V lednu jsem se jel po tříleté LOBovací pauze rozzávodit na Mistrovství Evropy do švýcarského Lenzerheide. Mají to tam Švajcaří pěkné, první pořádná biatlonová aréne země helvétského kříže. A taky se tam příští leden jede Tour de Ski. Okolo Alpy, slunce, trochu prašanu – prostě konečně letos pěkná zima.
Dovolenou jsem neměl, takže jsem po odpolednech a večerech dřel, když zbytek mančaftu chrápal nebo šounil na fejsíčku. Hlavně mládí v lobácký repre je v tom profi, to se musí nechat. Ale je to trochu na palici.
Poslední LOB jsem jel na ME na Ukrajině v únoru 2012. Bylo to znát. První závod ve Švýcarsku byl sprint. A sprintoval jsem jak Alenka v říši divů. Jel jsem radši s rozvahou, abych nechyboval a jel plynule. Ale neklaplo to. Hned na začátku špatný volby a na K2 ztráta už minutu. Výsledek na konci 4. desítky. Prostě kanál. Od Škodíka jsem dostal kotel, od nejlepších ani nemluvím.
Další závod long hromadně. Je teda dost zkrácenej, protože je málo sněhu. Fyzicky se cejtím dobře. Na začátku mám delší farsty, takže se propadám. Pak se ale zas posouvám. Mapově to těžký nebylo, spíš fyzicky. A taky to bylo o tom, jestli ti není líto prasit si lyže na šutrech a hlíně. V lesních pasážích sněhu moc nebylo a všechno se nedá odpružit. I když jsem chtěl do posledního kola měnit lyže, tak si to rozmejšlím – další kameňačky se mi nechce vyrábět. V posledním kole už to fyzicky moc netáhne a navíc dělám paralelní chybu cca na 40″. Předjíždí mě starej Bělorus. Finišuju na konci třetí desítky. Myslel jsem, že to bude lepší. Aspoň dojíždím nejlepší z českejch kluků a ztráta na vítěze není o moc větší, než na sprintu. Ale nic to nemění na tom, že to je další průměrnej závod. KLádin tam dneska prej skoro zdechnul a zajíždí největší kanál ME. Zřejmě mu došel kyslík. Ještě, že nás zachraňuje Hanka – dneska vyválčila stříbro.
Sprintové štafety jedu český béčko se Simčou. Jedu čistě mapově i fyzicky, ale i tak dostávám kolem půl míny na úseku. Simča ještě trochu víc. Takže si udržujem odstup od nejlepších. Škůdka s Hankou, český áčko, jsou na umístění hned před náma, i když časově je tam díra asi 2 minuty. Dneska není ani velká bedna. A navíc mi Kládin při obouvání šlápnul na hůlku a udělal mi z ní dvě tyčky k rajčatům. 100% karbonový. Kokot.
Middle se mi jede fyzicky dobře. Na začátku opět dvě špatný volby postupu v čárkách – chyba na minutu. Ale pak už to jde. V závěru je trochu potíž v kyslíku ukočírovat namotanou a několikrát kříženou trať. Ale celkem se daří. Je z toho 25. místo, půl míny za Škoďákem. TOP15 dneska byla v našich silách.
Štafety super rozjíždí Škodík – v kontaktu asi minutu za čelem, se Švýcarem a s 2-3 minutama náskoku na EST a LAT. KLádin ale jede opět kanál. Ještě větší, než na longu. Oba páni z Pobaltí kolem něj profičí jak na motorce a mě to předává se 2-3 minutama ztráty na šestýho Estonce. Švýcar je nadobro v pánu. Jede se mi dobře fyzicky, mapově čistě a i přes delší farsty v půlce předjíždím Estonce. Lotyše sice stahuju, ale málo. Už ho jen zahlídnu v cílovém pytli minutu před sebou. Takže jsme v redukovaným pořadí 7. Je co zlepšovat.
Výsledky jsem čekal lepší, ale zas na druhou stranu jsem rád, že jsem jel. Doufám, že ty úvodní mapový šoky už nebudu prožívat v Norsku na MS!

Fotky a mapy (od Johanky, Simči, Kládina a mě)