Takhle nějak vypadalo naše rozhodování v polovině července. Navštívít kamaráda ve Švédsku? Nebo na týden někam do Alp? Nebo za kamarádama do Finska? Nakonec vyhrálo Lahti, v létě ve Finsku jsme ještě nebyli. Ale to váhání nás stálo přímej let, takže Víťan nejenže stihl před prvníma narozkama let, ale rovnou čtyři. A k tomu ještě pár cest vlakem a busem. Ale zvládl to s přehledem.

Lidí ve Finsku moc není, o to víc tam je dětských hřišť a lesů. Evička s Víťanem si je užívali. V lese mraky borůvek a hub. Víťan s Evičkou si je patlali všude. A taky orienťáckých tréninků. Ty jsme si zas užívali my. Včetně dvou oficiálních tréninků na Jukolu 2018, která bude v Lahti. Tam totiž pojedem! Snad sežene 10 kosů a 5 kosic, aby bylo do štafet.

Mrkněte na fotky

… a má recht, jak taky jinak. Prodloužený víkend v Ádru a teplických skalách byl znamenitej: Důšovic svatba, skalní města cestou necestou, strže s nadšeným Víťanem na zádech, Supí skály, Čapí rozhledna, Kraví hora, no samý zvířátko! A na závěr jsme zvládli i ten profláklej turistickej okruh skalním městem Adršpach. Je fakt dobrej, tak pěkně graduje. Asi proto jsme ho šli v prostisměru. Zkušeně jsme si ale počkali na pondělí, až odjedou ty víkendový zástupy pšonků a dederonů. A navíc zadara, no nekup to!

Fotky

Loni jsem za celkové hodnocení Pilsen Trailu vyhrál pobyt pro dva na Luční boudě, včetně dopravy z Pece. Nakonec jsme nebyli dva ani tři, ale sedm. Přidali se Píďákojc. Aby už byla pěkná letní podmínka na procházky, volíme termín na začátku května. Člověk míní, hory mění. Takže místo dopravy autem z Pece jedeme od Richtrovek rolbou. Pod sedlem mezi Luční a Studniční horou jsou komplet pod sněhem 4metrové tyče podél cesty. Odpoledne při průzkumu terénu ke Slezskému domu je mlha na tři tyče a kydaj další bílý sračky. Skalní turisti se po hřebenech šoulaj na běžkách nebo skialpech. Jen ty Pšonkové se valej z údolí a chlastaj hřebenovou vodku, jak kdyby se nechumelilo. A to doslova. Ráno je ale azuro, mírnej vítr a zasněžený pláně. Ideální vrcholovej den. Během hoďky a půl dobýváme Sněžku. Bylo to tvrdý mixový lezení. Mixový mezi Polákama v polobotkách a outdoorovýma Čechama. Pro všechny Píďáky to je navíc prvovýstup. Se mi to machruje, já už tam byl poprvé před dvěma rokama. To víš, co by skalní Šumaváci dělali na Sněžce.

Po večerech užíváme luxus hotelu Luční bouda – pivovar Paroháč, sauna, výřivka. Z tý byl Víťan obzvláště nadšen. A taky vajíčka v bio kvalitě. No řekněte, kdo z vás si vařil vajíčka od bukoveckejch slepic na pokoji v hotelu, kde noc stojí litr na osobu? Samozřejmě klasickým ponorným vařičem, jakej měly učitelky na základce na kafe!

Další den na hřebeni fouká dost, takže valíme dolů z kopce k Pšonkům. Na Strzeše Akademiczné dojídáme sekanou od babi a koštujeme místní dobroty. Třeba pivo s malinovou šťávou.

Poslední den je mlha jak od Rákosníčka a navíc prší. Tak ve výřivce čekáme, až vyfrézujou 4m hlubokej zářez do sněhu na příjezdový cestě, aby nás mohli odvést dolů. A dole v Peci je slunce a na krátký rukávy.

Podívejte se na fotky.

Pár fotek z nedávných akcí:

OB oblasťák Plasy

Pilsen Trail Radeč

Svatba Pája a Hrachy

Černická pětka

V úterý 25.4. se v rámci úterních rychlovek běžel první ročník Černický pětky. Trasa je certifikovaná IAAF, FISA, UCI, KOS, USK CS, STRAVA, IOF a MLaTiL. Na trati jsou 3 hospody, jedna selská náves, mlýn, schody a 3 zásadní prudký a svižný kopce, každej o 15-20 vejškovejch metrech. Střídají se asfalt, zámková dlažba, úhlavský louky, drny i schody.

I přes společný průzkum trati, kdy jsme si v rámci rozklusu prošli všechna kritická místa závodu, pouze 2 ze 7 běžců dokázali neseběhnout z cesty. Příště to budem muset vymlíkovat. Start byl u čerta mezi studnou a stromem, na 15. metru se probíhá kolem čápa. Startovalo se intervalově po 30”, jen Karýk po minutě, protože je doktor a všechno musí promyslet. Směrnej čas byl nastaven pod 19′, ale vešel se pod něj jen vítěz. To je dobře, že si necháváte prostor pro zlepšení.

Následně proběhlo opečení buřtů, déšť a vyhlášení. Každý ze závodníků a dokonce i někteří z diváků si odnesl alespoň dvě hodnotné ceny. Jen ta medovina s trvanlivostí 2008 mi tu pořád zůstává. Tu byl MEKÝ domů donést i Tesák.

Kouč: Domino

Diváci: Marťa a Vojta, Monča a Evička, Janča, Julča a Eliška, Vendy a Víťan

Pozdě příchozí: Kamka s Koprem, Maru a Ondra S., kterej se poprvý osmělil přijít na rychlovky, i když o 3 hodiny pozdě.

Chtěl bys zkusit Šůšn, ale nechce se ti až do Norska? Tak sedni do auta a za 4 a půl hoďky jsi tam. Seefeld-Mosern-Leutasch, seeehr gút skigebít.

Není to tam zlý. Nějakejch 200km tratí na skate i klásu. Nekecám, projel jsem všechny. Upravujou to každou noc. Šířka mininálně 5 metrů. Někde i víc. Jede se tam Kaiser Maxmilian Lauf v rámci Ski Classics. 2019 se tam pojede MS v klasickém lyžování, Weltcup schwarz loipe je kvalitní. K tomu azůro, mínus deset a půl metru novýho prašanu. Kurňa to chci mít za barákem! Proč to nejde i na Šumavě?

Víťanovi se nejvíc líbil biatlon. Fandí Dorotě. Má vkus, po tatínkovi. Mamina se činila, zvládla 5 fází na lyžích. Víťan se nejvíc líbil pinglovi v pizzerri v Mosern. Byl sladkej. Taťkovi to hodilo 8 fází, z toho 6 klásou, celkem 232km. Apartmán Tošik-Karyk-Kopr-Hrachy tak točil, že tři čtvrtiny jeho osazenstva po příjezdu zalehlo s teplůtkou. Až tak dobrý to tam bylo.

Mrkněte na fotky.

Odkaz na mapu níže v novém okně.