Fagaraš

18.7. Na webu jsou fotky z rumunského Fagaraše. Vyrazili jsme vlakem z Prahy do Budapešti. V našem vagónu nešla klimatizace a bylo tam jak v pralese, tak jsme se někde u Bratislavy přesunuli do vagónu, kde šla. Po pár pivech, vínech a rumech Tesák začal nádherně zpívat a tančit. A že to nebyly zrovna písně o lásce, to je si každýmu jasný. Takový Krušnohorec ani nezná. Během hodiny jsme byli ve vagónu sami a ostatní se s nějakýma průpovídkama  přesunuli do toho neklimatizovanýho dobytčáku. V Budapešti jsme přestoupili do lehátkového vlaku a doplnili střelivo ve stánku. Tesák už o tom ani neví. Zásoby jsme ale podcenili, takže jsme se museli přesunout do jídeláku a tam jsme s Ondrou a nějakou Němkou přečkali skoro celou noc. Lehátka jsme skoro nevyužili, nevím, na co jsme je platili. V Rumunsku jsme vystoupili v Devě, jeli busem do Sibiu, Emil si po cestě odplivnul, jelikož mu neudělaly dobře rumunské silnice v kombinaci se stylem jízdy řidiče a včerejším večírkem.

Erasmus Science Po Grenoble – ZS 2009/2010

19.12.2009 Poslední fotky z lyží v Chamrousse před návratem domů.

12.12. Fotky z posledního outdoor tělocviku, další ferrata, tentokrát v masivu Chartreuse.

10.12. Jak může vypadat takovej modelovej den na ubikaci jménem Gabriel Fauré? Večer si člověk lehne a pustí na plný koule radiátor, jelikož noci jsou již chladné a okno ve stavu zavřeném má takový mezery, že je skrz ně vidět. Ale nejen to okno. V noci se ozývají hromové rány z chodby a vítr se prohání od okna k mezeře pod dveřma. Když už to člověk nevydrží a jde se podívat, co to je za rány na té chodbě, tak zjistí, že to mlátí asi patery dveře od šachet stupaček, který táhnou jak komíny. Tak tam narve kusy hajzláku, aby ty dveře držely zavřený, ale to stejně nepomáhá. Tak si jde zas lehnout a každou chvíli v posteli nadskočí. Ráno svěží jak rybička vyrazí na lyže, nebo někdy taky do školy, aby získal to minimum potřebných kreditů na stýpko. Odpoledne přijde člověk na cimru a při snaze si uvařit na pokoji několikrát vyhodí pojistky, a tak to vzdá a jde do kuchyně. Jenže tam nejde ani světlo, natož plotny, ale to ho už nemůže překvapit, a tak jde najisto do skříně pojistek a nahodí kuchyň i s hajzlama. Ale ono to hned zase vylítává. Hmmm, a ostatních pět pater je na tom stejně, tak se dneska vařit asi nebude. Ještě se ale spolu s třema Číňankama zoufale pobíhajícíma mezi jednotlivýma patrama s hrncema a hledajícíma fungující plotnu nevzdává. Zajde za ochotnou paní na vrátnici a ta prej že to nahodí v celým baráku. Jak řekla, tak udělala, v jiných patrech už to jde. Tak člověk jde nahodit ty pojistky znova a najednou to zas nejde v celým baráku. Číňanky se začínají opět zoufale rojit z vyšších pater. Paní vrátná si ještě ochotněji nahazovací postup zopakuje, Číňanky s úlevou pokračují v přípravě orientálních pokrmů a člověk si to jde zas nahodit k sobě na patro. No a co se nestane… Číňanky už to nevydržely a běží s hrncema  do sousední budovy. Paní vrátná, teď už vskutku nažhavená do běla, potřetí nahodí celej barák. To už si člověk říká, že to asi nějak souvisí s jeho kuchyní, a tak jí radši už nenahazuje a uvaří si na jiným patře. Když jsou oblíbené těstoviny připravený, prochází kolem Číňanky s hotovou večeří a hrozně se diví, že to hřeje. No a když už má člověk dovařeno, tak zkusí zas nahodit tu svojí kuchyň, aby totiž viděl na hajzlu na podlahu a nešláp tam zas do francouzskejch chcanek na zemi, nebo nedej bože do něčeho horšího. A co se nestane, zas vyletí celej barák. Oni totiž kulinářské experimenty nějakého Francouze skončily asi tak centimetrem blíže neurčitelné kapaliny se zbytky jídla na elektrický plotně. Evidentně jí to neudělalo úplně dobře, nebo minimálně těm elektrickejm rozvodům. Po večeři už si člověk jde jen dát příjemně osvěžující studenou sprchu, je totiž dobrá na regeneraci, roztopí zas radiátor a jde se zkusit připojit na net, co kdyby zrovna náhodou fungoval?