Monthly Archives: November 2014

České hory a doly: VT Rohanov a VT babička

KašperkS podzimem přichází příprava na zimu. Po dlouhé době jsme o víkendu občas doma a nejezdíme jen po závodech. Samozřejmě kromě plzeňských krosů, bez těch by to nebyl ten správnej podzim!

O svátečním prodlouženém víkendu na konci října vyrážíme na soustředění s lyžařema z USK Plzeň pod šumavský Javorník, do Lhoty pod Rohanovem. Pěknej kraj. A hlavně nad inverzí. Je to soustředění, takže se nešetříme. V sobotu dopoledne oprašuju kolce a dáváme dopolední fázi po cyklotrase u Klatov. Odpoledne jedeme na zamykání hradu Velhartice. Spousta atrakcí, řemesel, ukázek, guláš, pivo, trdelník a na závěr ohňostroj. A ještě k tomu hezkej 6km kros o hradní klíč (záznam), kterej se startuje přímo z hradu pod taktovkou (taky běžícího) kastelána. Jdu si sám hned od startu a vyhrávám (výsledky) hlavní závod. Vendy je nejrychlejší žena na mužské 6km trati. Dostáváme kytky, dorty, flašku a taky zápis od kroniky. Jen ten vyhlídkový let jsem nevyhrál. Děcka mě znemožnily ve vrhu kostkama. Super odpoledne, příští rok přijedeme zase!

Následuje přesun na VT v Rohanově, který pro USK zorganizoval Globus. Jen tam z toho našeho slavnýho oddílu skoro nikdo nepřijel. Dáváme 20km lauf se Stenem a Globusem po hřebenech, výlet na Javorník s PéZetkama, kolce z Kvildy na Bučinu a výlet na Kašperk. Prostě pohoda nad inverzí, která zadeklovala zbytek republiky.

Fotky z Šumavy

Střih. Další svátek, tentokrát 17. listopad a VT babička v Roudnici u Hradce. Řízky. Bramborový salát. Řízky. Koláče. Řízky. Buchty. Řízky. Salát. Prostě stravování, jak to umí jen babičky. Je potřeba to proložit nějakým pohybem, takže opět kolce (jsem se do toho letos nějak obul!), běh, kolce, veslařskej trenažer. A protože se už pár let stydím, že jsem nebyl na Sněžce, tak tam vyrážíme, počací nepočasí. V Peci leje, při výstupu leje, mlha přede mnou, mlha za mnou, nahoře fouká 75km/h a jsou tam 2 stupně. Poštovnu ani nic jinýho nevidíme, protože viditelnost je 10m a navíc nám je krutá kosa. Paráda. Ale BYL jsem tam. Ani tohle počasí neodrazuje turisty v obuvi jak na taneční zábavu. Hlava mi nebere, jak tam promoklí na kost jezdí po mokrých kamenech. Jsou to drsoni. Lilo cestou tam i zpět, takže z původně plánovanýho dvoudenního pochodu přes Krkonoše děláme rychlej 15km výšvih na Sněžku a zpět. A jedem se ohřát k babí!

Mlžné fotky ze Sněžky

 

Gruzie: země plná kontrastů

Tbilisi!Krásný hory. Chudý špinavý města tak typický pro postsovětskej region. Hezký moře a oblázkový pláže. Rozpadající se sovětské paneláky. Nádherný církevní památky z počátku našeho letopočtu. Miliony toulavejch psů. Monumetnální pětitisícovej hlavní hřeben Kavkazu.  Silnice a ulice bez asfaltu. Země, co přijala křesťanství už ve 4. století. Supermoderní stavby, který jsou už hodně let nedostavěný a/nebo zavřený. Termální prameny, vřídla a sirné lázně. Přezaměstnanost a nulová produktivita. Potěmkinovo vesnice Batumi. Dvě pěkný lyžařský střediska s pár vlekama. Řidiči magoři. Bohatá smetánka v Tbilisi. Země, kterou začínají objevovat turisti. Auta, co by v EU na silnici nikdo nepustil. 150km vlakem za 12 korun. Pivo třebas i za 80 korun. Ale taky za 20.  Vybydlené sovětské lázeňské komplexy. Orlí nosy Gruzínců.  Snaha na turistech vydělat, co to jde, aniž by tomu služby odpovídaly. Nebo se nedejbože investovalo do zlepšování jejich kvality. Asijskej stát, kterej o sobě zásadně tvrdí, že je v Evropě. Čača (brandy) a vodka. Levně a všude. Země, co si ještě neuvědomila, jak krásnou přírodu má, a podle toho se chová. Snad na to přijdou dřív, než to zplundrujou. Země sv. Jiří. Země kontrastů. Prostě Gruzie.

Obsáhlý report je pod odkazem níže, tady je rovnou sakumprdum dokumentace:

Fotky

Mapy: trasa na mapě Gruzie, trek ve Svanetii, výstup na Kazbek a Google Earth soubor s GPS trackingem.