Monthly Archives: October 2015

Slávistí Kosácí na mistráku ve Vracově

Velepočetná výprava KOSáků na mistrovství štafet a družstev ve Vracově se vrátila s medailovými úspěchy nejmladších. Ve štafetách HD12 vyhráli Zápoadočeši s Filipem Š. na prvním úseku a v H14 doběhli druzí Marek H., Šimon K. a Lukáš R.. Mladší dorostenci Ondra a Honza se toho nebáli a ve družstvě dospělích ukázali, co v nich dřímá! Nejmladší veteránky Lenča, Jana a Katka dofinišovaly i se zlomeným čipem pro brambory.  Víkend to byl plný zážitků, jak po sportovní tak kulturní stránce. Jižní Morava, to je kraj zaslíbený. Díky Acháčovi, že si tuhle bandu pustil k sobě do sklípku!

Výsledky a záznam přenosu štafet na ČT. S Vendy jsme oba šli první úseky.

Ale hlavně si pusťte tři KOSklipy!

PřeŠuk po Železné oponě

Javor z PolomuPozdě ale přece přidávám článek o poslední prázdninové víkendovce: PřeŠuku (přechodu Šumavy) na ‘těžko’. V pátek chytáme z Plzně vlak už ve 3 odpoledne a v půl šesté už si to hrneme nahoru sjezdovkou na Samotách. Přes Polom se přehoupneme k plavebnímu kanálu u Laka. V potoce tam dáváme ledovou večerní koupel a nabíráme vodu. Plán je totiž spát na nouzovém nocovišti na Staré Hůrce. Od správy NP dobrej počin, ale ouřadové se asi moc nezamysleli – nejbližší voda je přes kilák daleko.

polednikRáno vyrážíme směr Laka. Pár let jsem tu nebyl a nepoznávám to tu. Les zmizel. Přes odlesněná Ždánidla pokračujem na Frantův most a Poledník. Pořád podél nebo přímo po průseku, kde v 50. a 60. letech stávalo EZOH – eletrické zařízení ochrany státní hranice. Neboli elektrický plot železné opony. Ze starých map a leteckých snímků jsem průběh starého elektrického zátarasu překlikal do mapy. Od začátku 70. let se pak ‘ženijně-technický zátaras’ přesunul víc do vnitrozemí (mapa – překlikáno z map z archivu Ministerva vnitra). V plánu mám tu historii drátů zmapovat trochu víc, až bude chvíle! Tak, konec lekce historie. Na Poledníku si vyjebávám kotník tak, že skončím v koutoulu a pak se až na Modravu belhám. Cestou dáváme koupačku v Javořím potoce a pak ještě Roklanském, je vedro jak řemeň. Večer jdem na jedničku do pivovaru Lyer, už se z toho stává taková příjemná modravská tradice. Nacpané nocoviště na Modravě je o poznání menší romantika než to na Hůrce. Noc nám zpestřuje asi tak deset spolunocležníků, který to v Lyeru nebo v Arnice rozhodně nešetřili. Tak já je zas nešetřím ráno, když mě slunce vyhání ze stanu, a dělám jim budíček. Jsem tady přece se ženou na romantickém vejletu a ne na nějaký přiblblý kalbě! To je ale vůbec nerozhází a naopak nám ještě snídani zpestří cigárem.

na znameníVyrážíme podél Modravského potoka na Ptačí nádrž, Černou horu a prameny Vltavy. Tam půl hoďky diskutujem s pánem z Hnutí Duha, kterej nás důkladně proškolí na kůrovce. Ale taky o pravidlech pohybování a nocování v národním parku. Ty si ale nechám pro sebe. Pokračujeme na Bučinu a Knížecí pláně. Tam měkneme a stáčíme to do Borovky, místo původního plánu dojít až do Horní Vltavice. Do tý dojedem z Borovky busem a pak si ještě dáme kvalitní výstup na ‘nádraží’ na znamení Horní Vltavice. Tam odmávneme motoráčka a valíme si to neskutečnou horskou dráhou přes nejvýš položené nádraží ČR Kubovku dolů do Vimperka a Strakonic. Cestou naštudujem asi 10 brožur od pána Duhy. Vendy už teď umí vystopovat rysa a pozná kočku divokou od tetřeva hlušce. Je fakt dobrá na bižuli. Ze Strakáčů už valíme rychlíkem na Plzéééň.

Jó Šumávka je krásná, mrkni na fotky. A tutady jsme pochodovali těch 63km s 1800m do kopečka.