PřeŠum horem dolem cestou necestou

DSCN4415 Když Václavka začal plánovat přeběh Šumavy, říkal jsem si paráda, konečně se podívám do oblastí slatí kolem Roklanské hájenky a na hraniční hřeben mezi Černou horou a Poledníkem. A jak řekli, tak udělali. Start v pátek v 17h na Kvildě, konec v neděli v 17h na Špičáku. Celkem přes 90km a nějakých 3500m převýšení, pěkně terénem mimo turistický cesty po svých.

V pátek 15km se rozklusáváme po pás v borůvkách a bažinkama na hraničním hřebeni Malé a Velké Mokrůvky cupitáme na Luzný. Borůvky se daj sbírat za běhu, jak jsou vysoký a velký, výhledy jsou daleký, boty mokrý, občas jdem naprudko lesem, všichni si to užívaj, nikdo ani neremcá, teda kromě kverulanta pana H., ale to už je takovej folklor, bez kterýho by to nebylo ono. Bavorská večeře a basa piv na chatě na Luzném byla výživná. V noci to Pery zkouší nDSCN4401a Hrachyho, ale ten místo toho, aby si to tiše užil, nás všechny vzbudí vzrušeným křikem. Salám k snídani podržel (rozuměj vracel se) prvních pár hodin běhu v sobotu. Karýka teda moc ne.

V sobotu pokračujeme holým hraničním hřebenem směr Roklan, ale před ním to stáčíme do vnitrozemí na Roklanskou hájenku, Medvědí horu a Rokyteckou slať. Přes Německo a rašelinovou lázeň v Latchensee pokračujem na Poledník a po hřebeni sbíháme do Prášil. Sobota něco přes 30km, ale po cestách to moc nebylo. Kverulant se v jednu chvíli dokonce zapomíná kontrolovat a uklouzne mu něco ve smyslu, že to je nádhera. Ale hned si ten úlet naštěstí uvědomí. V Prášilech se navlíknem do společenskech elasťáků a zkoušíme obě hospody, výčep na chatě KČT, i zmražené pečivoDSCN4394 z místní sámošky. Na neděli bude třeba kvalitní základ.

Neděli zahajujem přes Gsenget stoupáním na Falkenstein. Karýk je co chvíli v křoví a je jasné, že po Falkensteinu to balí směr Ruda. My padáme 700m dolů přes Zwieselwaldhaus k Řezné a pak na 8km stoupáme 800m na Javor. Pak už jen Brennes, Šajby, přehoupnout ten brdek Svaroh, na Jezerní horu a Rozvodí. Kluci už jsou tam nějaký trudnomyslný, takže je jim potřeba zavelet a jde se ještě na bývalou lávkovou cestu ve stěně Čertovo jezera. Jedna chybějící lávka a několikamterová skalka bez lana hrozí vzpourou, ale nakonec to oblezem vrchem. Pak už jen seběh k jezeru, pivo na Blažence a zamořit DSCN4522jedno kupé v expresu do Plzně! Neděle hodila 46km a 2000m kopců.

Výborná akce, příští rok organizujou krušnohorci PřeKruš!

Podívejte se na fotky a pořádnej článek si přečtěte u Peryho!

Strava: den 1, den 2, den 3

Mapy.cz: den 1, den 2, den 3

Na sever!? Na jih? Na sever!

DSC08036Takhle nějak vypadalo naše rozhodování v polovině července. Navštívít kamaráda ve Švédsku? Nebo na týden někam do Alp? Nebo za kamarádama do Finska? Nakonec vyhrálo Lahti, v létě ve Finsku jsme ještě nebyli. Ale to váhání nás stálo přímej let, takže Víťan nejenže stihl před prvníma narozkama let, ale rovnou čtyři. A k tomu ještě pár cest vlakem a busem. Ale zvládl to s přehledem.

Lidí ve Finsku moc není, o to víc tam je dětských hřišť a lesů. Evička s Víťanem si je užívali. V lese mraky borůvek a hub. Víťan s Evičkou si je patlali všude. A taky orienťáckých tréninků. Ty jsme si zas užívali my. Včetně dvou oficiálních tréninků na Jukolu 2018, která bude v Lahti. Tam totiž pojedem! Snad sežene 10 kosů a 5 kosic, aby bylo do štafet.

