Yearly Archives: 2014

Šumavská víkendovka nad inverzí

Čekáme na sníh. Zima na sebe letos nechává opět čekat. Už nám to věčné šero pod poklicí mraků leze na palici. Když o tom tak přemýšlím, tak v Plzni jsem viděl slunce naposled tak před třemi týdny. Paradoxně jsem musel zaletět do Bruselu, abych ho viděl – a lítat za sluncem do Belgie, to není zrovna normální.

DSCN0127Lyžovat se sice pořád nedá, ale i tak na konci listopadu vyrážíme na víkendovku na Šumavu. Kamery slibují hřebeny nad mraky a penzion Arnika na Modravě ubytování za 150,-. A jsme sami na baráku. Luxus!

V sobotu parkujeme v Prášilech a běžíme na Poledník. V 1100m mlha končí, teplota prudce stoupá a najednou azuro. Na Poledníku se divím, kam zmizel ten les, co tu před pár lety byl. Že by Kiril? Nebo kůrovec? Vendy z Poledníku běží zpět pro auto, já pokračuju nad tím mlíkem pode mnou na Oblík, Javoří pilu, Tříjezerní slať a Modravu, která je akorát na hranici mraku. Trasa.

Večer při měsíci dávám výklus na Rybárnu, 20′ gumy a pak pivo a výpečky v novém pivovaru na Modravě. Fakt dobrý. Ráno při rozcvičce stíhám východ slunce a fotím tu parádu. Dopoledne sázíme další fázi, tenktokrát na bruslích/kolcích. Na Rybárnu a Tříjezerní slať je nádhernej asfalt, pak na Javoří pilu je to trochu boj, ale nahoru na Oblík je to zas dobré. Sjezd dolů je kvalitní! A hlavně mraky jsou zas pod náma. Trasa.

Odpoledne ještě stíháme pěší výlet na Modravskou horu a Cikánskou slať, sedáme do auta a hned 50m za cedulí Modrava se noříme do mraku. Jsem zvědav, kdy se tahle deka zvedne…

Bylo tam hezky. Podívejte se na fotky.

České hory a doly: VT Rohanov a VT babička

KašperkS podzimem přichází příprava na zimu. Po dlouhé době jsme o víkendu občas doma a nejezdíme jen po závodech. Samozřejmě kromě plzeňských krosů, bez těch by to nebyl ten správnej podzim!

O svátečním prodlouženém víkendu na konci října vyrážíme na soustředění s lyžařema z USK Plzeň pod šumavský Javorník, do Lhoty pod Rohanovem. Pěknej kraj. A hlavně nad inverzí. Je to soustředění, takže se nešetříme. V sobotu dopoledne oprašuju kolce a dáváme dopolední fázi po cyklotrase u Klatov. Odpoledne jedeme na zamykání hradu Velhartice. Spousta atrakcí, řemesel, ukázek, guláš, pivo, trdelník a na závěr ohňostroj. A ještě k tomu hezkej 6km kros o hradní klíč (záznam), kterej se startuje přímo z hradu pod taktovkou (taky běžícího) kastelána. Jdu si sám hned od startu a vyhrávám (výsledky) hlavní závod. Vendy je nejrychlejší žena na mužské 6km trati. Dostáváme kytky, dorty, flašku a taky zápis od kroniky. Jen ten vyhlídkový let jsem nevyhrál. Děcka mě znemožnily ve vrhu kostkama. Super odpoledne, příští rok přijedeme zase!

Následuje přesun na VT v Rohanově, který pro USK zorganizoval Globus. Jen tam z toho našeho slavnýho oddílu skoro nikdo nepřijel. Dáváme 20km lauf se Stenem a Globusem po hřebenech, výlet na Javorník s PéZetkama, kolce z Kvildy na Bučinu a výlet na Kašperk. Prostě pohoda nad inverzí, která zadeklovala zbytek republiky.

Fotky z Šumavy

Střih. Další svátek, tentokrát 17. listopad a VT babička v Roudnici u Hradce. Řízky. Bramborový salát. Řízky. Koláče. Řízky. Buchty. Řízky. Salát. Prostě stravování, jak to umí jen babičky. Je potřeba to proložit nějakým pohybem, takže opět kolce (jsem se do toho letos nějak obul!), běh, kolce, veslařskej trenažer. A protože se už pár let stydím, že jsem nebyl na Sněžce, tak tam vyrážíme, počací nepočasí. V Peci leje, při výstupu leje, mlha přede mnou, mlha za mnou, nahoře fouká 75km/h a jsou tam 2 stupně. Poštovnu ani nic jinýho nevidíme, protože viditelnost je 10m a navíc nám je krutá kosa. Paráda. Ale BYL jsem tam. Ani tohle počasí neodrazuje turisty v obuvi jak na taneční zábavu. Hlava mi nebere, jak tam promoklí na kost jezdí po mokrých kamenech. Jsou to drsoni. Lilo cestou tam i zpět, takže z původně plánovanýho dvoudenního pochodu přes Krkonoše děláme rychlej 15km výšvih na Sněžku a zpět. A jedem se ohřát k babí!

Mlžné fotky ze Sněžky

 

Gruzie: země plná kontrastů

Tbilisi!Krásný hory. Chudý špinavý města tak typický pro postsovětskej region. Hezký moře a oblázkový pláže. Rozpadající se sovětské paneláky. Nádherný církevní památky z počátku našeho letopočtu. Miliony toulavejch psů. Monumetnální pětitisícovej hlavní hřeben Kavkazu.  Silnice a ulice bez asfaltu. Země, co přijala křesťanství už ve 4. století. Supermoderní stavby, který jsou už hodně let nedostavěný a/nebo zavřený. Termální prameny, vřídla a sirné lázně. Přezaměstnanost a nulová produktivita. Potěmkinovo vesnice Batumi. Dvě pěkný lyžařský střediska s pár vlekama. Řidiči magoři. Bohatá smetánka v Tbilisi. Země, kterou začínají objevovat turisti. Auta, co by v EU na silnici nikdo nepustil. 150km vlakem za 12 korun. Pivo třebas i za 80 korun. Ale taky za 20.  Vybydlené sovětské lázeňské komplexy. Orlí nosy Gruzínců.  Snaha na turistech vydělat, co to jde, aniž by tomu služby odpovídaly. Nebo se nedejbože investovalo do zlepšování jejich kvality. Asijskej stát, kterej o sobě zásadně tvrdí, že je v Evropě. Čača (brandy) a vodka. Levně a všude. Země, co si ještě neuvědomila, jak krásnou přírodu má, a podle toho se chová. Snad na to přijdou dřív, než to zplundrujou. Země sv. Jiří. Země kontrastů. Prostě Gruzie.

Obsáhlý report je pod odkazem níže, tady je rovnou sakumprdum dokumentace:

Fotky

Mapy: trasa na mapě Gruzie, trek ve Svanetii, výstup na Kazbek a Google Earth soubor s GPS trackingem.

Mistrák na klasice

mlatil-mcr-klasika-bor

foto Kade http://kade.cz/

Po belgický pauze jsem zase po pár letech zavítal na mistrovství na klasice. Vendy dala přednost feratám v Rakousku, tak jsme s Karýkem vyrazili na závody s našima nadějnýma kosíma dorostenkama. Na jaře mi to v elitě na áčkách překvapivě běhalo do desítky, tak jsem byl sám zvědav, co na to podzim. Pořadatelé z Nového Boru slibovali, že to zadarmo nebude. A taky že nebylo: A finále 15,2km vzdušně, 750m převýšení a že prej jen Bet a Šéďa to dají pod 100′. No nedali. Ale abych nepředbíhal.

Příprava proběhla netradičně. Dva týdny ze září jsme strávili v Gruzii, většinou někde na pěším treku v horách (o tom příště). Takže jsem se dostal na svojí juniorskou závodní váhu (aspoň myslím, váhu nemáme). To i díky střevním příhodám, který jsem si z Gruzie dovezl až domů. Deset dní před MČR jsme stáli na vrcholu Kazbeku v 5000m, totálně zmrzlý a hotový po 9 hodinách prošlapávání cesty hlubočákem nahoru. Takže týden před mistrovstvím jsem jen odpočíval a ladil formu na úterní rychlovce.

Formu jsem sice moc nevyladil, běžecky to moc netáhlo, ale síla v nohou byla kurevská. Asi to bude tím, že jsem neměl na zádech 23kg krosnu. Takže s kopcema nebyl problém. Jen jsem byl trochu pomalej. V semifinále dělám 3 minuty chyb, ale i tak s přehledem postupuju z třetího místa za pány Nykodým a dlabaja.com. V nedělním finále za sobotní zásluhy na startu fasuju GPS. Paní pořadatelka s extra úzkou izolepou, vytrénovaná lepením popisů pro janmrazek.blogspot.cz, v mém případě popisy zalepuje za minutu. Na K1 hned nerozvážně nechávám minutu a půl na dohledávce a dávám soupeřům šanci. Pak už to jde jak po másle a až asi na dvě minutový ztráty na volbách to probíhá celkem bez problémů. Křeče se standardně dostavují v posledních 15 minutách, ale to už je takovej folklor, na kterej jsem zvyklej. Jen jsem do sebe za ty dva dny musel dostat asi 8-násobek doporučené denní dávky magnesia… Do cíle jsem to dotlačil pod 110 minut na 10. místě, 9′ za vítězem Šéďou. A to mě ještě porážejí dva závoďácí z rovin od Balatonu. V chlapech jsem v desítce na klasice ještě nebyl, takže spokojenost! V cíli jsem jim to všechno sdělil do kamery, tak ve čtvrtek uvidíme, jestli kluci z ČT ty moudra z mojí vypařený hlavy celý vystříhaj.

GPS tracking závodu (s GPS šlo 15 chlapů)

Rozbor postupů H21 – přehlednější než GPS tracking (tady hlavně vynikám svým postupem na K1 a sběrku, kde mám sám svoje unikátní čáry:-))

 

Píďákojc velkej Den

pidakojc-zamecekLetošní svatební léto pokračuje. Píďák Janče po chvilce napínání řekl svoje ‘ano’ uplynulou sobotu na Hojsovce a celodenní (nebo spíš 3-denní) mejdan na Zámečku mohl pokračovat. Další super akce s výbornou bandou, kterou se nepovedlo pokazit ani tomu nahoře, kterej nás pravidelně osvěžoval, ani hovínkům ze zámecké žumpy, který se uprostřed dne prodraly ven (teda vlastně dovnitř:-)). Jídla a pití bylo neskutečně. Aby ne, taky se do pečení zapojila celá Janouškovic a Malimánků rodina. A že Janoušků není málo, to nemusím zdůrazňovat. Navíc je podpořila svědomitá pracovnice stavebního úřadu Meruňkovice-Mandlovice-Víno-Burčák. Zbytky se dojídaly a dopíjely ještě včera po úterní rychlovce na Radyni.

Vybraná stovečka fotek. A k tomu cyklo cesta tam a zpět, aby to bylo taky trochu o sportu!

Krušnohorská pánská jízda

klinovecTradiční pánská cyklo jízda letos byla opepřena Píďákovo rozlučkou se svobodou. Vše probíhalo z penzionu Rieger v Radošově. Paní domu se o nás výborně starala. Dávala nám zbytky po německých hostech a ani se moc nedivila, když ráno našla jednoho člena výpravy spát v autě, druhýho pod stolem na verandě a třetího na matraci z dětský postýlky na podlaze na chodbě. Bylo jí 80. Zřejmě zvyklá na ledasco.

Sobotní etapu dáváme jen krátkou, prodejchnout na Andělskou horu a dolů. Odpoledně totiž pro Píďáka máme překvápko. Rafty z Varů do Radošova. Jeho ‘poslední cesta’, jak to svérázně a trochu morbidně pojal na svým triku Buris. Nakonec těch 18km zvládáme hravě. Aby ne, pitnej režim jsme dodržovali na výbornou. Píďák bravurně plní i všechny úkoly dle notiček. Lodě a rafty nakonec dovážíme v jednom kuse a kemp Na Špici za tmy taky nějakým zázrakem nacházíme. Nedělní etapa přes Klínovec a Plešivec většinu výpravy docela bolí. Ještě že nás Sonička na Božáku tak pěkně občerstvuje. Jen večer to už moc nikomu netáhne. Takže dopíjení sudu se odkládá na další večer. Pondělní etapa stoupá pozvolna proti proudu Ohře a Rolavy na Přebuz. Za Nejdkem nám to zpestřuje Karýk svejma jezdivejma singlíkama. Trávou po louce do kopce… Pak si radši urval kliku. Plánovaný oběd na Přebuzi se nekoná. Zavřeno. Družstvo je trudnomyslný, někdo to dokonce rovnou otáčí do Nových Hamrů do hospody. Zbytek ale jede s hlaďákem za atrakcí etapy – fašistickým pracovním lágrem na těžbu cínu na Rolavě. No a pak už ty zasloužený Hamry. Na Blateňák už jsem je nedostal. Tak příště!

A kudy že jsme to pojezdili? Tutady. A mrknout na fotky? Tudyma. A nostalgické video z akce od Honzy Krále.

Swiss O-Week Zermatt – lampiony, co měly vejšku

Breithorn 4164m + Matterhorn

SoW-2014-racesLetošní letní dovolená byla netradiční: Šestietapové orienťáky Swiss O-Week přímo pod Matterhornem v Zermattu. Závody mezi 2000 a 3000m vejšky. Málo kyslíku. Les skoro žádnej. Zato skály, pastviny, sníh, led a kamenná suť tam, kde ještě nedávno byl ledovec. Prostě tak trochu netradiční prázdninové závody.
Kamarádi Topča s Baptistem nás pozvali bydlet do apartmánu v Zermattu, takže naprostej luxus a dobrá parta – ještě s námi bydleli Francouzi Francois a Chloe. Buď Baptiste nebo Francois vyhráli 3 ze 6 etap v elitě, takže jsme z první ruky omrkli, jakže to dělají lampioni, co na MS běhají o medaile.
Lanovky jsme měli v ceně startovného. Takže ve volných dnech a odpolednech, pokud zrovna nepršelo, jsme vyjeli/vylezli na Breithorn 4164m, Klein Matterhorn, Gornegrat a taky absolvovali pár ferat. A když pršelo, tak jsme hráli Sedm divů světa.zermatt-SOW-2014-panorama

V červenci 2016 je další Swiss O-Week ve Svatém Mořici. Už teď o tom uvažujem. Bylo to totiž fantastisch!

Fotky a Google Earth soubor závodů a treků za celý týden.

Videa a mapy z jednotlivých etap rozhodně stojí za prohlédnutí (jestli máte čas jen na jednu mapu, tak doporučuju mapu E5 Trockener Steg ve 3 000m):

Tomča do toho praštil!

svatba-rochlov-tomca-nahled Ano si s Helčou řekli na zámku v Rochlově v sobotu 12. července 2014. Bylo to příjemné odpoledne následované kvalitním večírkem. I když jsme dělali, co jsme mohli, zásoby kořalek budou novomanželé asi ještě pár večerů dopíjet. Mrkněte na fotky, které byly uznány způsobilé k publikaci.