Maroko – čtyřtísícový MGoun, středověká města a poušť

dscn7214-nahled Maroko je země mnoha tváří – moře a letoviska pro turisty, čtyřtisícový Atlas, zapomenuté berberské vesnice v horách, poušť, středověká a moderní města a dokonce i lesy a sjezdovky! Za 11 dní jsme toho v sestavě 15 výborných kumpánů z Plzně, Hradce a Krušnohoří stihli tolik, že se to jen těžko popisuje. Výběr z fotek je tady (i tak je jich 180) a náhled naší trasy tady (soubor je lepší stáhnout a otevřít v Google Earth). Přechod hor nakreslený v turistické mapě tady. Třicetiminutová foto-video prezentace od Kuby je tady. Ale postupně.

Marakéš

V Casablance si po příletu dáváme šlofíka na terminálu letiště a vlakem ve 4 ráno vyrážíme směr Marakéš. Tam máme sraz se zbytkem výpravy z Česka. Vlak bych srovnal s rumunskou lokální železnicí ve vsích pod Fagarašem, co se dodžování jízdního řádu i čistoty týče. Nakonec se ale osmělujeme a na sedačky si i sedáme. A to si myslím, že nejsme žádný cíťové. Ale asi máme smůlu na soupravu, protože jinak jsou tam prej vlaky čistý a klimatizovaný.

Medina (staré město) v Marakéši je jak návrat do středověku. Neuvěřitelná spleť uliček, tržnic, krámků, zvířat, motorek a kol se popsat nedá. V tý se prostě člověk musí ztratit, což se nám taky záhy povedlo. Náměstí Djema el Fna, přes den plné kejklířů a prodavačů, se v noci zaplní open-air restauracema, který vám připraví netušené zážitky. Kulinářské i zažívací. Na každém rohu vám vymačkají trojku pomerančovéhu džusu za 10 korun. Hučí to tam jak v úle, smlouvá se ostošest a nakupují tam mraky lidí, turisti i místní. Pletenejch čepic jsme tam paním prodavačkám moc nenechali. A v horách se pak náramně hodily.

06036473-nahledPlzeňská sekce hned první večer neváhala a dala si na Djema el Fna večeři. Když my dorážíme z Belgie další den ráno, tak už polovina má sračku. Druhá jí dostala během pár dní.  Záhy jsme pochopili, že tenhle pobyt bude bez alkoholu, tak jsme se rychle přeorientovali na zelenej čas s mátou. Je to výborný i ve vedru. Pán na obrázku, když mě viděl čajíčkovat, na něj asi taky dostal chuť. A skoro mi přitom umyl záda. Večer zahajujeme tajinovej mejdam, kterej trval celý Maroko. Kdo už tajine po pár dnech nemohl, tak ho nahrazuje brochette. To je špíz s masem, o kterým je možná lepší nevědět, z jakýho zvířátka je. Zajímavý jsou taky účinky marocké stravy na družstvo. Někomu staví a někomu přináší řídké příhody s hustým běháním. Ve druhé skupině je o poznání víc členů.

V Marakéši vyrážíme na autobusák Grand Taxi smlouvat náš transport do hor. Řidiči stovek 30 let strajch mercedeců 220 a 240 se o nás hádají tak dlouho, až jim kšeft vyfoukl Khalid, co vozí turisty mikrobusama. Vypadalo to, že tam poteče krev. Ale Khalid se toho nebojí a lynčování nakonec uniká. Po smlouvacím maratonu máme další den odvoz do hor s pauzou a tajinovým obědem u vodopádů Ouzoud. Po cestě se nic nic zvláštního neděje, snad kromě jednoho sraženýho cyklisty. A Khalid nám nakonec zajistí dopravu i po přechodu hor – cestu do pouště a pak do Fesu. Drahý to nebylo a ušetřilo nám to dost času a smlouvání s grand taxikářema.

Centrální Vysoký Atlas – M’Goun 4071m

dscn6861-nahled Do hor nastupujeme ve vesničce Agouti v cca 1800m. Bivak s výhledem na údolí v obrovském jablečném sadu je luxus. Tesák s Bubnem poprvé představují svoje nové goráčové žďáráky vyřazené belgickou armádou. Drsní krušnohorští hoši z Chomáče nebudou tahat stan kvůli 4tisícovejm kopečkům. Tuhle noc se ty dvě larvy ještě vyspí. Ráno za doprovodu dvou místních žeriků vyrážíme do kopců. Hned v první vesničce v postranním údolím zjišťujeme, že propisek pro děti máme fakt zoufale málo. V závěru etapy se přehoupáváme přes 3400m sedlo Tizi-n-Tarkedit, kde se Píďákovi dělá tak blbě, že přestává na chvíli mluvit! Okukujeme zasněžený hřebem Gounu naproti a před blížící se bouřkou rychle upalujeme na planinu Tarkedit (3000m), kde kempujeme kousek od chaty. Za den skoro 20km a cca 1600m nahoru. Večer jsme uspořádali čajovej mejdan v chatě Rifugio Tarkedit a vyrazili do stanů. Půlku noci jsme pak všichni nespali, jak jsme z toho zelenýho čaje byli naspeedovaný. A druhou polovinu kvůli větru. Chomutovský housenky ve žďárákách tomu spánku už tuplem moc nedali. Ale zase měli super výhled na hvězdy a naše dva žeriky z první ruky.

Ráno jak vymeteno, ale vítr i dole na planině brutální. Šulin z chaty, kterej nás včera nalil tím čajem proti spánku, má ještě tu drzost nás zkasírovat za probdělou noc! Výstup na hřeben je pěkná stojka. Dokonce i žerikové to zkušeně otáčí. A to jsme je předtím marně zaháněli domů i kamenama. Oni evidentně dobře věděli, kam už lezou jen magoři. Někomu to moc netahne, zřejmě kvůli vejšce, ale překvapivě jsou to spíš kluci. Ale celkově jdou všichni parádně. Nekecám. Na hřebenu je vichřice jako kráva. A to ještě volím slušný výrazivo. Hřeben se ukazuje delší, než vypadal, ale nakonec jsme to přes náznaky 06076826-nahled trudnomyslnosti v družstvu vydrželi s pozdním obědem až na tu větrnou hůrku ve 4071m. A mohli dát vrcholovou plzeň. Sestup dolů se trochu táhne, cesta v mapě v reálu není, tak se jde terénem. Voda nikde, tak jsme trochu zádumčivý. No není se zas tak co divit, ten den to bylo přes 18km a trochu přes kopec. Ale zas tak hotový družstvo nebylo, protože jsme si odhlasovali, že u berberů v jeskyni se bydlet nebude a že radši půjdeme ještě 3km dolů do 2800m, kde bylo super tábořiště u dvou zdechlejch smradlavejch oveček. Chomutovský larvy tam mají i závětří za bačovo chatrčí (viz foto). Do obýváku se neodvažujou. To je moc na i na Krušnohorce.

Další den je tréninkové volno, tak se jde jen asi 13km, který se vlní ve vejšce kolem 2600m. Na závěr dne jsme pohoštěni berbery z hliněných chatrčí čajem, kukuřičnou plackou a ořechama. Holky si zkouší tkát koberec. Vendy s Bubnem ošetřujou revma v kolenou chlapům v celé vesnici. O Bubna se teda tak neperou. Obdarovali jsme je obinadlama, fastum gelama a tričkama a zakempovali na plácku pod vsí.

