Archiv 2011

24.12. Botokros fotky online, pěkné má u sebe Kočík. Taky jsem výrazně aktualizoval sekci plzeňských krosů o výsledky a GPS exporty z tréninkového deníčku. Z posledních let chybí už jen  výsledky Ostende, ale to už je takovej Černochovo standard. Třeba takový Hradiště od roku 1997 chybí jen v letech 2000 a 2002, nedohledáte ty papíry někde doma, abysme to měli zkundpletovaný? Můžete se podívat, jak jste to běhali před 15 lety a 15 kily a vyvodit z toho důsledky, třeba pro novoroční předsevzetí. Z výsledků botokrosu v roce 1997 se člověk například doví, že před závodem přišli dva Razýmové a dva policajti skrze částečné parkování v parku (jestli Wavok mezi jejich příchodama čul nějakou souvislost:-), to netuším) nebo že nejmladším účastníkem byl tehdy 1,5letý Lukáš Provod, kterej se letos marně pokoušel na dvoumílové trati zaříznout svého nestárnoucího a neustále točícího otce Láďu.

22.12. “Říkává se, že velikost stromu se pozná, až když se porazí. Položen na zem, překvapí svojí velikostí. Podobně je tomu i s lidmi, kdy často až po jejich smrti je veřejnost schopna vnímat jejich velikost. Platí to i o Václavu Havlovi,” biskup František Radkovský, katedrála sv. Bartoloměje, Plzeň, 21.12.2011. Rozloučení s prezidentem Václavem Havlem ve Vladislavském sále Hradu 22.12.2011.

20.11. SportTracks report z VelkýFotky.

17.11. Den boje studentů za svobodu jsem využili k tomu, abychom se po týdnu podívali, jak vypadá slunce. Volba padla na Jizerky, protože jsou z Mekky po hajveji nejdostupnější a taky dost vysoký na to, aby byla inverze pod náma. Na víc jak 25km okruh jsme vyrazili z Bedřichova a až skoro do 1000m jsme čekali, než vylezeme z mraků. Už jsme začínali bejt trudnomyslný, že slunce nebude, ale nakonec jsme se dočkali. Ani Ještěd naproti nekoukal. Trasa na googluturistické mapě a fotky.

13.11. Dneska jsme Velkou ukončili letošní krosovej nášup, samozřejmě kromě štědrodenníhodezertu v podobě Botokrosu. Dopsal jsem si také vše do GPS análu, takže můžu shrnout podzimTo znamená, že už klidně může začít sněžit. Všechno to letos začalo v krčském pseudolese v Mekce běhy geofyziků a projektantů. Pokračovalo to Plzničkou v podobě upadajících krosů Radyně aOstende, odkud se podle zákulisních informací  LK Škoda výsledků opravdu nedočkáme. Další víkend repre testy v Jablonci s 10km krosem, kde se mi běželo letos pocitově nejlíp a časově jsem se i s menším kufrem konečně přiblížil legendárním staroušům Jendovi a Sudovi. Pak opět Plzeň sRoudenským během a o-duatlonem na oddílové chatě u Hásáků. Tam jsme si nejen krásně zaběhali, zajezdili, zaplavali v bazénku v ultrách a popili decentně zelené, ale i jsme se po půlnoci od Tesáka na praktické demonstraci přiučili něco tajů ze života koček a morčat. Po Václavkovo cukrářských nočních OB štafetách a prodlouženém víkendu s výletem za tetřevem na Šumavu jsem chytil nějakýho syfla do krku a místo ladění formy na vrchol přespolákovýho podzimu České údolí a Hradiště jsem si stříkal do krku líh na všechny způsoby. Podle toho se mi taky Český údolí a Hradištěběželo. V sobotu nám proti tradičnímu termínu a lyžařského krosu zorganizovali lízalové asfaltu a tartanu konkurenční asfaltovou desítku z Plazy, navíc za nehorázný prachy. A Gibon jim na to skočil.  V neděli v Hradišti jsem utrpěl první plzeňskou porážku sezony od Štěpána. Starej už je starej a nemůže běhat, tak už to přebírá mladej. Máme se na co těšit, konečně tady začne někdo běhat. Ale radost z vítězství vůbec neměl, protože mu malej Gibon (dle investigativního Suda) šlohnul angličáka. A to se nedělá, protože to člověku zkazí celej den. Tady jsou fotky z celého víkednu. Syfl v krku mě pustil, aby se vrátil v nejnevhodnější chvíli v pátek a v sobotu před Velkou. Nicméně jsem ho v sobotu vyhnal odpoledním obdivováním ocasu Žižkova měděného oře a chozením po vlasteneckých expozicích Vítkova se smradlavým sklepením, kde 10 let balzamovali Gottwalda, aby ho mohli 3x za rok ukázat národu. Pak se jim ale stejně rozpadal (nebo že by o něj nebyl takovej zájem??), tak ho zaplaťbánbůh zpopelnili. No měli se co učit od soudruhů na Rudém náměstí. Na Žižkovskou věž jsme za světla vystoupit nestihli, tak jsme místo toho na doporučení trenéra boxerské reprezentace a příležitostného žižkovského taxikáře moudře šli do místní výborné hospody. Pak už následovala kultůra, Monty Pythoni v Rokoku. Bylo to výborný, některý skeče lepší než originál. Třeba takovej smrtonosnej vtip nebo ministerstvo švihlé chůze. A teď trochu z jiného soudku. V neděli následovala Velká, kam jsme ze Stodůlek vyrazili v silné sestavě Pruhovaných zebřiček (nebo žebříčků?) Ivy a Jany, Kosů Zdeni, Stena, mě,OK Vendy a fandícího Tesák, Tomči, Helči a Čmoudů seniorů. Výsledky pořád nejsou, co byste taky chtěli za dvě kila.  S čipem na noze to musí bejt náročný zpracovat to a hodit na web. Časově to z mojí strany bylo o něco málo rychlejší než loni, ale od Beta jsem dostal pěknej kotel. OK Vendelín slavně dofinišoval se zanedbatelnou ztrátou na 15. místě mezi ženami – Hrádek, z mojeho boje byl 19. flek. Tady jsou fotky.

2.11. V posváteční sobotu jsme se vydali ze zasmogované Plzně na prosluněnou Šumavu. Aby měl výlet náboj a správnou atmošku, jeli jsme vlakem. A náboj to teda mělo, hlavně tou nelidskou ranní hodinou a nádražím Plzeň zastávka a la Alois Nebel. Pak ale šlofík ve vlaku, výsadek na Hojsovce a hurá nad inverzi na prosluněné podzimní šumavské kopce. Vyrazili jsme sKočíkama v zádech po žluté na Stateček, pak na Ostrý a dál po hřebeni Královského hvozdu. Chvíli jsme lezli, protože jsme důsledně drželi hranici a netušili, že kousek pod náma je vydupaná cesta. Naivně jsme si mysleli, že když tam není značka, že tam nebude cesta. Všude parádní výhledy (Kyrril tomu hřebenu celkem prospěl), oběd na Kokrháči, pak Svaroh, Juránkova chata a šup do rezervace na Jezerní horu. Na to, že se tam nesmí, tam byl celkem provoz. A na vrcholu Jezerní hory jsme se srazili s Kurcíkem s rodinou. Pak se vloudila chybička, trefil jsem špatnej hřeben, takže místo na Rozvodí jsme sešli do sedla na druhé straně Čertova jezera. Takže jsme to napřímili kolmo dolů jezerní stěnou a zavřenou Lávkovou cestu si dali v opačném směru směrem na Rozvodí. Tetřevy hlušce jsme asi chudáky všechny vyplašili, žádnýho jsme nepotkali. Pak už jen romantická sváča na jezeře, dolů na Špičák, luxusní pardál na Blažence a na železnici domů. Dráhy nezklamaly, u Chlumčan zajel mašinfíra asi na vlečku vyzvednout dlaždice do keramičky a nejspíš ho zastavily vrata, takže jsme tam museli hodit zpátečku, kilák si couvnout, přehodit to na správnou kolej a potřetí projet ten samej přejezd. Ty asi čuměly ty auta. Dráhy taky mají skvělej eshop, kde se dají koupit lupeny kartou a navíc vám dají 3% slevu, doporučuju. Jenže z toho nevyleze lupen, ale jen poukázka s kódem a lupen je třeba vyzvednout na nádraží. Jenže Plzeň zastávka před 7 noční fakt nepremává a Špičák po 16. hodině taky ne. Takže všichni 4 průvodčí (ne nepřestupovali jsme, jen oni se v Klatovech střídali) si lupen odnesli, 10 minut předstírali, že kód ověřují a pak s kamenným facem přišli s tím, že to je OK. Ani jeden to podle mě na tom svým udělátku neměl nárok ověřit.

Ke Královskému hvozdu mám jeden stručnej postřeh – ochranáři jsou hovada zelený. Nejen, že to tam je fakt hezký a nesmí se tam, ale navíc se nedá ze Svarohu projít nikam na naší stranu. Přitom by se nabízel krásnej přechod z Kleiner a Grosser Arber přes Brennes na Šajby, Svaroh a pak buď po hřebeni na Ostrý, nebo dolů na Bílou strž, nebo na druhou stranu přes Jezerní horu na Špičácké sedlo apod. Škoda slov. Přitom na německý straně Královskýho hvozdu, kde je taky NP a CHKO, jsou všude turistický cesty a v království českém nikde nic. Lávková cesta je kapitola sama pro sebe. Krásná cesta v jezerní stěně z 19. století, kde byla turistická trasa i za 1. republiky a za komouše ji udržovali a využívali pohraničníci (jsou tam na stromech ještě zbytky vedení), je od začátku 90. let zavřená kvůli tetřevovi  hlušcovi! Když ten pták potřebuje pro život takovej klid, tak proč chodí na sváču na Horskou Kvildu? Aby na Lávkovou cestu nikdo nelez, tak začátkem 90. let někdo (kdo asi?!) podřezal všechny lávky. I teď, skoro po 20 letech, tam pořád leží a nejsou ani shnilý. Železná Ruda vloni dokonce dostala dotaci na opravu téhle cesty, ale bohužel, tetřev rulez. Sdružení Otevřená Šumava se správou NP bojuje o (aspoň částečné) zpřístupnění těchhle cest, ale nezmůže toho o moc víc, než psát dopisy na NP, politikům, do respektu apod. nebo vylepovat letáčky třeba na bývalé Juránkovu chatě. Smrt zelenejm extrémistům! To jsem se tak rozvášnil, že jsem skoro zapomněl na fotky z výletu a taky trasu vyexportovanou z digitální vychny.

18.10. Václavka se začíná připravovat na LOBy, jedinou lampionovou disciplínu, kterou ještě nezkusil. Chválím, konečně objevil pořádnej sport, narozdíl od toho věčnýho broušení asfaltu a terénu na gumách všech možných šířek, průměrů a tlouštěk. A zcela správně začal zkoumáním rad zkušenějšího. Teď už jen probudit v sobě sebevražedné sklony, začít pociťovat radost z ničení lyží, získat kurevskou sílu v prackách, pořídit stoleček a je připraven na český LOBy, který zas postaví nějaká buzola jak letní lampiony. A ostatní buzoly tam začnou dupat ve stopách s lyžema v ruce a fikat hlava nehlava.
Nelenil jsem a taky jsem zahájil přípravu. Tréninkové dávky oproti předchozím rokům ale soustavně klesají, protože je ze mě kancelářská krysa. Vzhledem k nedostatku času jsem se rozhodl, že není čas ztrácet čas objemovým tréninkem a podobným luxusem. Takže když už se jde, tak se do toho musí řezat nebo nejlíp rovnou závodit. Jak známo, závod je totiž nejlepší trénink. Pořídil jsem si na to i novej GPS stroj s dotykovým  displejem jak chytrej telefon (btw. kdo koupí ten starej?). Takže jsem minulý týden během čtyř dnů šel 3 krosy, abych se kvalitně připravil na lobácký testy. Důkladným pozorováním jsem si všiml, že úroveň běhů soustavně klesá. V mekce zmrdů (Praze) ještě na krosy chodí celkem dost lidí, ale většina z účastníků na ně chodí už čtyřicet let… Takže to v praxi vypadá tak, že na geofyzikálním běhu v Krčáku má člověk na rovině a z kopce problém stačitbrutálnímu tempu 57-letýho šedavýho vlka. Ještě že konec byl do kopce a mohl jsem prodat svou  kurevskou sílu v nohách (do pracek se přesune až při lobování). Minulej tejden ve čtvrtek z rachoty zas rychle do Krčáku, tentokrát ale na běh projektantů na velmi nápaditě vyprojektované trati 1,75km podél potoka přes pár kopečků tam, otočka kolem stromu (a pána) a 1,75km zpět. Zařízlamě mladá nadějná buzola Pája Hradec, kterej není z Hradce ale z Turnova a umí běhat hodně rychle z kopce. Finiš byl tentokrát dolů. V sobotu následoval kros na Radyni, kde se úpadek mimoasfaltovýho běhání projevil naplno. Zaběhl jsem tragickej čas a celej závod bojoval se snídaní, která se asi taky chtěla pokochat pohledem na Radyni v přívalech ledového deště. Závod probíhal tak, že 100m po startu se člověk ohlídl, za ním díra 30m a vedle něj jen Siky. Takže dolů na křižovatku se Sikym a pak už jen 7km sám se snídaní vyskakující do krku, pícháním v boku a utrpěným vítězstvím o 4:30… V neděli pak tradiční Ostende, na který chodí čím dál tím míň lidí, i když Škodováci zase zkrátili trať na dvě kola, aby jim tam chodilo víc lidí. Akorát že to rozhodli půl hoďky před startem, takže účast už to pravděpodobně výrazně neovlivnilo. Hasákovi a Kočkovi se to ale pořád zdálo dlouhý, tak to vzali po babský trati a připojili se před Láďu Provoda (“Po červenýýý, po červenýýý!!!). Vyhrál jsem s časem, kterej by před pár lety ani nestačil na čelo při průběhu do 3. kola… Průběh závodu je tady, výsledky asi nebudou, jak se v posledních pár letech stalo tradicí. Zato tradice, že Ostende je peněžní závod, byla letos porušena a dostali jsme se Sudem lízátko. Sud musel škemrat o druhý, aby se doma ratolesti nehádali.
Přes týden jsem si řádně odpočal, protože odpočinek je základ úspěchu. Akorát jsem se byl postavit na kolce, abych si před repre testováním po roce připomněl, jakej je to pocit rychlosti, a taky abych ověřil technický stav sebe i kolců. V pátek cesta do Jablonce, v sobotu ráno kopce, odpoledne soupaže, v neděli kros. Účast  historicky nejtragičtější, běhy jsme absolvovali se Škůdkou sami a na kolcích tam dělal ještě křoví invalidní Dram, kterej má v prdeli kolena (víc než já) a nemůže od léta běhat (ale čas má). A pointa? Nechápu, jak je to možný, ale ve všem jsem si při svým posledním testování v životě udělal celkem slušný osobáky… Akorát že ještě v úterý večer mi z těch soupažů tak bolí břišáky, křídla a záda, že se nemůžu ani otočit v posteli. Asi už nejsem nejmladší.

27.9. Fotky ze svěťáků a nároďáků v Liberci. A mapy: sobotní middle s pěknou minelou na K15 a nedělní celkem vydařená klasika.

21.9. Mapy z MČR na klasice - semifinále a finále AVýsledky.

12.9. Včera jsme se vrátili zo Slovenska. Čtyři dny jsme šli přes Roháče. Pak jsem si 2 dny odfoukli v Tesákovic chalupě ve Skleném, zapadlé vesnici mezi Velkou a Malou Fatrou, kde všichni brutálně chlastaj borovičku (není se co divit, když 9 kofol s velkým rumem stojí 8.50 EUR, i s chipsama), mají suchý hajzly a vodu ve studně na dvorku. Zakončili jsme to dvoudenním přechodem severní části Malé Fatry. Výborná akce a  banda, i počasí vyšlo (až na poslední den na Fatře). Tady je mapa přechodu Roháčů a Malé Fatry afotky setříděné po dnech.

23.8. Srpen je dost nabitej, samý lampionování. První víkend jsme byli na tradičních 5denních v Boru, ale protože dřu a taky už nevydržím běžet 4 brutální klasiky v elitě během 5 dnů, tak jen na 3 dny. A že nás tam Kosáků bylo požehnaně, hlavně PéZetek. Akorát ty večírky už nejsou, co bejvaly v dorostu. Naše dorostenky holt ještě nedorostly a předseda si je navíc hrozně hlídá. Po Čoudí svatbě jsem jako většina zúčastněných chytil nějakou rýmičku a kášlik, nevím, co nám to tam čoudí přimíchali do jídla, takže výkony na 5denních nebyly zrovna z říše snů. Ale aspoň jsem běhal, jsou i tací, kteří mají z večírku naštíplou prdel a jako bonus i zápěstí, protože lezou na trampolínu, když jsou na to moc tlustý a při tanci se navíc neudrží na nohou. A pak na 5denních místo elity chodí HDR. To mně se stát nemůže, to já radši knockoutuju nevěstu půllitrem a udělám jí stíny pod okem. A na trampolínu nelezu, protože znám svůj gymnastickej talent.
Taky už asi nejsem takovej mapař, co bejvalo za mlada. Holt během těch pár závodů za rok se do toho člověk nestihne úplně dostat. Budu muset začít holt víc běhat a nebo se hlásit do áček nebo béček, jako to dělá Karýk (s dlouhým tvrdým) a Gibon. Tady jsou mapy s GPS postupy - E3E4(dovolil bych si upozornit na dvě ukázkový minely na postupu na K23 celkem asi na 4′) a E5 bez postupů, protože se mi vybil gps stroj. A ještě fotodokundamentace.

Další víkend jsem jeli cyklolampionovat na Bike Music Fest. Výborná akce, ne taková komerce, kde to všichni žerou, jak na BA. Zážitek o to silnější, že skoro celých 5 hodin závodu celkem vydatně lilo. A navíc parádní večírek s fesťákem a v neděli výlet na vystřízlivění po Kérkonoších. Příští rok doporučuju. Jen ten výjezd sjezdovky jsme trochu podcenili, takže jsme jim to vítězství darovali:). Mapa s postupy je tady. Komentář: netušili jsme, že se to na BMF staví tak, že se to dá objet celý (i mixy), takže jsme plánovali tak, abysme dojeli dozadu. Pak se ukázalo, že se to dalo celý v pohodě, akorát že jsme po startu nevzali 2 kontroly (58 a 56), na který jsme si pak zbytečně zajeli. Ze startu to chtělo jet na 58 a 56, pak 52 a 54, pak jak jsme jeli a po 64 už rovnou na 65, 60 a cíl.

Tenhle víkend jsme jeli po čtvrtý za sebou pro změnu na Boleslav, na PéPéčka. Rýmička z 5denních už ustoupila, takže jsme tam těm buzolám mohli se Škodíkem ukázat, jak běhaj lobácí bez volantu. A to mě Jak to vidí Béďa nepasoval ani do okruhu favoritů. Zřejmě špatnej ranking. Ještě tak kdyby se člověk držel hesla “hlava-mapa”, měl by i Škůdka staženo. Mráz slez z bedny, sbalil se ženou stan, sednul do auta, dojel do Prahy a měsíc před termínem porodil dceru. Takhle se to dělá. ŽVS. Abych nezapomněl, tady jsou mapy s postupy-  E1E2 (z K6 jsem se neobtěžoval na K7 a vydal se rovnou na K8) a E3.

2.8. Fotky z červencových akcí - výběr z 5denních, vody na Vltavě a kol na Mácháči.

24.7. Fotky ze svatby Ivy a Stena.

2.6. Už dlouho jsem na web nic nepřidal. Nebyl čas, řešil jsem jiný věci. Kdybyste někdo potřeboval prodat auto, tak jsem v tom dost dobrej, za tejden byly pryč obě. Není se co divit, kdo by nechtěl takový čuně na hliníkách a s poličkou vzadu. Nějakej čas taky zabralo hledání náhrady a naštudování potřebnejch chytrejch rad, jak to udělat.

Na trénování taky nebyl moc čas, o víkendech se člověk spíš sbíral z dohánění společenskejch restů zimy. Hrozil ale pád v ranku na nelichotivý pozice znemožňující start na MČR, a to kvůli velmi promyšlenýmu pravidlu, podle kterýho se počítá 10 závodů za rok. Kdo to má stíhat, když aspoň na jeden víkend musí jet na biky, aby si vyjel áčko na další rok (a nemusel si ho vyjíždět na Homolce, protože by všichni zas nadávali a navíc už si ho tam bude vyjíždět Sud), na kvalitně obsazenejch západočeskejch oblžích se nedá vyběhnout nic a po neustálým cestování celou zimu odmítá jezdit na lampionový áčka a béčka na Balkán?

Tak jsem se rozhodl s tím něco udělat a během 5 dnů absolvoval tři závody. Pražskej přebor ve sprintu v neuvěřitelným napalmu jsem šel naivně v trenkách. Důležitý je totiž při tom dobře vypadat, když už nic jinýho (foto pořadatelé). Nějak jsem ale zapomněl, že lampióny nejsou jenom o tom pamatovat si doprava-doleva-rovně, jak je člověk zvyklej, a nezvládal jsem moc mapovat, hlavně dohledávky (mapa u Mráze). Pan Dlabaja.com, kterej to měl ten den jako druhou fázi, nás tam zostudil rozdílem několika tříd. V sobotu jsem šel další sprint, tentokrát přebor západočeský oblasti v Kralovicích. To sice nebylo v napalmu, ale celý po městě, zato to ale bylo o ničem, jen valit. Volba tam byla jediná, tak jsem se nad ní hluboce zamyslel a jako jeden z mála to šel zprava a dostal na tom postupu 40 sekund. Takže jsem vítězství daroval Pilimu. Sud má pomalý starty. V neděli se šla klasika na Vožeháku, nejfekálnější mapě historie. Loni jsem se tam vrátil z lesa celej od krve, tak nechutně pichlavý keře a kopřivy, co jsou tam, aby člověk pohledal. Ale když jsem viděl tu účast asi 40 KOSů, tak jsem si řekl, že to třeba letos postaví líp. Ale to jsem se šeredně zmejlil. Už na K2 jsem si spílal do nepublikovatelnejch výrazů, že jsem nedodržel svoje předsevzetí z loňska sem už nikdy nejezdit. Takže jsem si ho dal znova a tentokrát ho hodlám dodržet. Celej závod mi to nějak nebavilo, dupal jsem tam kopřivy nad pas a přemejšlel o tom, jestli mám tohle zapotřebí. Nakonec jsem utrpěl vítězství, ostatní na tom byli asi ještě hůř. Ještě druhej den v rachotě mi pálily stehna. No, aspoň nebude revma.

12.4. Letošní antybál se náramně vydařil. Řekl bych že nejlíp, co pamatuju. Je tada pravda, že jsem si často nic nepamatoval už od deseti, takže těžko soudit. Ale letos bylo výborný téma, vtipný vystoupení, lepší (menší) sál a taky bar přímo v sále, takže člověk neprošvih většinu vystoupení, jako obvykle – tady jsou fotky a videodokundamentace jednoho nádhernýho vystoupení. Pěkný fotky má Karýk.

12.4. Fotky z MS ve švédském Tänndalenu.

Pokračování příspěvku k MS ve Švédsku: Štafety - jel jsem opět první úsek, Richo se nepoučil z disku na ME v Norsku. Tomu se říká důvěra trenéra. Lauič už letošní lobáckou sezonu ukončil, takže s náma jel Škůdka, kterej to po nás příští rok asi převezme, až to s Vodrem a Jendou pověsíme na hřebík. Ledaže by se jelo na ty svěťáky v Kalifornii, to by se ještě vidělo:). Po startu se přede mě nějakým nedopatřením dostal jezdivej Japonec a než jsem ho stihl vojet, tak mu nějak došlo a udělal za první čtyřkou (RUS, SWE, FIN, NOR) pár metrů díru. A vzhledem k tomu, že to na K1 bylo tak kilák proti větru po rolbový stopě, tak jsem měl celkem problém je dojet. Na K1 jsem najel na špatnou farstu, takže jsem pak jel sám, ale na K4 jsem se sjel s Taivanenem (FIN) a za chvíli jsme byli dohromady s Tonnou (NOR) a Barchukovem (RUS). Taivanen měl na K7 kratší farstu, takže se nám vzdálil, což by teda asi udělal i tak, podle toho kolik nám pak nadělil v cíli. Byl trošku jinde asi jako při sprintu. Na průjezdu po K9 jsem projížděl kousek za Tonnou a Barchukovem a za mnou se objevil Granath (SWE), kterej nevím, kde předtím vejletil. Jel jsem farstu s Granathem, zezačátku mě na velbloudu přes silnici hopoval, ale to jsem se zkušeně nedal, a pak už přede mě do toho kopce nechtěl, i když bych ho rád pustil. Na K12 (rádio 3 kontroly před cílem) jsem najednou razil před RUS, NOR i SWE, takže druhej za Taivanenem, kterej byl už v řiti. Na K14 jsem pak vyrobil menší chybku a spolu s Granathem musel fikat hlubočákem, takže nás Tonna a Barchukov minuli. Na předávce teda 4. flek před SWE, kousek za RUS a NOR. Pak jel Škůdka, kterej trochu ztratil a, aby toho nebylo málo, narazil hlavou do stromu, chvíli se tam z toho sbíral a na předávku dorazil za SUI na 6. místě s odřeným rypákem. Vodr Švýcary stáhnul o 1.30, ale pořád to o 15″ nestačilo. Takže 6. místo (mapa s GPStrackingem 3. úseků). Večerní banket se po pomalým rozjezdu výborně vydařil a slušně jsme zapařili. Naše outfity s kloboukama a slunečníma brejlema a la mafia měly myslím úspěch.

Long: Jeli jsme hromadně a kvůli nepřestávajícímu sněžení se dal čekat brutální závod. A taky že byl. Nejdřív se udělal po startu při přejezdu velblouda špunt – překvapivě, při startu 80 chlapů, když se na velbloud vejde jen jeden… A když člověk jede ze 3. řady, moc parády tam neudělá. Postup na K1 v každém ze 3 kol byl nejdrsnější – nějaký 2,5 km do kopce s převýšením asi 180m… Byl jsem nějakej zataženej, takže jsem byl rád, že jsem tam vylez. Navíc jsem měl delší K1 a hlavně K3, což jsem ale netušil, takže když jsem na K5 jel společně s Litevcema, Rumunem a podobnejma divočákama, tak mi to zrovna nepřidalo na motivaci. Trvalo mi celý první kolo (45 minut), než jsem se rozjel. Pak už to bylo jen lepší a po kratších farstách v druhém kole jsem na K5 potkal Taivanena, kterej teda evidentně dneska nejel na vítězství, ale i tak to byl posun proti klukům z Balkánu a Pobaltí. Kdybych tam ještě pak neudělal tak 2′ botu, tak to mohlo bejt i lepší. Nakonec jsem to šel 1:53, takže slušná klasika, ale na konci jsem se cítil líp než v prvním kole, škoda že to nebylo delší, ty mladý klucí skandinávský přede mnou už evidentně vadli:-). Vodr zajel nejlepší závod MS – 6. místo a já stejně jak na middlu – 17. Takže Plzeňácí úspěšný. Holky taky zajely – Hanka 4. a Helča 12., takže head gauč mohl bejt spokojenej (mapa s GPS, já jel zas bez ní – po sprintu už jsem ani jednou nedostal důvěru, a to jí mělo 25 chalpů – ale prej to losovali).
6.4.  Konečně.
23.3. Máme za sebou první dva závody na MS – včera sprint a dneska middle. Tady jsou útržky za našeho zpravodajství na KOS web:
Dnes byl na programu MS middle. A byla to, co vám budem vyprávět, bílá tma. Včera odpoledne začala sněhová bouře, trvala do rána a pokračovala i během závodu – za dopoledne při závodě kydlo 20cm. Stopy v lese se podařilo udržet v celkem slušném stavu, zvlášť když to před náma projelo těch prvních 50 lidí. Ale na loukách a bažinách to byl zážitek. Stopy totálně zafoukávaly, kolikrát se nám je nepodařilo vůbec najít a jezdilo se rovně, nebylo nic vidět, vítr a sníh bodal do očí, no prostě nádhernej orienťáckej zážitek. K tomu celkem drsný kopce, takže to prověřilo všechny naše kvality. Vyhráli ty nejlepší, i když chyby se dneska spíš než ve vteřinách počítali u všech v minutách. Fin Staffan Tunnis po skoro deseti letech ve světové špičce a bezpočtu medailí z MS i ME konečně poprvé vyhrál zlato na MS. Přáli jsme mu to. Měl velkou radost.
Na webu najdete výsledky a taky GPS tracking. Dneska jel s GPS ale jen Vodr, mě pořadatelé po minele na sprintu nedali důvěru.
Jo a ještě výsledky: Vodr 9., Mlátil 17. (ze 79). Takže spokojenost.
Závěrem snad jen komentář slovenského kolegy, nesmrtelného Štefana Šurgana: ” Prijel som na križovatku, ale doprava nič nevedlo, doleva nič nevedlo, rovně nič nevedlo, chvílu som váhal a nakonec som sa otočil a za mnou už taky nič nevedlo”.

Disciplína první – sprint:  Za zmínku taky stojí to počasí. Včera 6 nad nulou, dneska ráno 2 cm nového a 2 nad nulou. V době startu závodu svítí slunce, 3 nad nulou, pak přišla sněhová bouře na půl hodiny, kdy nebylo skoro nic vidět a napadly 2 cm nové brzdy. Naštěstí jsme startovali až 20 minut potom, kdy už zase svítí slunce. Odpoledne 4 pod nulou a vichr jako sviňa. K večeři losos s bramborem. Vodr zajel pěkně, 13. flek, o desítku a možná i velkou bednu se připravil chybkou na K12. Já jsem pokračoval ve svý oblíbený kratochvíli vynechávání kontrol z Norska. Na K3 jsem nezaregistroval křížení trati a jel jsem na rovnou na K6. Sice jsem to zjistil na té K6, ale stálo mi to dvě minuty a tak nějak to ukončilo moje sprintové snažení – tragický 33. místo. Pobavit se tím můžete tady. Tož tak, zítra middle.

Před sprintem: Krom toho, že jsme pěkně rozlámaný ze včerejší sedmihodinový cesty autem ze Stockholmu a krom toho, že naše privátní ubytování, který jsme si sehnali sami, je v zakázaném prostoru zítřejšího sprintu, se doposud nic zvláštního nestalo. Na to, že model nebyl zas až tak mapově náročný, jsme měli trochu problémy srovnat se s mapou. Navíc to tu vypadá na skandinávský LOBy na poměrně velký kopce, ještě umocněný tím, jak se to boří, taje to a tím pádem to neodjíždí. Snad do toho nezačne zítra ještě pršet. Je tu přes 90 chlapů ze 30 zemí, takže konkurence bude nabitá. Závod budete moc opět sledovat onlajn. Na webu bude GPS sledování,  online televize i mezičasy z lesa.

15.3. Fotky ze závěrečné přípravy na MS na Prezidentské v Jizerkách. Jarní počasí, dopoledne to ještě bylo celkem tvrdý, odpoledne špinavý sračky a hodně kvalitní mapový tréninky – Přemek s Richem nám najezdili skůtrem luxusní sprintovou síť čárek. Tak uvidíme, jak to půjde příští týden na MS ve Švédsku.

7.3. Minulý víkend nám zrušili LOBy, tak jsme si zajeli na Šumavský maraton a hlavně sobotní skate jsme (USK) hrubě ovládli. Já jsem v sobotu teda byl pěkně koženej, ale protože tam byli samí salátí, tak jsme bednu obsadili ve složení Vodr, Láďa a já (ještě jedna). Zřejmě jsme se Sudem udělalivelikej dojem, protože nás dali na diplom, kterej si každej účastník může stáhnout z výsledků. V neděli jsem chtěl šetřit bolavý záda a jel jsem krátkou (27km). Zle mě tam poškolili tři soudruzi ze Spolkové republiky. Na závěr jsem si spravil chuť krásným výjezdem soupaž z Modravy přes Filipku a Březovou horu až na Kvildu. Tak skvělá byla máza. A protože v mým věku asi už (nebo ještě) nikdo nelyžuje, tak jsem vyhrál kategorii 20-30 let. Tomu se říká umění volby kategorie. Radši ani neřikám, kolik bylo tomu německýmu soudruhovi, co mě zaříz a objel to celý soupaž. Vodr se slušně činil na dlouhý trati, ale ve finiši už taky není nejrychlejší (jako třeba některý mladý klucí), takže stříbro. Tady jsou výsledky a moje komentáře průběhu závodů v GPS exportech u tréninkáče - skate a klása.

24.2. Po dlouhé době jsem se dostal k tomu aktualizovat web. Vyskytly se problémy s webhostingem (kapusta.cz vřele nedoporučuju), ale teď už je vše přesunuto jinam. Fotky z ME v Norsku (Sjusjoen) už jsem na web hodil před delší dobou, no co vám budu vyprávět, bylo to žrádlo. Tam bych mohl jezdit na lyže častějš. Je to tam skoro tak pěkný jako na Šumavě nebo Cínovci. Norové měli závody dost vychytaný a největší novinka byl kromě výborného bezdotykového ražení online GPS tracking nad mapou nejlepších 30 ve všech závodech. Závody si jde všechny pustit zpětně a je to celkem show (pro simulaci hromadného startu je potřeba zvolit From start a pak Play, dvojklikem na jméno se závodník zvýrazní). Tady jsou jednotlivé závody - longsprint, middle část 1 a část 2 a 3. úsek štafet (jel Vodr). K tomu bylo možné koukat na přenos, který bežel i na velkoplošné obrazovce na stadionu, sledovat live mezičasy z kontrol v lese a poslouchat speakera z areny. Suma sumárum přes net měl člověk lepší přehled o závodech než kdokoliv na stadionu nebo v lese.
Ještě pár slov k závodům. Nakonec jsem nejlepší výsledek zajel hned na prvním longu – 19. místo a splnil jsem si tajnej cíl bejt do dvacítky. Výkon nebyl ideální fyzicky ani mapově, takže jsem čekal, že výsledek minimálně zopakuju, ale to se nekonalo. Vodr zajel na longu taky nejlepší závod – 5. místo, takže byl taky spokojenej. Na sprintu jsem to měl dobře rozjetý, byl jsem ještě pár kontrol před cílem kolem 17.-18. místa a dokonce dával i Vodra, kterej se do toho nemohl nějak dostat. Jenže pak jsem dojel Fina (Kiskinen) a přestal na jednom postupu čumět do mapy, abych ho úplně docvak, a to byla školácká chyba. Ten vůl vynechal K11 a jel rovnou na K12, já tupě za ním, razíme a já koukám, proč se otáčí, když máme jet dál. Došlo mi, kde jsme, jemu ale ne, takže byl disk smolař jeden. Takže jsem si zajel na K11 a pak zpátky na K12, chyba přes minutu a dobrej výsledek v oněch místech – 26. místo, Vodr nakonec o místo přede mnou. Ostatní čeští hoši se mydlili navzájem někde ve 3. a 4. desítce, stejně jako v ostatních závodech. Middle jsem měl taky dobře rozjetej, po prvním motýlku jsme s Vodrem jeli na výměnu kolem 10.-15. místa, akorát že mě pak začalo docházet fyzicky, udělal jsem menší chybku, ujel mi balík a jel jsem sám, čímž jsem dostával. Takže zas 26. flek a nespokojenost, dělal jsem zbytečný chyby. Vodr se udržel v balíku a při hromadným finiši asi 10 lidí vydřel 12. flek. 
Pak už zbývaly jen štafety. Rozjížděl jsem, na jedničku jsem si to ťukal, byl jsem na ní první a na K2 se potkal s prvním Švédem a druhým Finem. Další kontrolu jsem jel s nima, pak jsem udělal menší chybku, takže mi čelo cuklo, ale pořád to šlo, ztráta minimální a v kontaktu. Jenže pak jsem udělal větší chybu, to už byla tak minutovka a dojela mi další skupina, kde byl i Dram. Po průjezdu stadionem přišlo ale to hlavní. V tom mrdníku v mapě jsem přehlíd K10 a jel rovnou na K11. Hlavně že si při štafetách pečlivě kontroluju kódy, abych to nedisk. No do cíle už se nic zvláštního nestalo, na předsběrce jsem se sjel s oběma Švýcarama, finským béčkem a ruským áčkem, takže výsledek né zas tak tragickej, na to co jsem tam dělal. Teda kdybych měl všechno. Jenda vyrazil na druhej úsek a dělal tam velký věci. Škodík kterej šel asi mínu za ním ho ojel a hrubě mu ujel. Jenda se aspoň pokusil udělat rozruch na mezičasech, když si z K10 zajel rovnou na K14 (což bylo rádio-předpředsběrka) a cvičně jí buchnul. Nikdo mu to jeho náhlý vedení ale nežral, maximálně tak někdo doma u netu. V cíli Jendovi kupodivu ani nevadilo, že jsem to disknul:). Vodr už věděl, že mu jde o kulový, ale chtěl aspoň dojet Kládina, což se mu nakonec povedlo až pár kontrol před cílem. Takže kluci z druhý štafety dojeli nakonec asi půl míny za náma a v redukovaným pořadí byli 6. Pech byl, že prej vyhlásili neredukovaný pořadí. To už tam ale naše pracující štafeta nebyla, protože jsme hned po štafetách vyrazili na letiště, abysme ráno mohli do rachoty. Zbytek zůstával na banket, kterej si museli udělat sami, a letěli další den. Po štafetách se nám podařilo nalomit Jendu, aby ještě nevytahoval kolo, odložil Mallorcu nebo kam to jezdí a zkusil ještě vydržet lyžovat až do MS ve Švédsku na konci března. Tak snad bude štafetovej reparát. Pěkný fotky Čechů ze závodů jsou u Vény. Do záložky Orienteering jsem doplnil GPS exporty s komentářema a výsledkama jednotlivých závodů.

20.1. LOBáckej nášup – mapy s GPS postupy SOT middleSOT longSOT sprintMČR klasika VRL a ČP middle VRL (do zlomení). GPS exporty do google maps jsou pod Orienteering.

18.1. O víkendu byla zahájena letošní tuzemská LOBácká sezóna, a to se vší parádou hned mistrovstvím na klasice. Jak to tam vypadalo ilustruje asi nejlíp tenhle obrázek, i když pro úplnost tomu ještě chybí trošku toho bahýnka a potoků. Pořadatelé se evidentně snažili, co to šlo, dělali mostíky a nahazovali sníh, ale když soustavně příslovečně chčije a chčije několik dní, včetně dopoledne i odpoledne během závodu, nedalo se s tím nic lepšího udělat. Takže to dopadlo tak, že hlavně ve spodních pasážích člověk musel občas projet metr bahna, přeskočit potok nebo přeběhnout pár metrů podmáčený trávy s krtincema. K tomu totálně mokrej a těžkej sníh, kterej vůbec nejel, drsný kopce a byla z toho klasika, jak se sluší a patří. Podmínkama jsem se nenechal rozhodit a byl jsem rozhodnutej za nepřítomnosti Suda ukončit Lauičovu dlouholetou nadvládu na mistrovství na klasice. Trhlinu můj cíl dostal asi tak 2′ po startu, když jsem vůbec nepobral, jak to tam myslí s těma odbočkama do leva a třetí se nedopočítal. Dojel jsem až někam do oněch míst, musel se hodný kus vracet a pak tam v tom totálně stopama rozježděným lese hledal jedničku, protože najetý skůtrovky nebyly vůbec poznat. Suma sumárum 3′ chyba na K1 a ještě k tomu jsem jí akorát našel Škůdkovi, kterej šel za mnou a taky už tam točil volantem. Byl jsem z toho vývoje trochu znechucen a měl hlodavé myšlenky to zabalit, ale řekl jsem si, že to třeba ještě dojedu. Nebavilo mi to, nejelo to, netáhlo to, ale za chvíli jsem urval Škůdku, prosvištěl kolem statika Kládina a famózně jedoucího Tomči a nějak těch 100′ v těch sračkách už bez větší chyby dojel. A v cíli jsem zjistil, že jsem ty 3 míny nesjel úplně a že mi  muší váha Jenda zařízl o 30 sekund. No není to skvělé?! A to nás oba až do K18 (z 26) řezal Dram, kterej dojel nakonec 3.

V neděli jsem byl patřičně namotivován vyhrát pohárový middle a odčinit včerejšek. Sice jsem šel na začátku dupat fikačky, ale tím jsem se nezabýval a soustředil se na svůj výkon tak, jak to má být a jak je to správné. Hlava-mapa jako v pátečním Bloudění orientačního běžce. Hned od startu jsem za to hrubě vzal a i přes pár zaváhání (respektive kotoulů přes hlavu ve sjezdech) jsem šel na mezičasech do čela. A pak to přišlo – kopu si tam soupaž v lese v čárce do kopce tak intenzivně, že jsem lyži narval pod nějakou větev a jak jsem jel dál, tak se zlomila. Po přiléhavém okomentování situace jsem šel pěšky do cíle, vzal si jiný lyže a šel do prostoru fandit ostatním a pokecat s Jendou při jeho cestě za dalším vítězství. No, vskutku vydařenej víkend. Mapy s postupy budou následovat, až je naskenuju.

Minulý víkend jsme absolvovali v rakouském St. Johann in Tirol (vedle Kitzbühelu) první část Ski-O Tour. Rakušáci se, co se týče hustoty stop a mapové obtížnosti, moc nevytáhli, ale na první letošní rozmapování to bylo celkem dobrý. Obleva přišla i do Alp, ale sněhu bylo naštěstí dost a teklo to jen místy v sobotu. První závod byl middle – jel jsem 2′ za Lauičem, na pětce už jsem ho viděl a na desítku jsem ho strašlivě vojel. To jsem ale netušil, že ten umělec naprosto nepochopitelně zlomil už za čtyřkou čip a potom už to tam překvapivě zrovna nesázel. Každopádně za závodu jsem měl fyzicky dost hrozný pocity, mapově se tam taky pár chybek tak za 1:30 celkem našlo. Nakonec z toho ale bylo 16. místo, což celkem ujde, na to že jsem o víkendech lyžující ouředník. Další den byl long v rakouském pojetí, což znamenalo pro vítěze 53 minut. Jelo se mi líp, ale zas jsem udělal tak 2′ menších chyb, Jendu jsem tentokrát nedojel, ale dal jsem mu půl míny a byl zase 16. Sud nás zase zaříz, ale jen o 2′. V pondělí byl sprint, z kterýho jsem měl fyzicky nejlepší pocity, ale udělal jsem tam skoro 30” chyb, což se na sprintu nesluší – na K2 jsem nefikal, když jsem měl, a na K3 se motaly ve sjezdu v čárce nějaký plužící baby, což mě stálo 10”. Dva staříci nejeli, takže moje 19. místo bylo nejlepší z našich kluků. Sud jel s katedrou radši loučkařit v dešti do Itálie a Jenda jel domů, protože by musel jet v pondělí večer z Prahy do Jihlavy žluťákem a na to už je starej. V neděli měl odvoz domů. Článek o závodech se slušivou fotkou od Milana Venhody je tady a tady jeho fotky. Zítra snad přidám mapy a GPS záznamy.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *