Yearly Archives: 2015

Lobezský Botokros letos poprvé jako vzpomínka na Kodyho

botokros-2015Letos poprvé jako memoriál bejkyho Kodyho. Nová pěkná trať na jeho počest. Polojasno a 9 stupňů. Vyhrál Přéma Švarc. Až čas ukáže, jak moc rychlej Přéma před karnevalem v Riu letos byl. Rekordní účast závodníků, diváků i parkujících aut. Cen ježíšek donesl taky rekordně. Kody má určitě radost. Podívejte se na fotky

El Perú!

Konečně jsme přidali FOTKY! A ke stažení Google Earth soubor celýho 3,5 týdenního výletu pro fajnšmejkry.

Dlouho se tu nic nedělo, jelikož jsme v říjnu a listopadu skoro na měsíc vyrazili na svatební cestu do Peru. Pojali jsme to tradičně trekařsky a vzali s sebou pár (starších) kamarádů, který mají ještě svatební cesty před sebou. Aby se přiučili. Zažili jsme toho spoustu:

  • 8-denní trek v Cordillera Blanca, parádní hory, celý ve výšce kolem 4.000m, nejvýš 4.900m
  • smaragdové ledovcové jezero s poetickým názvem Laguna 69
  • nejhezčí horu světa Alpamayo, ale bohužel ze špatný strany
  • krávy ve 4.600m, co se koupaj v ledovcových jezerech
  • lamy, alpaky, vikuně, místní variantu činčily i plameňáky
  • Cusco a incké rozvaliny Saksaywaman
  • místní fajn malý a opálený kečuánský lidi
  • Machu Picchu ‘budget trip’ s pěším příchodem 12km po kolejích
  • taneční slavnosti v Olayntaytambu
  • neuvěřitelné solné doly Salar de Maras
  • jižní koloniální město Arequipu
  • pollerie, kde se čvtrka kuřete nedá sníst a v 6 lidech nám stačilo jedno kuře
  • výstup na Chachani 6.085m, kam mi žena musela dotlačit
  • 3-denní trek v rozpáleným Colca Canyonu, druhým nejhlubším kaňonu světa
  • poušť, oázy a horké prameny
  • kondory, co nepřiletěli
  • jezero Titicaca s ostrovama z rákosu i kamene
  • karneval v Punu a morče k večeři v Cuzcu
  • snídaně, obědy a večeře v tržnicích po celém Peru
  • jedli alpaku, cuy (morče), caldo de gallina (vývar s půlkou kuřete a pařátkem), trucha (pstruh), pollo (kuře), ceviche combinado (mořské plody), lomo saltado (hovězí směs), hovězí stejky, hovězí jazyky, špízy od paní jehlařek, empanady (plněné pečivo masem nebo ovocem), vepře a spousta dalších dobrot, kde je lepší nevědět…
  • pili maté de coca, muňa čaj, vymačkané ovoce, cerveza Cusqueña (pivo), Pisco Sour (drink z pisca – místní grapy), ron Peruano (rum), ale hlavně Inka Colu!
  • žvejkali koku, která nedávala, protože jsme neměli vápencovej katalyzátor
  • prošli DžejÁrovo Dallas a dali si Texas burger
  • a strávili 80 hodin na cestě zpět díky skvělým službám British Airways

Tady je hodinovej dokument. Fotky přidáme co nevidět.

Vánoční desítka kolem Boleváku

10km-okolo-bolevaku-2015Sníh nikde, v Plzni pošmourno, tak co při poslední adventní neděli dělat? Nezbejvá než ustoupit z trailovejch běžeckej hodnot a jít si zakroužit na asfaltovej okruh kolem Boleváku. Jdu desítku, to jsou jen tři kola, to se ještě dá. Ale tý další stovce nadšenců, co tam vydrželi kroužit maraton, fakt nerozumím. Než dorazili do cíle, tak my zvládáme vycházku s kočárama, prolejzačky s Tobíkem, vyhlášení desítky v režii zmatenýho Šroubka, nakojení dvojčat, oběd v hospodě na Ostende a rozebrání uprchlický situace na řeckém Kosu. Když odpoledne odjíždíme z parkoviště asi 4,5 hoďky po startu, jeden maratonec zrovna na průběhu hlásí: už jen jedno kolo! Tak to good luck. Tady jsou fotky.

No a co se týče tý desítky, pokračuju v sestupný tendenci výkonů: loni RunTour v Hradci 34:59, letos RunTour v Plzni 35:59 a teď okolo Boleváku 36:59. A to i přesto, že nám asi 10 Janoušků fandilo jak o život! Vypadá to, že tu desítku vždycky stlačím pod celou minutu. Jen jsem zvědav, kde se tenhle výkonností trend zastaví.

Naposledy zakázané brdské ovoce

brdy-2015-12Ještě než nám ten vojenský újezd za 12 dní po dlouhejch 90 letech zruší, vyrážíme naposled okusit zakázaný ovoce. Až to bude od 1. ledna 2016 legální, nebude už to mít to kouzlo. Byl to krásnej podzimní den. Akorát na poslední adventní sobotu. Vyrazili jsme ze Strašic a přes Padrťský rybníky to stočili zpět. Pohodovejch 17km vycházkou s Tesákojc.

Fotky Brdy ze Strašic

Trasa

Přelet nad plzeňským hnízdem

Jak už určitě víte, z Peru jsme se po menších patáliích s British Airways nakonec vrátili. Pozdě, ale přece. Zatímco určitě napjatě čekáte na fotky a hlavně dokument z Perú, máme pro vás něco jinčího. Ještě ve stavu nemanželském jsme si totiž někdy v květnu zajeli vybrat výhru z pivního běhu Plzní:

Slávistí Kosácí na mistráku ve Vracově

Velepočetná výprava KOSáků na mistrovství štafet a družstev ve Vracově se vrátila s medailovými úspěchy nejmladších. Ve štafetách HD12 vyhráli Zápoadočeši s Filipem Š. na prvním úseku a v H14 doběhli druzí Marek H., Šimon K. a Lukáš R.. Mladší dorostenci Ondra a Honza se toho nebáli a ve družstvě dospělích ukázali, co v nich dřímá! Nejmladší veteránky Lenča, Jana a Katka dofinišovaly i se zlomeným čipem pro brambory.  Víkend to byl plný zážitků, jak po sportovní tak kulturní stránce. Jižní Morava, to je kraj zaslíbený. Díky Acháčovi, že si tuhle bandu pustil k sobě do sklípku!

Výsledky a záznam přenosu štafet na ČT. S Vendy jsme oba šli první úseky.

Ale hlavně si pusťte tři KOSklipy!

PřeŠuk po Železné oponě

Javor z PolomuPozdě ale přece přidávám článek o poslední prázdninové víkendovce: PřeŠuku (přechodu Šumavy) na ‘těžko’. V pátek chytáme z Plzně vlak už ve 3 odpoledne a v půl šesté už si to hrneme nahoru sjezdovkou na Samotách. Přes Polom se přehoupneme k plavebnímu kanálu u Laka. V potoce tam dáváme ledovou večerní koupel a nabíráme vodu. Plán je totiž spát na nouzovém nocovišti na Staré Hůrce. Od správy NP dobrej počin, ale ouřadové se asi moc nezamysleli – nejbližší voda je přes kilák daleko.

polednikRáno vyrážíme směr Laka. Pár let jsem tu nebyl a nepoznávám to tu. Les zmizel. Přes odlesněná Ždánidla pokračujem na Frantův most a Poledník. Pořád podél nebo přímo po průseku, kde v 50. a 60. letech stávalo EZOH – eletrické zařízení ochrany státní hranice. Neboli elektrický plot železné opony. Ze starých map a leteckých snímků jsem průběh starého elektrického zátarasu překlikal do mapy. Od začátku 70. let se pak ‘ženijně-technický zátaras’ přesunul víc do vnitrozemí (mapa – překlikáno z map z archivu Ministerva vnitra). V plánu mám tu historii drátů zmapovat trochu víc, až bude chvíle! Tak, konec lekce historie. Na Poledníku si vyjebávám kotník tak, že skončím v koutoulu a pak se až na Modravu belhám. Cestou dáváme koupačku v Javořím potoce a pak ještě Roklanském, je vedro jak řemeň. Večer jdem na jedničku do pivovaru Lyer, už se z toho stává taková příjemná modravská tradice. Nacpané nocoviště na Modravě je o poznání menší romantika než to na Hůrce. Noc nám zpestřuje asi tak deset spolunocležníků, který to v Lyeru nebo v Arnice rozhodně nešetřili. Tak já je zas nešetřím ráno, když mě slunce vyhání ze stanu, a dělám jim budíček. Jsem tady přece se ženou na romantickém vejletu a ne na nějaký přiblblý kalbě! To je ale vůbec nerozhází a naopak nám ještě snídani zpestří cigárem.

na znameníVyrážíme podél Modravského potoka na Ptačí nádrž, Černou horu a prameny Vltavy. Tam půl hoďky diskutujem s pánem z Hnutí Duha, kterej nás důkladně proškolí na kůrovce. Ale taky o pravidlech pohybování a nocování v národním parku. Ty si ale nechám pro sebe. Pokračujeme na Bučinu a Knížecí pláně. Tam měkneme a stáčíme to do Borovky, místo původního plánu dojít až do Horní Vltavice. Do tý dojedem z Borovky busem a pak si ještě dáme kvalitní výstup na ‘nádraží’ na znamení Horní Vltavice. Tam odmávneme motoráčka a valíme si to neskutečnou horskou dráhou přes nejvýš položené nádraží ČR Kubovku dolů do Vimperka a Strakonic. Cestou naštudujem asi 10 brožur od pána Duhy. Vendy už teď umí vystopovat rysa a pozná kočku divokou od tetřeva hlušce. Je fakt dobrá na bižuli. Ze Strakáčů už valíme rychlíkem na Plzéééň.

Jó Šumávka je krásná, mrkni na fotky. A tutady jsme pochodovali těch 63km s 1800m do kopečka.

 

Každá plzeňská desítka není Gambáč

vendyMinulý víkend jsme si v Plzni střihli hladkou desítku. Rantůra, jak tomu familiérně říkal pan bavič moderátor. Trasa vede centrem města a kolem stadionu nejlepších sportovců čutálistů, takže je celkem pěkná. Jen trochu moc zvlněná a točivá na to, aby na ní padaly osobáky. Oba jdeme 10km, nejsme přece MEKKÝ. Nenechávám nic náhodě a jdu si do první řady pro startovní fotku s Keňanem. První kilák za 3:14, druhej za 3:22. A to byla ta část trati se zatáčkama, dlažbou a stoupáním. Asi bych si měl zvolnit, abych to absolvoval se ctí, což taky záhy dělám. Keňan je v pánu, Bystrouš a pár dalšách se vzdaluje po 2 km. Do pátého km to držím kolem 3:30/km, pak si povoluju na cca 3:40. Za mnou nikde nikdo, těch dalších 600 lidí si prohlížím na vracečkách kolem Štruncáků, zdravíme se s Ondrou Kozy, Gi0SC_1514bonem a Vendy. Dost mi to baví. Kluk jeden opálenej se toho nebojí a davem lidí, co je dobíhá o kolo (5km!), se prodere k času 29:57. Slušnej kalup. Já na devátým místě dostávám 6 minut. O minutu hůř než loni v Hradci. Už to holt není, co to bejvalo.