Čtvrtý den pochodu se odděluje vrcholová skupina, která si ještě přidává jeden kopec na závěr hor navíc. Zbytek družstva pokračuje údolím. Skupině A připravují kvalitní zážitek berbeři, kteří nás zvou na čaj k sobě do obýváku v jeskyni. Ze starých dek loví placku chleba, do misky nalijou olivovej olej, roztápí kamínka uplácaný z hlíny a postaví na čaj. Dejchat se v jeskyni moc nedá, ale o to je zážitek autentičtější. Jestli mluvé arabsky nebo berbersky se asi nikdy nedovíme, ale to není zas tak podstatný. Dorozumíváme se stejně spíš posunkama a kreslením do prachu. Pochopili jsme, že v zime tam mají po krk sněhu a že je tam fakt zima. Jeskyně si dscn0683-nahled vyhrabávaj ručně. Drsný lidi.  A drsnej kraj. Tak jim opět dáváme ponožky, módní ikona zájezdu vytahuje další z někonečný zásoby trik a tesák jim tam nechává čelovku. Tužkový baterky vypadali, že znají. Co ale neznají děcka, je foťák a bonbóny. Před foťákem utíkají. K bonbónům potřebují instruktáž, aby je nejedli s obalem a cucali. Jako jeden z posledních jsem doposud neměl sračku, ale pohoštění z jeskyně to rychle napravvuje. Trvá mu asi 3 hodiny, než skrze mě projede. Tesákem asi o hoďku rychlejš. Odpoledne pak sestupujeme do vesnice Ait-Tourmet (1800m), kde se po několika hodinách hledání štastně shledáváme se druhou skupinou, která si našla svůj Ait-Tourmet o 3km dál (plnej zlobivejch dětí) a trvala na tom, že to je ten správnej. Místní obyvatelé nás ubytovali, nakrmili a pak nás vyklepli ve fotbale 4:0. Musíme sportovně uznat, že byli fotbalovější, měli výhodu domácího kamenitýho hřiště a my byli trochu dejchavičný. Fotbal v 1800m jsem asi ještě nehrál. Na zápas přišla snad polovina vesnice. A měli jsme i sudího, místního šamponka.

Gorges du Dadés, Todra a Merzouga

06097033-nahled 06097009-nahled Ráno je u mešity nastoupenej mercedes pro 15 se 14 sedačkama a jede se 400km do pouště. Zastávky na soutěskách Gorges du Dadés a Gorges du Todra jsou pěkný, ale větší dojem asi udělají na turisty, co tam sváží autobusy z hotelů a co předtím nebyli 5 dní v horách. Tak jsme si aspoň na každý zastávce šlehli mátovej čaj a na Todra se umyli v potoce. Bohužel se nám s Karýkem nedaří slíknout jednoho prodavače z kalhot. Dvoje „naturaly air-conditioned“ gatě za brejle nedal. A to se mu ty moje brejle dost líbily. 

Během cesty do pouště se kromě písečný bouře, kdy jsme museli zavřít okýnka, nic zvláštního nestalo. Doteď nechápu, jak ty mraky neosvětlenejch cyklistů přežívají nervózní noční pilotáž našeho řidiče. Asi chtěl, abysme byli včas na tajine.

Merzouga – poušť Erg Chebbi

06107058-nahled Další den obstaráváme lyže a snowboard a chystáme se na velbloudí vyjížďku do pouště s přenocováním. Sjezdařský terény v dunách slibují nevšední zážitek. Jenže po obědě přichází písečná bouře a nevypadá, že přestane, jak nás náš nomádskej společník neustále ujišťuje. Asi nechtěl vracet prachy. No nepřestalo to. Takže hoďku před setměním nás nahání na velbloudy. Písek všude, všichni v kuklách a brejlích. Komfortní to teda není ta potvora, co vám budu vyprávět. Hoďka a půl je víc než dost. Lyžba se nekoná skrz bouři a tmu. Než nomádi večer v poušti uvařili tajine, tak jsme dostáváme všichni hlaďák. Když to konečně dotlačili, tak před 5 největších žroutů staví jeden tajine. To nemohl myslet vážně. Co následovalo, asi nikdy neviděl. Sežrali jsme všechny zbytky, co tam byly, a že jich nebylo málo. Tesák si dokonce v polovině závodu na chvíli vystupuje, ale srovnává se a za chvíli je zpět. Těch deset Španělů, co tam s náma kempovalo, se toho skoro ani nedotklo. Ty čuměli možná ještě víc, jak to po nich vyjíždíme. Když se s náma nomád další den loučí, tak říká něco o příště a big tajinech.

06107155-nahled V noci ještě naboso tréninkově vysprintujeme 100 vejškovejch metrů na sousední dunu za výhledem. Písek máme všude a nahoře pořád zuří písečná bouře. Největším frajerem se překvapivě nestává Píďák, kterej opět prodává svoje rychlý přespolákový starty a je nahoře první, ale Martin, kterýho při výstupu skolil škorpion. Asi byl ale malej, protože ho jenom brněla celá noha. A vypadal trochu neduživě. Nomád ale říkal, že to je v cajku, že ho nedávno jeden kous do ruky. A že to spíš stejně jen šláp na trávu. Doktor prej není třeba. Jsou to drsní hoši. Tak se Martin rozdejchal a za pár dní to rozhejbal.  Další z potvor, co jsme našli ve stanu, podle nomádů taky nic nedělá. Prej přes tebe jen v noci přeběhne. Tím holky naprosto uklidňuje a může se jít v klidu spát.

Ráno s východem slunce sedláme velbloudy a nestíháme fotit tu ranní pouštní parádu.

Fes

Následuje 470km přesun do Fesu, kde dáváme sbohem (a dýško) našemu řidičovi. Zjistil jsem, že OpenStreetMaps navigace funguje perfektně i v Africe. Ubytko v medině po hodině smlouvání s naháněčema a běhání od čerta k ďáblu sháníme naprosto luxusní. Riad jen pro nás. A dokonce o něm píšou i v Lonely Planet. Kterážto je by the way na cestování s baťohem po Maroku úplně nahovno.

Medina ve Fesu je ještě větší návrat do středověku než v Marakéši. To se prostě musí zažít. Trávíme tam dva dny, nakupujeme místní speciality a tříbíme naše smlouvací dovednosti. Tři krušnohorci si pořizujou fajnový kožený bundy za hubičku. Holky nakupujou kabelky jak divé. Kluci zase žlutý kožený papuče. Naprosto fantastický. Já testuju, jaký to je nechat se oholit břitvou. V Bruselu mi stejně stříhaj Marokánci, tak proč se nenechat přímo u nich doma za třetinu?

dscn7316-nahled Nejsilnější zážitek z Fesu ale nabídla úprava kůží. Dělají to tam pěkně po staru, solí to na ulicích mezi lidma a zvířatama, ručně to louhujou v amoniaku a pak to barví přírodníma barvivama. Smrdí to na sto honů, takže turistům strkají do nosu mátu. Indigo používají jako barvivo pro modrou kůži, šafrán pro žlutou, holubí trus, kravskou moč a podobný laskominy budou zřejmě na obyčejnější barvy. Chlapi, co se tam máchají v soli a kádích s amoniakem nevypadají moc zdravě. Ale mají to dobře placený, v přepočtu prej kolem 1200,– korun za den. Kolik hodin denně dělají netuším a dlouhodobě to asi taky nedávají.

Třetí den ve Fesu se po ránu rozdělujeme, skupina Česko naskákala do mercedesů 240 po 6 lidech s batohama na klíně + řidič na jedno auto (WTF?!) a vyráží na vlak do Casablanky, odkud další den letí domů. My s Vendy si ještě dopřáváme poslední autentickej zážitek v podobě busu MHD č. 16 za 3 dirhamy na letiště Fes.

Prostě naprosto geniální dovolená ve skvělý bandě.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *