Po dvoutýdenní odmlce jsme se koncem srpna zase vrhli mezi atlety. A to přímo do centra Leuvenu na hlavní studentsko-kalící náměstí. Probíhala tam tyčkařská exhibice a zároveň se celý večer intervalově běžel Leuven sprint. Vendy dala bolavé pacičce dva týdny oraz a tak mohla zas po delší době běžet. Trať měla měřit 3km, byla lemovaná svíčkama a celá namotaná po starém měste. Kroutila se jak žížala na horkým betonu, jak by řek Sud. A byla naprosto fantastická.
Popsal bych to asi takhle: aplaus na náměstí, kule rovně, ostrá pravá, schody dolů, bomby pecky kolem četníka, ostrá levá, myší díra, dlouhý schody nahoru, šmiklavá pravá, další pravá, kopec, další četník, ostrá pravá, balíky slámy, pneumatiky, levá, pravá, park, Rocky – Eye of the Tiger na nabuzení, naplno dlouhá rovinka a zpět, schody, skrz barák, do hospody zadem, potlesk štamgastů, kolem baru ven, rovně, doprava, skrz budovy univerzity, skrz autobus MHD, strašný kule po mokrejch kostkách a finiš.
Pro vítěze bylo slíbeno 300 EUR kapříků. Tak si pro něj přijel belgickej mistr bavlnář - mílař, co umí patnáctku pod 3:40. Taky že jsem chytil minutu. Ale na 7. místo to stačilo. A za něj bylo slíbeno 50 kapříků. Jenže pán počtář výsledků se nějak zavařil, takže se žádný ryby nedávali. Vendy na 14. místě TOP10 s rybama o 20″ unikla.
Kapříci by měli připlout na účet, tak uvidíme. Zatím nic. A že se budou hodit. Minulej víkend jsme totiž vyrazili na svatbu Žofky a strejdy Lochnese. Jenže autíčko bylo proti, někde u Frankfurtu v něm zarachtalo a pak se motor odporoučel do věčných lovišť. My jsme druhej den jeli v dost trudnomyslným rozpoložení zpět do Belgie a auto po tejdnu diagnotikování ve Fordu v Německu pokračuje odtahovkou do Čech. Potřebuje novej motor…