Žena prohání Gibona a Ondru, ale nakonec jim dává šanci. Aby nesekli s běháním. Jde to za 44:23 a drží rodinej standard – 9. místo v babách. Jen jí to stojí asi tak 10procentní úsilí v treninku oproti mně. Holt talent od přirození. Akorát druhej den nemůže chodit, jak jí bolej lýtka. Takže se válí a já jdu výklus na Radyni. A zas tam potkám Gibona na výběhu. Ten dře na Spartana!

Rodinného úspěchu si patřičně všímají i média. Pan pisálek je asi velkej znalec plzeňských běhů. Jedině by se mu snad dalo vytknout, že mu nějak z Plzeňáků vypadla druhá Pája Zahálková a šestej Bystrouš. Zřejmě špatnej oddíl, nějaký Salomony a Enervity. Jó KOS Slavia Plzeň, to je jiná liga! Všimněte si učebnicového píďákovského startu čísla 610 na fotku v novinách.

DSCN2204

Fotky
GPS (naměřilo mi to 10,2km)
Výsledky

Bike Music Fest po Krkonoších a Jizerkách

bike-music-fest-15Začátkem srpna po čtyřech letech opět vyrážíme na Bike Music Fest – pohodovej bike adventure spojenej s fesťákem na sjezdovce v Pasekách nad Jizerou. Co čert nechtěl, byl to zrovna nejteplejší den roku, lezlo to ke čtyřicítce. Žena si při závodě celkem dávala, až jsem se o ní ke konci skoro bál, aby se mi nepřehřála! Za pětihodinovej limit jsme stihli 87km s 2500m převýšením po Krkonoších kolem Vysokého n. Jizerou, Rokytnice, Harrachova a polských Jakuszyc. Bike adventure jsme v mixech vyhráli, ale při následné druhé disciplíně, výjezdu sjezdovky, zrovna nezáříme. Takže na nás v součtu zůstaly brambory. Na večerním fesťáku nás nejvíc dostává uskupení Ovčie Kiahne (a ještě jeden klip pro punkáče), nejslavnější kapela z Kacanov. Zpěvák je naprostej střelec. Oslovil nás už svým osobitým pobídnutím k tanci: ‘Co je to tu za buzna večírek, vy nevíte, co to je agro punk?! Trika dolů a skákat!’ A 14 dní na to ho navíc potkáváme u stánku na PéPéčkách v Kacanovech! Jakoby věděl, jak lampioni tančí na Du Hast..

V neděli dáváme lehce výlet po Jizerkách s beach koupacím odpolednem v Jizeře u polské osady Orly. Teplá byla moc.

Fotky

Trasa

Pánská jízda Hlavatice

hlavatice-zbirohJako již tradičně, pánská jízda nechyběla ani letos, tentokrát na Křivoklátsku, aby to kojící otcové z Prahy i Plzně měli v případě emergency kousek domů. Hlavatice, Radošov, Chlupatice, to jsou destinace za poslední roky. O kvalitní zážitky je postaráno vždy. Jen ten tým volejbalistek ještě žádnej rok nedorazil! Letos jsme se v pátek marně pokoušeli rozpařit místňáky na country bále ve Zbirohu. Nedali se, tak jsme si aspoň zabékali. Zato na sobotní neckyjádě v Líšné na nás měli místňáci náskok. Ale zapadli jsme, a když jsme překonali rybník po jejich divoký lávce, tak nám dali snad půl prasete, co tam rožnili. Z cyklovýletů stojí za zaznamenání asi 10 Stenovo defektů, dalších minimálně 20 defektů ostatních, klacek, co vyčesal dráty na 70% Honzova ráfku (prej byl čerstvě vypletenej), urvanej šaltr, zlomená sedlovka a ruka v sádře. Prostě kola (a jezdci) v perfektním stavu! Každej rok je to čím dál tím lepší!

Trasa (moje tracky pátek až neděle, kluci ve čtvrtek a pátek absolvovali něco jiného)

Fotky