perfektním stavu! Každej rok je to čím dál tím lepší!

Trasa (moje tracky pátek až neděle, kluci ve čtvrtek a pátek absolvovali něco jiného)

Fotky

 

Kolmo Šumavou

samotyPo předzimním a jarním bežeckém toulání Šumavou jsme konečně zajeli na víkend na Friš – oddílovou chatu nejlepšího oddílu na světě. Tentokrát to byla cyklovíkendovka. První den 80km výlet s 2000m převýšením přes Můstek, Pancíř, bývalé královácké rychty Zhůří a Busil, oběd v Hartmanicích, bývalé Stodůlky, Prášily, Starou Hůrku, Polom, Rudu a Špičák. Člověk jenom žasne, jak je možné, že z obcí o tisíci obyvatelích (třeba Stodůlky byly po Praze rozlohou druhou největší obcí Československa) nezbylo nic. Ani prd. Maximálně ten křížek u cesty. Vše ostatní padlo za oběť odsunu a pak střelbám lidově demokratické armády ve vojenském újezdu Dobrá Voda. Dneska už i ty dopadové plochy zarůstají lesem. ASpoň, že už nám tam soudruzi nezakazujou vstup.

V neděli vyjíždíme na rozhlednu na Špičák,  porušujeme zákaz jízdy dolů na Čertovo jezero  a sjiždíme do údolí Svarožné k Alžbětínu. Nejedem ale do Bavorské Rudy, ale nahoru proti proudu Svarožné krásnou cestou pod kamennými polemi ve svahu Jezerní hory. Na hranici jsou parádní staré hraniční kameny z doby Marie Terezie, které tam vztyčili poté, co vysekali novou hranici od (tenkrát neexistuící a dnes už nestojící) Juránkovy chaty do Alžbětína. Do té doby hranice pokračovala ze Svarohu směr Velký Javor a Zwiesel. Jó to tenkrát byl Javor ještě českej a Železný Rudy nebyly dvě. Od Svarožné vyjíždíme na Šajby a pokračujem směr Ostrý. Dáváme si lezeckou vložku s bikama na zádech, žena mi radostně nese kolo a kolemjdoucí turisti si jí nadšeně fotí. Moc cyklistů tam na těch pár řetězech pod Ostrým asi nepotkaj. Následuje kamenitej sjezd na Stateček, sběr borůvek na hodně plodným místě u Černého jezera a pak už jen zpět na Friš.

Fotky

Trasa

Posfatební PřeKrk

směr LabskáV červenci jsme si potřebovali trochu odpočnout, dostavilo se celkové vyčerpání po Šukačce na veselce a 5denních. A taky bylo potřeba trochu klidu, abysme vstřebali všechny ty zážitky! Protože dovolenou šetříme na podzimní výlet do Jižní Ameriky, prázdninovej program jsou spíš víkendovky. A na jednu prodlouženou hned vyrážíme na PřeKrk (Přechod Krkonoš). Třídenní PřeKrk zahajujeme ve Špindlu. Vyšvihnem na Mísečky, kde ženě ukazuju, kdeže jsme to ty roky s lobákama točili kiláky a vybíhali sjezdovky na Medvědín. Je z toho celá u vytržení. Přes Medvědín jdem nahoru na Zlaťák, Labskou, pramen Labe a po hřebeni na Martinovku. Dneska jsme nahoře skoro sami. Chatu máme taky pro sebe, pan knírač za barem se o nás stará jak o vlastní.

SněžkaRáno je azuro. Jdeme dál po hřebeni směr Sněžka. Je to tam pěkný, kosodřevina a skalky. Od Špindlerovky neustále stoupá koncentrace turistů z Polska i Čech. Od Luční je fakt husto. Od Obří boudy na vrchol Sněžky už je to hodně intimní. Pěkně nám funěj do ouška, jak se skrz ně cpeme nahoru. Vrchol je Václavák, ale na střeše poštovny jsme skoro sami. Asi proto, že se tam vybírá vstup. Už nevím, jestli to bylo pět nebo deset korun, ale stačí to k tomu, aby tam lidi nelezli. Ze Sněžky se skutálíme do Modrého dolu a tam už je zas absolutní klid. Bydlíme v krásný dřevěný Boudě v Modrém dole. Pan správce a kuchař v jednom nás vítá panákem už ve dveřích. A večer s náma prokecá. Zas jsme tam sami. Před večeří jestě porušujem jeden z mnoha zákazů vstupu a projdem si nahoru Modrým dolem až k Děvínu. Jsou tam krásný místa. Krakonošovo. A v zimě tady lítaj ty laviny ze Studniční hory.

Ráno vyrážíme na Richtrovky, pak lesem na Jelení louky, kde zrovna pakujou svatbu. Další super místo. Starou stezkou pokračujeme na Konec světa pozdravit pana Mihulku. Zrovna seče trávu. Na Hnědý vrch odmítám jít trapně po hlavní cestě, tak to napřímím rovně lesem. Žena si při prodírání hustníkem, borůvčím po kolena a vysokou trávou výská ničím neskrývanou radostí. Strážci by tuhle geniální zkratku dozajista taky ocenili. Dáváme rozhlednu na Hnědém vrchu, pak pokračujem lesní bažinatou zkratkou na Liščí louku a nahoru na Lišku. Pak už to jen přes Stoh a Přední Planinu svalíme zpět do Špindlu. Suma sumárum to hodilo 63km, 2700m převýšení a spokojenou ženu.

Fotky
Trasa