Bronz z mistrovství světa aneb haluz na třetí

middle (foto Donatas Lazauskas)Je po sezóně, tak se s měsíčním spožděním konečně dostávám k mistrovství světa. Ale varuju: je to delší čtení. MS se konalo se v norském Hamaru, respektive hodinu autem od Hamaru v Budoru. Je to tam krásný (fotky).

Do Norska letíme přímo z LOBů ve Studenci. Richo (head gauč) s Radkem (servis) a Karlem (kuchař) jedou vozem s komplet matrošem a deseti kartónama piv. Asi bude večírek. Transfer z letiště máme společně se Sbornou a Kazachama. Andrej Lamov se na letišti diví, že máme jen batůžky. Já se zase nedivím, když mi říká, že je profík a bere za LOBování plat od oblasti a klubu. Jinej kraj… Ale výsledky to přináší. Během následujícího týdne mu cinkly tři tituly mistra světa.

V Hamaru bydlíme v takový dřevěný kůče u zimáku. Postele vržou jak prase. Na pokoji dvě palandy, mezi nima ulička a jinak nic. Věci se hromadí v uličce mezi palandama v několika vrstvách. Sprchy jsou ‘hned’ v sousedním baráku. Ve sprše je i lyžárna. Svlíkáme se mezi lyžema a kopytama. Na baráku s náma bydlí i juniroři, takže je nás celkem asi 20. Kuchyně ve sklepě už má dost za sebou, je to zároveň jídelna a je tam 10 míst k sezení. Aspoň se s mladýma seznámíme a stmelíme trochu partu.  Neustále nám tam kape voda na hlavu. A když někdo nahoře spláchne, krásně ty obnažený trubky v kuchyni šumí. No snad to kape jen ta vysrážená vlkhost. Ubytko prostě luxus. Ne jako ta stodola ve Švýcarsku.

middle (foto Markku Vauhkonen)První závod se jede sprint dvojic, jede jen Kuba s Hankou. A jedou v tý mapařině v čárkách výborně, 6. místo! Další den je sprint. Jede se ve stejném prostoru, takže těch pár lidí, co jelo sprint relay, má dost výhodu. Ani celou mapu nám pořadatelé nedali. No nebylo to zrovna fair. Když vidím na startu tu mapu, tak jsem rád, že už jsem letos pár závodů na rozmapování absolvoval. Snažím se jet plynule, ale dělám pár chybek na volbě postupu a nějaká menší zaváhání. Celkem tak kolem minuty, ale to je stejně na nejlepší málo. Finišuju 25. Škodík potvrzuje, že sprint je jeho disciplína, a zajíždí svůj nejlepší individuální výsledek mistrovství – 16. Jen těch 10 sekund od desítky ho mrzí. Kládin s Péťou neukočírovali mapu a končí ve 4. desítce.

SONY DSCDalší den je long intervalově. Dělá se krásně a navíc projíždíme horníma otevřenýma pasážema prostoru po turistických magistrálách. Je to žrádlo. Dlouhé volby s přejezdy po plných střídaj prudký kopce soupaž v čárkách. V prní půlce mi to nějak netáhne, druhá je výrazně lepší. Je to 30km s 800m převýšením, většina soupaž. Dělám jen jednu cca minutovou chybu na K9 (mapa) a pár menších chyb na volbách (K15, K17). V cíli z toho mám dobrej pocit. Je z toho 19. místo. No čekal jsem, že by to mohlo být lepší. Z našich kluků jsem na tom nejlíp, zbytek je ve 3. desítce. Kládin vyjel při postupu na K13 z mapy. A to už tam jel podruhý a navíc do protivky potkal juniorku Péťu, která mu říká, že jsou mimo mapu. Kládin ale jede dál. Vždycky měl svojí hlavu.

middlePo dnu volna máme na programu middle hromaďákem. Jedem 4 kola. Start je maso jako vždy, padá se, lámou se hole. Cestou na K2 (mapa) se dotahuju na ty, co startovali z prvních řad. Pak už se to míchá, pořád někdo kolem lítá a člověk mapu koriguje výrazně míň, než při intervalovým startu. Při průjezdu do druhého kola mi hlásí, že jsem 12.-13. Druhé kolo mám kratší jedničku, chyby nedělám a na průjezdu jsem 10. Ve třetím kole začínám bejt v kyslíku a hned vyrábím cca minutovou chybu. Stačilo na chvíli vypadnout z mapy.. Úplně zbytečně. Nikoho celé kolo nevidím a na stadionu projíždím 13., kousek za dvěma Rusákama a Kazachem Sorokinem, kterej je taky Rusák. A těsně před Erikem Rostem (SWE). No v takový společnosti normálně nejezdím. Poslední okruh je kratší a nefarstovanej. Zkoušíme s Erikem jinou volbu, že bysme ty Rusáky fikli. No nebylo to lepší, naopak máme větší díru a Erik už je taky přede mnou. Poslední kilák jsou neskutečný bomby. Nevím, kdo tam vepředu stíhá mapovat. Asi jedou na autopilot. Razil jsem pro sichr všechno, okolo čeho jsme proletěli. Ve finiši už žádnou parádu nepředvádím a dojíždím 14. Můj nejlepší výsledek na MS vůbec, takže nadšenost. Jen ta TOP10 byla pár vteřin… V cíli se bavíme s klukama o farstování a oni mi trvdí, že měli v jednom kole na K5 jen krátkej postup a ne delší volbu čárkama. Já jsem si celkem jistej, že tuhle pátou kontrolu jsem neměl. I když jsem skrz ní 3x projížděl. Ale nerazil. Dost mě hoši znejistěli, takže tam nervozně lítám jak pošuk, než vyvěsí oficiální výsledky a zjišťuju, že to mám v cajku. Doteď nechápu, jak to bylo. Buď jsem byl tak vypařenej, že jsem do cíle zapomněl, že jsem jí razil. Anebo jsem jí jen projel a nerazil. A ten bezdotykovej EMIT mi udělal službičku. To spíš. Každopádně jak to bylo, se už nedovím…. Haluz číslo 1.

Poslední závodní den jedem štafety. Po tom kanálu, co jsme zajeli ve Švýcarsku, kde nás vyklepli Lotyši a skoro i Estonci, je cíl jasnej: být na velký bedně, tzn. porazit Pobaltí. Na Švýcary papírově nemáme. Tak asi proto se s náma Richo vsadí, že když je říznem, nechá nám na banket karton piva, kterej nestihl vypít. Škůdka jede první a vede si parádně. Na stadion přivádí celej balík Seveřanů, jen Rusák jim kousek cuknul. Předává třetí a jsme v kontaktu. Švýcaří, Lotyši a zbytek světa už má díru. Kládin nedivočí, nechává si čelo ujet a jede si to svoje. Zkušeně. Kdyby se Nora a Fina náhodou udržel, tak by určitě přijel bez nějakýho terčíku. kladinK12-stafetyK12 totiž skoro vynechává…. Při odjezdu z 11. jsem se překouknul, a mapoval si už postup na 13. Když mi to přestalo sedět, jak to že jsem pořád nedojel na tu rolbovku, tak jsem zastavil a pořádně se podíval do mapy. Jaké to bylo překvapení, když jsem v ní objevil ještě jakousi kontrolu 12, a navíc schovanou za kupkou jen 20m ode mne. Nor s Finem totiž udělali to samé, jen s jedním malým rozdílem: jsou příliš rychlí na to, aby zastavovali, a tak se o existenci dvanáctky dozvěděli až po vyčtení čipu… Tak takhle se píše historie.

Rázem jsme na třetím místě, což v té chvíli nevíme. Kládin mi to předá na 5. fleku a mě stresuje hlavně to, abych udržel náskok na Švýcary - rozumněj karton piva. Jedu celý závod sám, hlídám si to, abych neudělal chybu. Cestou na K11 (mapa) si podle Škůdkovo pokynů v brutálním sjezdu k potoku, kde už je to úplně rozvorané od lavorů, radši 3x sedám, než abych něco rozlámal. Lidi na stadionu se někdy touhle dobou dovídají, že jedu na bronzový pozici. Cílovej pytlík mám delší než první a druhý úseky, tak jsou mi pokyny od Škoďáka k ničemu. Za mnou nikoho nevidím, tak to dost kontroloju a jedu si spokojeně do cíle pro ten karton piv za skalp Švýcarů. Přijde mi trochu divný, proč v cíli tolik lidí fandí a proč tam Kládin s vlajkou skáče jak čertík z krabičky. Spíkra nevnímám, tak přejedu čáru a ptám se Kládina: Co tady děláš ty vole, kolikátý jsme? … Máme bronz ty vole! Chvilku mi trvá, než to zpracuju, ale to už tam na nás skočil i Škůdka. Pár lidí mi pak říkalo, že můj výraz, když mi to Kládin řekl, byl neskutečnej - totální překvapení a nadšení. Haluz číslo 2.

(foto Markku Vauhkonen)Ještě si pro jistotu rychle vyčítám a můžem začít přijímat gratulace. Mezi prvníma i od finskýho kouče a Norů… Přejou nám to i oni. A taky od Švýcara Spoerryho, kterej nám to taky přál a hned si vzpomněl: That’s for Moscow! Na MS v Moskvě v roce 2005 totiž podobně brali pro ně historickej bronz Švýcaři. Trochu díky nám. Tam tenkrát jel Sud první úsek a přivezl mi to, jak jinak, první. Já to významně neposral a předával tuším na třetím místě. Lauiče pak v cílovém pytlíku předjel právě Spoerry, ale neměl naraženou diváckou. Protože ho všichni viděli, že jí razil, a navíc to bylo na videu, tak je nediskli a měli bronz. Kdybychom dali protest, tak by je podle pravidel diskli. Ale my neprotestovali, protože tam fakt byl a Jendovi ujel. Tak teď to vyšlo na nás, akorát Sud a Jenda už u toho nebyli.

Gratulace, focení, vyhlášení. Nebere to konce. Hymnu si užívám, i když je ruská a hlavu mi každou chvíli omotá ruská vlajka. Říkám si, že ten další rok trénování nakonec stál za to. A že to můžu s klidným srdcem pověsit na hřebík.

Když dorazím na ubikaci a sundám péřovku, zjišťuju, že mám na krku jen šňůrku a medaile je fuč. Utrhla se. No to mi dlouho nevydržela. Dost mi to kazí euforii. Obvolávám všemožný pořadatele, prej jí nenašli. Ale za čtvrt hoďky mi ředitel závodů volá zpátky, že jí našli. Někde na parkovišti ve sněhu. Dávají mi jí znova večer na banketu. To je ta haluz číslo 3.

norskoBanket se koná v norským stylu, takže alkohol-free kinder party. Pořadatelé kontrolujou i batohy odložený v šatně a vykazujou lidi pryč, jakmile pojmou podezření, že tam někde tajně nasávaj. Malý hnusný pivo si můžeš koupit – za 80 norských korun (na koruny násob třema). To je drahý pro všechny, možná kromě Švýcarů. Flaška vína je za lidových 270 NOK. A my máme ty piva v šatně… Ale Češi si nakonec poradí vždycky:-). Co je horší, že party je psaná do 23:00. DJ ve 23:01 vytahuje gramec ze zásuvky. Naprostej nezájem, že mu tam skáče 150 lidí. 23:05 nás pořadatelé začínaj lifrovat ven. Barák se prej za 5 minut zavírá. 23:10 všichni stojíme na mrazu. A nechápem. Prostě to tak bylo napsaný. Ordnung musst sein! Afterparty na hotelu u Švédů je už jen pokus o špatnej vtip. Sto lidí na 25m2 a ani kapka alkoholu. Večírky ty Seveřani prostě neumí. Ale LOBy zas dělají pěkný, to se jim musí nechat.

Trochu jsem se rozepsal. Byl to silnej zážitek, tak asi proto. Byla to první chlapská placka na MS od roku 1975, kdy byla štafeta taky třetí.

A taky to byla pěkná haluz. Ale na to se historie neptá, že!:) A nejvěrnější fanynka babi z Roudnice byla nadšená!

Podívejte se na fotky.

TV přenos ze štafet (pro druhou půlku třetího úseku je potřeba na konci videa dát šipku vpravo – pustí se další video)

Výsledky MS

GPS tracking (já měl GPS jen na štafety)