Mrkněte na fotky

Ona mi pořád říká, že na východě Čech to je pěkný

DSC07735… a má recht, jak taky jinak. Prodloužený víkend v Ádru a teplických skalách byl znamenitej: Důšovic svatba, skalní města cestou necestou, strže s nadšeným Víťanem na zádech, Supí skály, Čapí rozhledna, Kraví hora, no samý zvířátko! A na závěr jsme zvládli i ten profláklej turistickej okruh skalním městem Adršpach. Je fakt dobrej, tak pěkně graduje. Asi proto jsme ho šli v prostisměru. Zkušeně jsme si ale počkali na pondělí, až odjedou ty víkendový zástupy pšonků a dederonů. A navíc zadara, no nekup to!

Fotky

Nečekaný jaro na Boudě

DSC07365Loni jsem za celkové hodnocení Pilsen Trailu vyhrál pobyt pro dva na Luční boudě, včetně dopravy z Pece. Nakonec jsme nebyli dva ani tři, ale sedm. Přidali se Píďákojc. Aby už byla pěkná letní podmínka na procházky, volíme termín na začátku května. Člověk míní, hory mění. Takže místo dopravy autem z Pece jedeme od Richtrovek rolbou. Pod sedlem mezi Luční a Studniční horou jsou komplet pod sněhem 4metrové tyče podél cesty. Odpoledne při průzkumu terénu ke Slezskému domu je mlha na tři tyče a kydaj další bílý sračky. Skalní turisti se po hřebenech šoulaj na běžkách nebo skialpech. Jen ty Pšonkové se valej z údolí a chlastaj hřebenovou vodku, jak kdyby se nechumelilo. A to doslova. Ráno je ale azuro, mírnej vítr a zasněžený pláně. Ideální vrcholovej den. Během hoďky a půl dobýváme Sněžku. Bylo to tvrdý mixový lezení. DSC07391Mixový mezi Polákama v polobotkách a outdoorovýma Čechama. Pro všechny Píďáky to je navíc prvovýstup. Se mi to machruje, já už tam byl poprvé před dvěma rokama. To víš, co by skalní Šumaváci dělali na Sněžce.

Po večerech užíváme luxus hotelu Luční bouda – pivovar Paroháč, sauna, výřivka. Z tý byl Víťan obzvláště nadšen. A taky vajíčka v bio kvalitě. No řekněte, kdo z vás si vařil vajíčka od bukoveckejch slepic na pokoji v hotelu, kde noc stojí litr na osobu? Samozřejmě klasickým ponorným vařičem, jakej měly učitelky na základce na kafe!

Další den na hřebeni fouká dost, takže valíme dolů z kopce k Pšonkům. DSC07383Na Strzeše Akademiczné dojídáme sekanou od babi a koštujeme místní dobroty. Třeba pivo s malinovou šťávou.

Poslední den je mlha jak od Rákosníčka a navíc prší. Tak ve výřivce čekáme, až vyfrézujou 4m hlubokej zářez do sněhu na příjezdový cestě, aby nás mohli odvést dolů. A dole v Peci je slunce a na krátký rukávy.

Podívejte se na fotky.

Černická pětka 2017

2017-cernicka-petkaV úterý 25.4. se v rámci úterních rychlovek běžel první ročník Černický pětky. Trasa je certifikovaná IAAF, FISA, UCI, KOS, USK CS, STRAVA, IOF a MLaTiL. Na trati jsou 3 hospody, jedna selská náves, mlýn, schody a 3 zásadní prudký a svižný kopce, každej o 15-20 vejškovejch metrech. Střídají se asfalt, zámková dlažba, úhlavský louky, drny i schody.

I přes společný průzkum trati, kdy jsme si v rámci rozklusu prošli všechna kritická místa závodu, pouze 2 ze 7 běžců dokázali neseběhnout z cesty. Příště to budem muset vymlíkovat. Start byl u čerta mezi studnou a stromem, na 15. metru se probíhá kolem čápa. Startovalo se intervalově po 30”, jen Karýk po minutě, protože je doktor a všechno musí promyslet. Směrnej čas byl nastaven pod 19′, ale vešel se pod něj jen vítěz. To je dobře, že si necháváte prostor pro zlepšení.

Následně proběhlo opečení buřtů, déšť a vyhlášení. Každý ze závodníků a dokonce i někteří z diváků si odnesl alespoň dvě hodnotné ceny. Jen ta medovina s trvanlivostí 2008 mi tu pořád zůstává. Tu byl MEKÝ domů donést i Tesák.

Kouč: Domino

Diváci: Marťa a Vojta, Monča a Evička, Janča, Julča a Eliška, Vendy a Víťan

Pozdě příchozí: Kamka s Koprem, Maru a Ondra S., kterej se poprvý osmělil přijít na rychlovky, i když o 3 hodiny pozdě.

Zima ve znamení dlouhý klasiky

sumavakVíťanovo první sezona byla o lyžbě skoro každej víkend. Nejvíc se mu asi líbilo na Velký ceně Plzně na Hojsovce, protože mohl z okna kuchyně sledovat závodní cvrkot před Zámečkem. U strejdy Domina v manduce během mamky závodu byl taky spokejenej. Fandil tak zapáleně, až z toho usnul. A taky má dost rád vyhřívané stany Stopy pro život, protože je tam hodně barevnejch lidí a je pořád na co koukat. Takže Karel a Šumavák budou asi jeho oblíbený pretěky.

Silvestr na Modravě taky nebyl špatnej, protože na baráku byl pěknej cvrkot. Třeba když nám Jonáš přišel každej večer vyklidit kuchyňskou linku. A Julča za ním taky každou chvíli zašla.

Rodičové stihli i závodit – na Šumavě i na mlžným Karlovi. Z Jizerky žádná fotka není, ale ze záverečný přípravy na Vasák jich pár bude!

karel3 (1)Mrkněte na fotky:

Silvestr Modrava

Leden v Plzni

Zlatá lyže Šumavy

Velká cena Plzně Hojsovka (fotky Sten)

Karel

Šumavák

Seeehr gút Skigebít

DSCN4087Chtěl bys zkusit Šůšn, ale nechce se ti až do Norska? Tak sedni do auta a za 4 a půl hoďky jsi tam. Seefeld-Mosern-Leutasch, seeehr gút skigebít.

Není to tam zlý. Nějakejch 200km tratí na skate i klásu. Nekecám, projel jsem všechny. Upravujou to každou noc. Šířka mininálně 5 metrů. Někde i víc. Jede se tam Kaiser Maxmilian Lauf v rámci Ski Classics. 2019 se tam pojede MS v klasickém lyžování, Weltcup schwarz loipe je kvalitní. K tomu azůro, mínus deset a půl metru novýho prašanu. Kurňa to chci mít za barákem! Proč to nejde i na Šumavě?

Víťanovi se nejvíc líbil biatlon. Fandí Dorotě. Má vkus, po tatínkovi. Mamina se činila, zvládla 5 fází na lyžích. Víťan se nejvíc líbil pinglovi v pizzerri v Mosern. Byl sladkej. Taťkovi to hodilo 8 fází, z toho 6 klásou, celkem 232km. Apartmán Tošik-Karyk-Kopr-Hrachy tak točil, že tři čtvrtiny jeho osazenstva po příjezdu zalehlo s teplůtkou. Až tak dobrý to tam bylo.

Mrkněte na fotky.

Odkaz na mapu níže v novém okně.

Předzimní Borovka

luznyVíte, že Borovka není ta jedna Borová Lada, ale více Borových Lad? Tak jste zase o kousek chytřejší. Takže správně se říká: na prodloužený víkend po 17. listopadu vyrážíme s Píďákojc na Borová Lada. Zažili jsme azuro a bláto, celodenní lijavec, prašan, zase azuro, Luzný, Alpy i Modrý sloup. A taky zavřené hospody od Knížecích plání až po Kvildu. To jste určitě taky nevěděli, že od 17. listopadu až do Vánoc jezdí všichni šumavský hospodský na dovolenou. Konec vzdělávacího okénka.

Jen toho tetřeva jsme nepotkali. Zřejmě se taky chystá na zimu. Jako ty hospodský.

Mrkněte na fotky!