Po Hvozdu Královském


2.11. V posváteční sobotu jsme se vydali ze zasmogované Plzně na prosluněnou Šumavu. Aby měl výlet náboj a správnou atmošku, jeli jsme vlakem. A náboj to teda mělo, hlavně tou nelidskou ranní hodinou a nádražím Plzeň zastávka a la Alois Nebel. Pak ale šlofík ve vlaku, výsadek na Hojsovce a hurá nad inverzi na prosluněné podzimní šumavské kopce. Vyrazili jsme sKočíkama v zádech po žluté na Stateček, pak na Ostrý a dál po hřebeni Královského hvozdu. Chvíli jsme lezli, protože jsme důsledně drželi hranici a netušili, že kousek pod náma je vydupaná cesta. Naivně jsme si mysleli, že když tam není značka, že tam nebude cesta. Všude parádní výhledy (Kyrril tomu hřebenu celkem prospěl), oběd na Kokrháči, pak Svaroh, Juránkova chata a šup do rezervace na Jezerní horu. Na to, že se tam nesmí, tam byl celkem provoz. A na vrcholu Jezerní hory jsme se srazili s Kurcíkem s rodinou. Pak se vloudila chybička, trefil jsem špatnej hřeben, takže místo na Rozvodí jsme sešli do sedla na druhé straně Čertova jezera. Takže jsme to napřímili kolmo dolů jezerní stěnou a zavřenou Lávkovou cestu si dali v opačném směru směrem na Rozvodí. Tetřevy hlušce jsme asi chudáky všechny vyplašili, žádnýho jsme nepotkali. Pak už jen romantická sváča na jezeře, dolů na Špičák, luxusní pardál na Blažence a na železnici domů. Dráhy nezklamaly, u Chlumčan zajel mašinfíra asi na vlečku vyzvednout dlaždice do keramičky a nejspíš ho zastavily vrata, takže jsme tam museli hodit zpátečku, kilák si couvnout, přehodit to na správnou kolej a potřetí projet ten samej přejezd. Ty asi čuměly ty auta. Dráhy taky mají skvělej eshop, kde se dají koupit lupeny kartou a navíc vám dají 3% slevu, doporučuju. Jenže z toho nevyleze lupen, ale jen poukázka s kódem a lupen je třeba vyzvednout na nádraží. Jenže Plzeň zastávka před 7 noční fakt nepremává a Špičák po 16. hodině taky ne. Takže všichni 4 průvodčí (ne nepřestupovali jsme, jen oni se v Klatovech střídali) si lupen odnesli, 10 minut předstírali, že kód ověřují a pak s kamenným facem přišli s tím, že to je OK. Ani jeden to podle mě na tom svým udělátku neměl nárok ověřit.

Ke Královskému hvozdu mám jeden stručnej postřeh – ochranáři jsou hovada zelený. Nejen, že to tam je fakt hezký a nesmí se tam, ale navíc se nedá ze Svarohu projít nikam na naší stranu. Přitom by se nabízel krásnej přechod z Kleiner a Grosser Arber přes Brennes na Šajby, Svaroh a pak buď po hřebeni na Ostrý, nebo dolů na Bílou strž, nebo na druhou stranu přes Jezerní horu na Špičácké sedlo apod. Škoda slov. Přitom na německý straně Královskýho hvozdu, kde je taky NP a CHKO, jsou všude turistický cesty a v království českém nikde nic. Lávková cesta je kapitola sama pro sebe. Krásná cesta v jezerní stěně z 19. století, kde byla turistická trasa i za 1. republiky a za komouše ji udržovali a využívali pohraničníci (jsou tam na stromech ještě zbytky vedení), je od začátku 90. let zavřená kvůli tetřevovi  hlušcovi! Když ten pták potřebuje pro život takovej klid, tak proč chodí na sváču na Horskou Kvildu? Aby na Lávkovou cestu nikdo nelez, tak začátkem 90. let někdo (kdo asi?!) podřezal všechny lávky. I teď, skoro po 20 letech, tam pořád leží a nejsou ani shnilý. Železná Ruda vloni dokonce dostala dotaci na opravu téhle cesty, ale bohužel, tetřev rulez. Sdružení Otevřená Šumava se správou NP bojuje o (aspoň částečné) zpřístupnění těchhle cest, ale nezmůže toho o moc víc, než psát dopisy na NP, politikům, do respektu apod. nebo vylepovat letáčky třeba na bývalé Juránkovu chatě. Smrt zelenejm extrémistům! To jsem se tak rozvášnil, že jsem skoro zapomněl na fotky z výletu a taky trasu vyexportovanou z digitální vychny.

 

Roháče a Malá Fatra

12.9.2011 Včera jsme se vrátili zo Slovenska. Čtyři dny jsme šli přes Roháče. Pak jsem si 2 dny odfoukli v Tesákovic chalupě ve Skleném, zapadlé vesnici mezi Velkou a Malou Fatrou, kde všichni brutálně chlastaj borovičku (není se co divit, když 9 kofol s velkým rumem stojí 8.50 EUR, i s chipsama), mají suchý hajzly a vodu ve studně na dvorku. Zakončili jsme to dvoudenním přechodem severní části Malé Fatry. Výborná akce a  banda, i počasí vyšlo (až na poslední den na Fatře). Tady je mapa přechodu Roháčů a Malé Fatry a fotky setříděné po dnech.

Archiv 2010

24.12. Fotodokundamentace z dnešního Lobezského botokrosu. Účast byla hojná, i když trať byla letos obzvláště šmiklavá a náročná. Výsledky jsou tady.

18.11. Po sobotním kulturním vyžití v divadle Pod Palmovkou jsme v neděli vyrazili na Velkou kunratickou. Počasí bylo neuvěřitelný, podmínky téměř ideální, až na to horko. Holky šly 1,3km, my s Čoudama a dalšíma 2 tisíci nadšenců hlavní trať 3,1km přes 3 kopce. Čas 12:47 nebyl na poprvé špatnej, 17. flek absolutně. Tady jsou výsledky a gps záznam.

Fagaraš

18.7. Na webu jsou fotky z rumunského Fagaraše. Vyrazili jsme vlakem z Prahy do Budapešti. V našem vagónu nešla klimatizace a bylo tam jak v pralese, tak jsme se někde u Bratislavy přesunuli do vagónu, kde šla. Po pár pivech, vínech a rumech Tesák začal nádherně zpívat a tančit. A že to nebyly zrovna písně o lásce, to je si každýmu jasný. Takový Krušnohorec ani nezná. Během hodiny jsme byli ve vagónu sami a ostatní se s nějakýma průpovídkama  přesunuli do toho neklimatizovanýho dobytčáku. V Budapešti jsme přestoupili do lehátkového vlaku a doplnili střelivo ve stánku. Tesák už o tom ani neví. Zásoby jsme ale podcenili, takže jsme se museli přesunout do jídeláku a tam jsme s Ondrou a nějakou Němkou přečkali skoro celou noc. Lehátka jsme skoro nevyužili, nevím, na co jsme je platili. V Rumunsku jsme vystoupili v Devě, jeli busem do Sibiu, Emil si po cestě odplivnul, jelikož mu neudělaly dobře rumunské silnice v kombinaci se stylem jízdy řidiče a včerejším večírkem.

Erasmus Science Po Grenoble – ZS 2009/2010

19.12.2009 Poslední fotky z lyží v Chamrousse před návratem domů.

12.12. Fotky z posledního outdoor tělocviku, další ferrata, tentokrát v masivu Chartreuse.

10.12. Jak může vypadat takovej modelovej den na ubikaci jménem Gabriel Fauré? Večer si člověk lehne a pustí na plný koule radiátor, jelikož noci jsou již chladné a okno ve stavu zavřeném má takový mezery, že je skrz ně vidět. Ale nejen to okno. V noci se ozývají hromové rány z chodby a vítr se prohání od okna k mezeře pod dveřma. Když už to člověk nevydrží a jde se podívat, co to je za rány na té chodbě, tak zjistí, že to mlátí asi patery dveře od šachet stupaček, který táhnou jak komíny. Tak tam narve kusy hajzláku, aby ty dveře držely zavřený, ale to stejně nepomáhá. Tak si jde zas lehnout a každou chvíli v posteli nadskočí. Ráno svěží jak rybička vyrazí na lyže, nebo někdy taky do školy, aby získal to minimum potřebných kreditů na stýpko. Odpoledne přijde člověk na cimru a při snaze si uvařit na pokoji několikrát vyhodí pojistky, a tak to vzdá a jde do kuchyně. Jenže tam nejde ani světlo, natož plotny, ale to ho už nemůže překvapit, a tak jde najisto do skříně pojistek a nahodí kuchyň i s hajzlama. Ale ono to hned zase vylítává. Hmmm, a ostatních pět pater je na tom stejně, tak se dneska vařit asi nebude. Ještě se ale spolu s třema Číňankama zoufale pobíhajícíma mezi jednotlivýma patrama s hrncema a hledajícíma fungující plotnu nevzdává. Zajde za ochotnou paní na vrátnici a ta prej že to nahodí v celým baráku. Jak řekla, tak udělala, v jiných patrech už to jde. Tak člověk jde nahodit ty pojistky znova a najednou to zas nejde v celým baráku. Číňanky se začínají opět zoufale rojit z vyšších pater. Paní vrátná si ještě ochotněji nahazovací postup zopakuje, Číňanky s úlevou pokračují v přípravě orientálních pokrmů a člověk si to jde zas nahodit k sobě na patro. No a co se nestane… Číňanky už to nevydržely a běží s hrncema  do sousední budovy. Paní vrátná, teď už vskutku nažhavená do běla, potřetí nahodí celej barák. To už si člověk říká, že to asi nějak souvisí s jeho kuchyní, a tak jí radši už nenahazuje a uvaří si na jiným patře. Když jsou oblíbené těstoviny připravený, prochází kolem Číňanky s hotovou večeří a hrozně se diví, že to hřeje. No a když už má člověk dovařeno, tak zkusí zas nahodit tu svojí kuchyň, aby totiž viděl na hajzlu na podlahu a nešláp tam zas do francouzskejch chcanek na zemi, nebo nedej bože do něčeho horšího. A co se nestane, zas vyletí celej barák. Oni totiž kulinářské experimenty nějakého Francouze skončily asi tak centimetrem blíže neurčitelné kapaliny se zbytky jídla na elektrický plotně. Evidentně jí to neudělalo úplně dobře, nebo minimálně těm elektrickejm rozvodům. Po večeři už si člověk jde jen dát příjemně osvěžující studenou sprchu, je totiž dobrá na regeneraci, roztopí zas radiátor a jde se zkusit připojit na net, co kdyby zrovna náhodou fungoval?