Je po sezóně, tak se s měsíčním spožděním konečně dostávám k mistrovství světa. Ale varuju: je to delší čtení. MS se konalo se v norském Hamaru, respektive hodinu autem od Hamaru v Budoru. Je to tam krásný (fotky).
Do Norska letíme přímo z LOBů ve Studenci. Richo (head gauč) s Radkem (servis) a Karlem (kuchař) jedou vozem s komplet matrošem a deseti kartónama piv. Asi bude večírek. Transfer z letiště máme společně se Sbornou a Kazachama. Andrej Lamov se na letišti diví, že máme jen batůžky. Já se zase nedivím, když mi říká, že je profík a bere za LOBování plat od oblasti a klubu. Jinej kraj… Ale výsledky to přináší. Během následujícího týdne mu cinkly tři tituly mistra světa.
V Hamaru bydlíme v takový dřevěný kůče u zimáku. Postele vržou jak prase. Na pokoji dvě palandy, mezi nima ulička a jinak nic. Věci se hromadí v uličce mezi palandama v několika vrstvách. Sprchy jsou ‘hned’ v sousedním baráku. Ve sprše je i lyžárna. Svlíkáme se mezi lyžema a kopytama. Na baráku s náma bydlí i juniroři, takže je nás celkem asi 20. Kuchyně ve sklepě už má dost za sebou, je to zároveň jídelna a je tam 10 míst k sezení. Aspoň se s mladýma seznámíme a stmelíme trochu partu. Neustále nám tam kape voda na hlavu. A když někdo nahoře spláchne, krásně ty obnažený trubky v kuchyni šumí. No snad to kape jen ta vysrážená vlkhost. Ubytko prostě luxus. Ne jako ta stodola ve Švýcarsku.
