Erasmus Science Po Grenoble – ZS 2009/2010

19.12.2009 Poslední fotky z lyží v Chamrousse před návratem domů.

12.12. Fotky z posledního outdoor tělocviku, další ferrata, tentokrát v masivu Chartreuse.

10.12. Jak může vypadat takovej modelovej den na ubikaci jménem Gabriel Fauré? Večer si člověk lehne a pustí na plný koule radiátor, jelikož noci jsou již chladné a okno ve stavu zavřeném má takový mezery, že je skrz ně vidět. Ale nejen to okno. V noci se ozývají hromové rány z chodby a vítr se prohání od okna k mezeře pod dveřma. Když už to člověk nevydrží a jde se podívat, co to je za rány na té chodbě, tak zjistí, že to mlátí asi patery dveře od šachet stupaček, který táhnou jak komíny. Tak tam narve kusy hajzláku, aby ty dveře držely zavřený, ale to stejně nepomáhá. Tak si jde zas lehnout a každou chvíli v posteli nadskočí. Ráno svěží jak rybička vyrazí na lyže, nebo někdy taky do školy, aby získal to minimum potřebných kreditů na stýpko. Odpoledne přijde člověk na cimru a při snaze si uvařit na pokoji několikrát vyhodí pojistky, a tak to vzdá a jde do kuchyně. Jenže tam nejde ani světlo, natož plotny, ale to ho už nemůže překvapit, a tak jde najisto do skříně pojistek a nahodí kuchyň i s hajzlama. Ale ono to hned zase vylítává. Hmmm, a ostatních pět pater je na tom stejně, tak se dneska vařit asi nebude. Ještě se ale spolu s třema Číňankama zoufale pobíhajícíma mezi jednotlivýma patrama s hrncema a hledajícíma fungující plotnu nevzdává. Zajde za ochotnou paní na vrátnici a ta prej že to nahodí v celým baráku. Jak řekla, tak udělala, v jiných patrech už to jde. Tak člověk jde nahodit ty pojistky znova a najednou to zas nejde v celým baráku. Číňanky se začínají opět zoufale rojit z vyšších pater. Paní vrátná si ještě ochotněji nahazovací postup zopakuje, Číňanky s úlevou pokračují v přípravě orientálních pokrmů a člověk si to jde zas nahodit k sobě na patro. No a co se nestane… Číňanky už to nevydržely a běží s hrncema  do sousední budovy. Paní vrátná, teď už vskutku nažhavená do běla, potřetí nahodí celej barák. To už si člověk říká, že to asi nějak souvisí s jeho kuchyní, a tak jí radši už nenahazuje a uvaří si na jiným patře. Když jsou oblíbené těstoviny připravený, prochází kolem Číňanky s hotovou večeří a hrozně se diví, že to hřeje. No a když už má člověk dovařeno, tak zkusí zas nahodit tu svojí kuchyň, aby totiž viděl na hajzlu na podlahu a nešláp tam zas do francouzskejch chcanek na zemi, nebo nedej bože do něčeho horšího. A co se nestane, zas vyletí celej barák. Oni totiž kulinářské experimenty nějakého Francouze skončily asi tak centimetrem blíže neurčitelné kapaliny se zbytky jídla na elektrický plotně. Evidentně jí to neudělalo úplně dobře, nebo minimálně těm elektrickejm rozvodům. Po večeři už si člověk jde jen dát příjemně osvěžující studenou sprchu, je totiž dobrá na regeneraci, roztopí zas radiátor a jde se zkusit připojit na net, co kdyby zrovna náhodou fungoval?

6.12. Začátkem týdne konečně nad Grenoblem napadlo, tak jsem přidal pár fotek z tratí na Plateau de l’Arselle v Chamrousse. V sobotu bylo ideálně, konečně letos pořádná čudlárna ve stopě a na modrej. Dneska už se zas oteplilo a odpoledne jsem jezdil 2 hodiny v brutálním dešti. A takhle nějak má být celý týden, no sen… Co to je za zimu?!

25.11. Přidal jsem další fotky z ferraty pod Bastilou, lezení a taky z vítání letošního Beaujolais.

18.11. Průběžně přidávám fotky do alba Grenoble II. O víkendu jsme jeli za sněhem 160km do Bessans, centra běžeckého lyžování kousek nad Val Cenis. 30km upravených tratí teď, v zimě až 80km, část uměle zasněžovaná. V 1800m bylo pěkný teploučko a taky celý odpoledne a noc pršelo. Takže veliká paráda. A aby to bylo ještě lepší, tak ten mokrej sníh zmrznul a moc se na tom nedalo jezdit. V pondělí se udělalo hezky s příjemnýma 10 stupněma ve stínu a asi tak 20 na slunci. No nádhera. Tak jsem pořádně zatočil. Další víkend se tam už asi bude jezdit na bahně. A v Grenoblu je pořád 20 stupňů. Co to je za klauni?!
12.11. V albu Grenoble II jsou fotky z prvních pár dnů lyžování. Zatím není nic upraveno, tak jsme si tam s místníma lyžařema šlápli 3km kolečko na klásu a párkrát byli točit. Na oběd a odpoledního šlofíka jsem zůstával u Nicolase na apartmánu, má ho nahoře v Chamrousse. Teď se tam má ale oteplit až na 15 stupňů a všechno asi sleze… Taky jsem tam přidal pár fotek z lezení, který už jsme měli dvakrát v rámci těláku outdoor activity, akorát že kvůli počasí nechodíme ven, ale do haly. Přitom je tady dole pořád docela teplo.

5.11. Tak jsem se konečně dostal k tomu dát sem fotky zvíkendových krosů od Aleše Razýma.
2.11. V záložce krosy jsou výsledky sobotního Běhu Českým údolím, nedělního krosu 3x Hradišťskou strání a taky GPS exporty.

Tím taky skončil můj nabitej prázdninovej týden doma. Večer jsme se s dalšíma 4 lidma doslova našlapali do auta a vyrazili jsme směr Grenoble. Na Rozvadově začalo pršet, jestli se to tak dá vůbec nazvat. A lilo dalších 950km. Vhodný výraz není zcela vhodný k publikování. Nepřestalo celou cestu, ba naopak to gradovalo. Za Ženevou  to začalo vrcholit a v Grenoblu v 7 ráno už to nelze nazvat jinak, než že chcalo jak kráva. Než jsem přeběhl 20m z auta na kolej, vypadal jsem asi tak, jako když jsem ve středu v Dobřanech při Jarynovo paměťáku brodil Radbuzu po kozy ve vodě. Nádherná cesta. Ale aspoň nahoře něco napadlo. 

24.10. Dal jsem na web další fotky z výletů minulého týdne – výšlap v Chamrousse, Grenoble a Annecy.
16.10. V albu Grenoble je spousta nových fotek – outdoor activity, výběh na Moucherotte 1900m (GPS), atd.

14.10. Minulej čtvrtek jsem vyrazil na zimák předvést místním amatérům svoje výtečné bruslařské dovednosti. Za mrzkých pět eur jsme dostali vstup na 3 hodiny na večerní bruslení i se zapůjčením bruslí. Brusle značky Botas ale nebyly úplně standardní, jelikož byly krasobruslařský s vroubkama vpředu. To už jsem měl tušit zradu. Ale říkal jsem si co, dáme si nějakou ekvilibristiku. Vrhnul jsem se neohroženě na led, rozhulákal první délku stadionu, v zatáčce předvedl dokonalou překládačku a – rozsekal si držku. Zoubky se totiž zasekly a já bez hokejky na ledě nejsem úplně stabilní. Takže jsem se ukázkově smotal a zle si narazil koleno. Oteklo to, nemohl jsem den chodit, pár dní kulhal a tejden neběhal. Ale aspoň na kolcích se po pár dnech dalo. Teď už snad bude líp.

3.10. (btw. Tag der Deutschen Einheit). Dneska jsem šel závod Montée de la Bastille – 10km se závěrečným 3km výběhem (270m nahoru) na pevnost Bastille nad Grenoblem. Dole po rovině se to celkem dalo (6km za 21:20), pak se to ale poslední 3km dost nepříjemně utahovalo a ty serpentiny byly nekonečný… Ale pár lidí neodolalo mým vrchařským vlohům, takže jsem si je do kopce pěkně dojel a vojel, v cíli krásnej 6. flek (z asi 350). A to mi ještě zas ňákej zapráskanej atlet předved, že moje finiše nejsou z nejdrtivějších a předběhl mě těsně před cílem. Byl už jsem kapánek v kyslíku. Asi mi ten středeční 26km výběh do 3000m a čtvrteční 20km výklus s lyžařema úplně idelálně nevyladily formu. Nahoře jsem nafotil výhledy na Grenoble (album p.), tady je GPS záznam s mezičasy a výsledky.

30.9. Dneska jsme si s Nicolasem (místní lyžař, co se snaží dostat na OH na sprinty) dali dopoledne celkem drsnej výběh na Croix de Belledonne 2926m, což je nejvyšší vrchol celého masivu Belledonne. Udělo se krásně, takže jsme i něco viděli. Celkem to bylo 26km, čas 4 hodiny, převýšení 2100m (zbaběle jsme si vyjeli do tisíce autem). No bylo toho docela dost. A ten blázen šel odpoledne ještě na kolo, že prej teď dva tejdny točí objemy. Do alba Grenoble jsem přidal fotky, tady je gps export.

27.9. Další týden za mnou… Začal jsem 3x týdně chodit na běžecký lyžování – posilovna, kolce a výjezd do hor běhat (v zimě lyže). Na kolcích jsem byl jedinej, kdo měl kolce, zvláštní. Ostatní měli půjčený in-liny a vypadali, že na nich stojí poprvé. Ale tréňa je výbornej, a když všichni odešli, tak tam ještě se mnou asi půl hoďky zůstal a vysvětloval mi různý cvičení na techniku, který jsem měl dost starosti udělat, když už jsem náhodou porozuměl, co po mně chce:). Ve čtvrtek jsme měli orienťák na campusu, úroveň hrozná, ale náš druhej tréňa je lyžař a to docela jezdivej, takže jsem se nanominoval k nim do skupiny a hned večer s nima šel na kolce. Další den běhat a dneska 3,5hodinovej výběh v horách v Chamrousse. Necelých 20km a 1500m převýšení, předtím ještě 60 min/16km na kolcích… Takže teď tady sedím u compu a každou chvíli mě skolí křeč do stehna. Tady je gps export toho výběhu.

20.9. Včera jsme si poprvé vyjeli autem nahoru do Chamrousse 1750, abych omrknul, kam to v zimě budu jezdit za sněhem. Je to půl hodiny cesty. Vyběhl jsem si na jeden z nejvyšších vrcholů tam – Le Grand Van 2448m, nastoupal jsem 1030m, bylo to necelých 14km. Akorát než jsem tam vylezl, tak se zkazilo počasí, stejně jako v létě na Vihrenu v Pirinu. Holt ty vrcholy letos nevychází. Přidal jsem z toho pár fotek a taky gps trasu.

17.9. Nevyžadovalo to zas tak velký úsilí, ale došel jsem k zajímavému zjištění: Francouzi jsou zapráskaný byrokrati, na všechno mají dost času, platí jenom šekama  a asi mají slabost pro rozličné karty. Za dva týdny mi už pomalu dochází 10 průkazových fotek, co jsem si vzal s sebou, a peněženka nejde dovírat, ale ne proto, že by byla naditá prachama. Takže: karta do menzy, karta na tramvaj, platební karta (z fr. banky, protože ty český tu nejdou), studentská karta (obyčejnej papír složenej do leporela s fotkou přicvaklou sešívačkou), karta na sport (taky taková), karta na kopírování a karta na studentskou slevu do supermarketu. Proč to mít v jedný kartě, když jich může bejt víc? Ale pozor, došlo tady k nevídanému pokroku, do knihovny není potřeba zvláštní karta, ale pustí mě tam na tu studentskou skládačku.
Mám za sebou taky téměř za sebou první týden školy, zas tak jsem si toho nedal, abych se tu nestrhal, ale každej den kromě pondělí mám něco. A kupodivu i většině rozumím, když teda chci přispět do debaty nějakym tim moudrem, tak to většinou špatně dopadne, ale to se snad časem poddá. Nejvíc mi vyřídil učitel na semináři z ústavního práva, kterej jsem teda nakonec zabalil, protože jsem ho vyhodnotil jako moc náročnej pro erasmáka. Rozdal nám tam formdlář, na kterej chtěl přilepit fotku a odpovědět na otázky typu zaměstnání rodičů; studovaná střední škola; eventuelní budoucí zaměstnání; které další zaměstnání bych si přál dělat ještě později!?; jestli cestuju po Francii nebo do zahraničí a jestli ano, kam; co dělám ve svém volném čase atd. K téhle poslední otázce je poznámka pod čarou, že odpověď pařit a flámovat se nepočítá, ledaže bych v tom byl expert. To snad byl pokus o vtip, doufám. Každopádně já na ten formdlář koukal jak puk a nevěděl, jestli se mám zvednout hned, nebo až o přestávce. Nakonec jsem to nechal na tu přestávku. 
Dneska jsem se taky přihlásil na tělák – běh na lyžích, tak uvidíme, jak ty tréninky budou vypadat. Mají to 3x týdně – kolce, tělocvičnu a pak výjezdy někam dál (běh, imitace, v zimě lyže). Je tu i OB, ale když jsem si tam přečetl, že se budeme učit běhat podle lineárních objektů, tak mi bylo líto za to dát 20 euro.
Noční život tu je dost náročnej, a to i finančně. Prvních 14 dnů organizovala místní studentská organizace Tour des Bars, takže každej den byla (jiná) hospoda. Docela peklo, i když jsem navazoval na docela slušnou formu z kurzu v Poříčí, tak jsem po pár dnech musel začít občas vynechávat. Město je pěkný, hospůdek a barů je tam strašně moc a lidí taky, a to každej den, třeba i v neděli. Tramvaje jezdí až do 2 ráno a revizoři mají stejný uniformy a chodí tak v 10 lidech, takže nejdou přehlídnout. Jinak průběžně přidávám fotky do alba Grenoble. Doporučuju se podívat na album Condillac, to se pobavíte, v čem tu taky studenti bydlí. Zjistil jsem, že jsem taky mohl dopadnout o dost hůř.

10.9. Přidal jsem další fotky – z likérky Chartreuse a z krásného městečka Annecy, kde jsme byli na výletě včera (btw. sídlo firem Salomon a Alcatel). A taky z odpoledního výběhu na vrchol a pevnost Saint Eynard nad Grenoblem. A ještě GPS track nedělního závodu.

7.9. V albu Grenoble přibyly další fotky.
6.9. Tak mám za sebou první týden na Erasmu v Grenoblu. Abych to vzal pěkně popořádku.  Po nočním řízení přes Dijon, kde jsem ve 4 ráno vysazoval spolucestující s dítětem, jsem se ráno v 7 hnedka pěkně ztratil v Grenoblu, páč mi překvapila druhá řeka, se kterou jsem nepočítal a na plánku vytištěném z netu jaksi nebyla. A já to měl namapovaný od řeky, akorát že od tý druhý… Takže jsem to hledal úplně na druhý straně města, po 1100km, v sobě termosku kafe a pár Red Bullů, krvavý oči otevřený silou vůle. Nějakej hodnej pan Francouz v peugotu mě pak, když mi viděl, dovedl přes půl města až do univerzitního areálu. Tady už jsem si bezproblémově ťuknul svojí kolej, cestu našlukovanou z google street view. Ale tím všechno bezproblémové skončilo. Nejdřív jsem 2 hodiny usínal u uvítání international officu, jenom abych si pak mohl dát tu avizovanou snídani. Pak už jsem se vydal do boje s francouzskou byrokracií. Nejdřív jsem na vrátnici koleje vyplnil blíže neurčený počet formrdlářů a byl odeslán do kanceláře za roh, kde to mělo pokračovat. Jenže tam přede mnou bylo asi tak 30 lidí a na každym ty 2 kolejbáby intenzivně makaly tak 10 minut. Do toho bylo asi 30 stupňů, vlhko jako kráva, klimatizace přirozeně žádná a nebylo si kam sednout, aby člověk nepřišel o místo ve frontě. Musím říct, že po 30 hodinách nespánku jsem si říkal, mám já to kua na starý kolena zapotřebí mezi těma francouzskýma smradama, který tam ve 20 letech stáli všichni s rodičema za zadkem!? Nakonec to příjemné čekání hezky uteklo, asi po 2 hodinách jsem přišel na řadu a formdlářové a podpisovací orgie mohly pokračovat. Mezinárodní platební karta z KB k eurovému účtu přirozeně nefungovala, stejně jako předtím v automatech na dálnici, ale to už mě nemohlo překvapit, takže jsem přes 300 éček zacvakal hotově. Nejdřív jsem paní ale musel vysvětlit, že šekem fakt platit nebudu, že to u nás nefrčí jako u nich, my totiž místo toho máme karty, který pak nikde nefungujou… Ještě mi paní vysvětlila asi 5 věcí, který jí musím dodatečně přinést, a byl jsme odeslán opět na vrátnici pro klíče. Pan v kukani mi dal milostivě vybrat, kterej chci pokoj, já říkám nevím, kterej je nejlepší? On se mi vysmál a říká, že nejlepší má on. No chtěl bych ho vidět, to jsem totiž ještě netušil, co mě čeká…
Konečně jsem se teda vydal na pokoj. Počáteční šok z toho fekálu jsem rychle překonal, nejsem přece žádná fiflena, ale lampion zvyklej na ledasco. Asi na 10x jsem vynosil všechny věci z auta do prvního patra a začal vybalovat. Jakmile jsem otevřel “skříň”, záhy jsem pochopil, proč bylo okno dokořán, když jsem přišel. Nějakej dobrodinec, co těch 9m2 obýval přede mnou, zřejmě nebyl ochoten chodit na epesní hajzl na chodbu, ale chcal do skříně. No a z tý dřevotřísky ty chcanky asi jen tak nevyjdou… Už jsem byl dost unavenej, tak jsem si řekl co, dám si šlofíka. Jenže na to jsem musel zavřít okno, jelikož pod ním jezdil pan sekačka na traktůrku a Jiříka to rušilo. No ale ta sekačka byla nic proti tomu, jak mě rušil odér moči ze skříně za hlavou. Takže jsem vstal a šel si stěžovat na vrátnici. Tam mě pán nejdřív okázale ignoroval, pak zavolal uklízečku a ta to šla vyčistit. Asi tak 2x tam stříkla ňákou dezinfekci a byla hotová. Přitom se tvářila, jestli jsem jako normální, že to přece skoro vůbec nesmrdí. Tak jsem si od ní vzal nádobíčko a všechno to tam pěkně vyšůroval. Pokoj teď už nesmrděl jen po čůrání, ale i po dezinfekci. Nicméně ta se za chvíli vyvětrala a moč zůstala. Tak jsem si šel znova stoupnout na vrátnici a dokola pánovi v budce říkat, že tam fakt nebudu a že chci jinej pokoj. On byl dost neústupnej, že prej to je všechno plný a že mi nemůže dát jinej. Nakonec ale vyměk, poslal mě zase do kanclu za kolejbábou šéfovou, ta mu domluvila a rozmazlenej čecháček dostal dokonce vybrat ze dvou dalších pokojů. Nakonec i internet jsem rozchodil, takže nebude tak zle. Ostatní koleje jsou stejný ale bez netu. A v podobném duchu tady funguje všechno. Třeba na studenstkou kartu jsem musel obstarat asi 5 dokumentů a formdlářů a tu kartu dostaneme až za dva týdny… Nevím, co s ní dělají. Každopádně bez ní se nedá chodit do menzy, knihovny ani koupit studentská tramvajenka…
Teď z jiného soudku. Dneska se v Grenoblu konal závod na 10km, rovina a skoro celý asfalt. Tak jsem si říkal, že si to cvičně zaběhnu, když letos přijdu o krosy v Plzni. Ráno jsem tam vyrazil, jenže Frantíci mě odmítali připustit na start, jelikož jsem si naprosto nepochopitelně neobstaral potvrzení od doktora ne starší jednoho roku, na kterém muselo stát doslova, že “nemám kontraindikaci bránící závodnímu běhání.” Tak si mi tam podávali jak horkej brambor, ale nakonec jsem to uhrál na zahraničního studenta, orienťák, lyžování a nejspíš taky KOSáckej overal, ve kterým jsem musel vypadat dost jezdivě. Takže šéfka porušila pravidlo(!!) a povolila mi za 10 éček běžet.
Na start se postavilo 700 lidí a hlavně ty kluci opálený se jménama Mohammed apod. vypadali vskutku nažhaveně. A taky že jo, tempo se ukázalo býti celkem vyhrocené, po prvním kiláku za 3:15 jsem je ještě viděl, na patnáctce za 4:50 už ne a říkal jsem si, že cíl ještě jen tak nebude, asi si budu muset kapánek zvolnit. Tak jsem si našel svojí skupinku kolem 30. místa a naklidno to s nima doběhl v tempu 3:35/km. Ten asfalt mi neudělal úplně dobře na stehna, takže jsem v cíli chodil jak naprcanej kačer. Šel jsem to 35:50, 35. místo, jelikož ta moje skupina kolem třicítky mému drtivému finiši zcela neočekávaně odolala. Ty první to šli za 30′… Tady jsou výsledky a taky přidám fotky do alba Grenoble.

3.9.2009 První fotky z Grenoblu, pro začátek jenom ubytování, který mi poskytlo hned první den dost silnej zážitek…

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *