Mistrovství Belgie ve sprintu

vendy-be-sprint-nahled Máme za sebou první belgickej mistrák. A protože běháme čím dál tím míň, ale o to intenzivnějš, tak to musel bejt sprint. Potom, co jsem se před pár týdny namlsal bronzem na mistrovství Vlámska ve sprintu (mapa) se mohlo zdát, že se ze mně stává sprinter. Ale nestává. Měl jsem sice pocit, že běžím fakt rychle, ale byl to jen pocit. Navíc jsem párkrát přeběhl písečnou dunu (co vedla přes půl mapy) pod špatným úhlem a skončil někde jinde. Samozřejmě to bylo tím, že mapa byla v oněch místech na hřebenu duny tak 50 metrů mimo (viz můj had cestou na K14 a na K16). Po tom, co jsem se cestou na K23 marně snažil odhalit jednu úzkou uličku, z toho nakonec bylo 6. místo. První tří klucí belgický byli celkem jezdiví, na jejich čas by nebylo, ani kdybych šel čistě a vytrh si nohy víte odkud. Ale není se co divit. Lesů, kde se dá běhat, tu zas tolik nemaj, tak radši běhají na oválu. Vendy se taky na jedný kontrole asi na minutku nezadařilo a byly z toho smolný brambory. Stejně jako v případě naší kamarádky An v pětatřicítkách. Takže zatím tady bez mistrovský placky, budem muset počkat na klasiku nebo na štafety. Místo middlu jsme totiž byli loučkařit v Alpách. Fotky ze sprintu.

No a teď jdu ladit formu na 20km Bruselem, co běžím přespříští neděli spolu s dalšíma 37.000 drtičema asfaltu. Řekl jsem jim, že to půjdu za 72`, aby mě dali do extra vlny. No nedali. Asi jsem na to nebyl dostatečně opálenej. Ale aspoň jdu z první vlny. Spolu s dalšíma 5 tisícema.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *