Belgickej finiš

federaly-masmechelen-nahled Poslední týdny v Leuvenu jsou nabitý. Společensky i pracovně. V pátek na Valentýna jsme v rámci tradičního Jeneveraflossing uspořádali českou rozlučkovou párty. Jeneverafflosing jsou noční orienťácký štafety dvojic. Šest úseků se běhá na kampusu univerzity v Leuvenu a před každým se pijou dva panáky jeneveru, což je místní kořalka (z Hasseltu). Ale moc nedává. Místňákům jsme dovezli nějaký vzorky plzně, becherovky, zelený, slivovice a lázeňskejch oplatek. To už dávalo víc. Na lázeňský oplatky se tvářili pochybovačně, prej co to je za hostie nebo co se na to maže? Samotný jo? Ne, Becherovka nebo zelená se k tomu maže. Ale nakonec se po nich zaprášilo, stejně jako po zelený z Božkova. Po tý se olizovali. Koho by zajímali nudný opilecký fotky, tak jsou tady… ale varuju, je jich cekem dost a byli určený pro účastníky především.

marche-les-dames-nahled V neděli jsme pak vyrazili do Arden. Na feratu u Namuru jsme se nedostali, protože byla za zamčenou mříží a místní alpinistickej klub nezvedal telefon. Ferata v Marche-les-Dames, uvnitř výcvikového areálu belgických komandos, už ale byla veliká paráda. Na závěrečným padesátimetrovým laně nataženým přes 80m hlubokou díru jsme měli drobátko sevřený svěrače. Ale výhledy stály za to. Až o týden později jsme se dozvěděli, že jsme na těch sklalách byli den před sedmdesátiletým výročím dne, kdy tam v roce 1934 spadl (a nepřežil) belgický král Albert I., vášnivej lezec a alpinista.

chateau-noisy-miranda-nahled Odpoledne jsme strávili na dvou zámkách, a především ten druhej byl dost strašidelnej.  A totálně vybydlenej. Sice se tam nesmí a je uprostřed oplocenýho lesa, ale to nás jako správný buzoly nemohlo zastavit a (ne)cestu jsme našli. Evidentně jsme nebyli sami. Když jsme se tam vyškrábali, tak tam už stálo 10 lidí s foťákama.

Protože jsme se na první feratu v Namuru nedostali, tak o týden později jsme tam byli zas, tentokrát vybavení kódem k zámku. Feratka to je krátká, ale o to vzdušnější. Až se z toho jindy neohroženej a první lezoucí Vendelín trochu rozklepal. Na dokončení byla potřeba kladka a 40m lano na závěrečný slanění, což jsme zamozřejně neměli. Ale vzala mě k sobě banda bludnejch Holanďanů a docvakl jsem to s nima.

Závěrečnou neděli jsme zajeli na první letošní federály, ale protože jsme se rozhodli večer předtím na večírku u kamarádky An, tak jsme nemohli jít elitu. Takový federály tady, to je totiž prestižní záležitost, na kterou je třeba se přihlásit předem, aby člověka mohli nalosovat do těch 6minutovejch startovních intervalů… Každopádně nás ale Walter z našeho klubu Omega překvapil, když nám předal diplomy za Vendy třetí a moje první místo v elitě v belgickým o-poháru 2013. Dyk to říkám furt, jsou tady hrozně jezdivý.

Fotky z posleních dvou víkendů.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *